Impact Krakov o tom, jak digitalizace (z)mění svět kolem nás
— by Pavlína Louženská
Potkají se raketový vědec, lobista, slečna z neziskovky a holka z agentury a jedou spolu na konferenci. Zní to jako začátek vtipu, ale v Krakově na Impact CEE bylo poslední dny poznat, že podtitul ekonomika 4.0 a digitální transformace má potenciál sjednotit různé obory i vyznání. 4500 účastníků si přijelo poslechnout francouzského pilota, polskou premiérku i amerického investora a my jsme si dva dny pilně dělali poznámky.
Carlos Moedas, EU komisař pro vědu vykopl svojí přednášku rovnicí: produktivita = inovace + implementace inovace do ekonomiky. A protože produktivita je prý klíčem ke štěstí, může se stát inovace a její implementace ideálním nástrojem v boji proti extremismu a populismu.
Zaznívá to na každé konferenci a zaznělo to i tentokrát, exekuce je důležitější než ideace. A tak jediné dva obory, které se digitalizovali jsou ICT a média. Veděli jste třeba, že Netfilx má dvakrát větší hodnotu než CBS, největší tradiční televizní společnost a Facebook je největší producent obsahu na světě? Zbytek oborů prochází jen inkrementální inovací a tolik vytoužená disruptive innovation stále nepřichází. Když se Bertranda Piccarda ptali, proč design prvního letadla na solární pohon, se kterým obletěl zemi, nezadal leteckým společnostem, odpověděl: “Protože mi řekli, že to nejde. Stavitel lodí nevěděl, že je to nemožné, tak mi ho postavil.” Tak není divu, že všichni mluvili o nutnosti mezioborové spolupráce i zapojení kreativních profesí do pokroku. A hlavně nutnosti neztratit krok s dobou. “Do pozic CEOs se čím dál častěji dostávají bývalí CTOs nebo ředitelé digitálních sekcí,” jak trefně poznamenala Kathleen Kennedy z MIT.
Creative industries se staly po technologických startupech další líhní talentů, od které všichni investoři čekají zázraky. Jak řekl s velkou pompou polský ministr kultury: “Facebook a YouTube by nebyly nic bez našich umělců!” Jen nikdo neví, jak k nim přistoupit. 96 % britských kreativních firem nemá dostatečné financování, bojují s nedůvěrou i nepředvídatelným trhem a 90 % z nich zaměstnává pouze jediného člověka. Jen je logické, že nejčastěji skloňovaným souslovím v tomto kontextu byla autorská práva.
Právo bude jedním z velkých oříšků (nejpozději) v roce 2060, kdy podle Mike Butchera z TechCrunch předběhne umělá inteligence tu celého lidstva. AI není záležitost ze sci-fi filmů: společnost, co prodává bonbóny pomocí AI rozdává vzorky v supermarketech výměnou za úsměv, velká obchodní centra analyzují, které boty jsou mužské a které patří ženám a podle toho umísťují reklamu, AI vám najde ideálního spolubydlícího, Amazon Echo dokáže určit, kdy máte depresi i zda jste těhotná. AI dnes dokáže pomoci s rychlejším prototypováním a validací a pomáhá tak rychleji uvádět nové značky na trh. Do dvaceti let nebude 60 % zaměstnání, tak jak je známe, existovat. A tak většina přednášek o AI končila apelem na přítomné politiky na změnu školství, které učí lidi být kreativní.
Ve světě, kdy zavést pevnou telefonní linku do všech domácností trvalo osmdesát let, ale masová implementace mobilních telefon jen deset let, se o nutnosti radikální změny ve školství mluví s naléhavostí, která hraničí s hysterií. Celá společnost radikálně zrychlila a než se vytiskne knížka s návodem, jak ovládat operační systém, už mezitím zastaral a nahradil ho jiný. 70 % z nás prý bude do budoucna dělat práci, která ještě nebyla vynalezena. A tak Joseph Jeong třeba na Impact CEE doporučil vyučovat jen, jak se učit a podpořit podnikatelský mindset: “Všechno ostatní si dohledají na internetu.” Jednou z cest, jak podpořit zmíněný mindset, jsou soutěže: MIT má Climate CoLab, který podporuje nápady, jak splnit klimatické závazky, Creative Business Cup je iniciativa, která podporuje creative industries i díky konkrétním výzvám. Mám v poznámkách třikrát podrtržené slovo validovat, protože stejně důležitá jako výsledek, je cesta, kterou se startupy k nápadu dostaly. A tak není divu, že se skloňoval Human Centered Design i Design Sprint.
Jednou z cest, jak přinést inovace do školství, je začít z té druhé strany: vrátit byznys na univerzity. Na univerzitě v Cambridge dnes pracuje 55 000 lidí na science to business projektech a společně tak tvoří více než tisíc firem. MIT založilo The Engine: inkubátor pro hardtech startupy, který má k sobě fond “trpělivých peněz” s 150 miliony dolarů — investoři jsou ochotni s návratností čekat více než dvakrát déle. “Ale na co jsme nejvíc hrdí je The Engine Room: místo, kde startupy najdou veškeré vybavení a nemusí tak investovat kapitál do zařízení,” vyprávěla Kathleen Kennedy o projektech jako je TransAtomic, který se věnuje jaderné energii. V Čechách jsme na tom o hodně hůře: ze studie startupové scény, kterou vypracoval Aspen Institute, vyšlo, že jen 3,5 % využilo vědecký grant.
Sridar Solur, bývalý ředitel HP pro Wearables a IoT, nakreslil linku čtyř C, která mapují naší konektivitu. Internet dostal smysl až s Commerce a Content, mobilní telefony přidaly Community a s AI/IoT přišel Context. A tak poprvé řešíme, jak se uživatel cítí, v jakém kontextu mu máme servírovat jakou emoci. Od sentimentu jsme se přesunuli k sentience, schopnost věci pocítit, vcítit se, i proto budou designéři víc než kdy jindy řešit třeba ambientní interface. Připravte se na to, že váš nejoblíbenější buzzwordy přístího roku budou zážitek a emoce.
“Hodně štěstí!” ukončil s mírnou ironií svojí přednášku ekolog a pilot Bertrand Piccard, i protože by bylo těžké mluvit o digitální transformaci a nezmínit sociální a ekologický kontext. “Elektrárny dnes vyrábí tolik energie, aby pokryly peaky, které nastávají pouze dvakrát za den. Pokud bychom přišli na to, jak energii skladovat, nebo alespoň rozprostřít do celého dne, ušetřili bychom minimálně 20 % energie bez jakékoliv nutnosti konzumovat jí méně. Nemusíme být ekologičtí, stačí když budeme logičtí.” Ale byl to bývalý poradce Baracka Obamy John Paul Farmer, kdo ukázal, že už dnes nám pomáhají technologie měnit svět k lepšímu. Airbnb už dnes nabídlo svoje kapacity při 43 katastrofách po celém světě, IoT projekty mapují chudé domácnosti a dodávají jim teplo v zimních měsících, aby děti nenastydly a nevynechaly tak školní docházku. Data nám dnes pomáhají snižovat počty dopravních nehod, Translator zprostředkovává komunikaci s imigranty a LinkedIn dodává lokálním radnicím pravidelný report o zaměstnanosti v jejich regionu a pomáhá tak tvořit smysluplná pracovní místa s pobídkou.
Brave new world, jak by řekl Huxley. A Mike Butcher k tomu dodal, že dnes máme v kapse výkonnější počítače než ty, co poslaly Armstronga na Měsíc. Jen je potřeba nezapomínat na to, že “the difference between illness and wellness is the difference between I and We,” jak zmínila Kathleen Kennedy.
