Výzkum zůstává jen povinným políčkem k odškrtnutí. Jak z toho ven?

by Pavlína Louženská o výzkumu pro product discovery

Občas se dostanu do diskuse, která ve mně rezonuje ještě několik měsíců po skončení. Na posledním ProductTanku jsme mluvili s Alex Michalicovou z Liftago a Honzou Habichem z Rockaway o tom, jak moc se změnil vývoj produktu. Technologie pokročila dopředu a my tak můžeme pracovat s obrovskými daty v reálném čase, zaznělo několikrát společně se zmínkami o nástrojích jako ProductBoard, HotJar nebo Intercom. “A lepší data znamenají lepší produkty,” tvrdí pravidelně Martin Andrle. Už protože nám umožňují nejenom se věci dozvědět, ale lépe tak vytvářet hypotézy a prakticky v reálném čase je ihned ověřit. “Aby mohl Netflix nasadit nové funkce více než 3000x denně (!), musí být velmi rychlý celý proces: vymyslet, vytvořit prototyp pro testování, získat zpětnou vazbu,” vysvětloval David Pavlík na nedávné přednášce pro AHK, “všechny firmy, kde jsem pracoval Netflix, Amazon, SpaceX shromažďují obrovské množství dat, obzvláště potom z chyb, aby si byli jistí, že se z nich naučili maximum.”

Na ProductTanku jsme mluvili o postupech, co pro lidi mimo obor zněly jako ze sci-fi filmů, abychom se potom obloukem vrátili během Q&A k tématům, která tady byla už před deseti lety. A dostáváme se k nim i ve SPINNu. Jak přesvědčit zásadní lidi ve firmě o změně? Jak získat zákazníky pro svůj produkt? A v neposlední řadě jak uvěřit v to, co dělám?

Data jsou tak populárním zaklínadlem, protože jsou univerzálním kladivem na čarodějnice. Dávají nám sebedůvěru ve správnost rozhodnutí a získávají nám důvěru vedení. A zapojují zákazníka do rozhodnutí více než kdy před tím. I proto Dave Ruzius z LMC tvrdí, že “80 % času bychom měli věnovat výzkumu.” Jen když parafrázuji Vojtu Ročka ze Stories: “Nevěřím datům, která jsem si sám neinterpretoval.” “A nesesbíral,” dodala by Terka Soukup Tůmová z našeho výzkumného oddělení.

Z výzkumu se stalo ve firmách povinné políčko k odškrtnutí — focus group, persony a pravidelné výzkumy trhu zmiňují respondenti SPINNu jako nejčastější zdroje know-how. Často ale zůstávají jen tím políčkem. Ve skleníku zasedacích místností nemají poznatky z výzkumu možnost kontrolovaně a plánovaně vyrůst do reálného produktu. A tak, i přes obecně proklamovanou lásku k datům, jsou výzkumy často tím prvním, co se v rozpočtu škrtá.

Inovační manažer velké korporace mi vyprávěl, jak si dodnes v managementu vyprávějí o tom, jak sbírali data v terénu. I na našich workshopech je výlet do ulic nejoblíbenější částí. Ve chvíli, kdy výzkum vypustíte z kolonky “jednou ročně fokusku” do celé firmy, stane se 80 % času dedikovaného průzkumu realistickým. Každý, kdo se stane svým charakterem výzkumníkem, pochopí, o co se snažíte ve vývoji produktu a proč je změna tak důležitá. Protože, jak říká Dave Ruzius: “Nestavíte produkt, stavíte sami sebe.”

Jednou z pro mě nejpřekvapivějších hypotéz, co zatím ze SPINNu vycházejí, je jak moc ovlivňuje vnitřní nastavení firmy produkty a služby, které prezentuje navenek. Pokud není ve vašem DNA (a to neznamená na nástěnce za recepcí) být transparentní a flexibilní, ani inovační oddělení nepomůže. Každá změna tak musí začínat uvnitř, aby mohla být úspěšná i navenek. A zapojit výzkum a validaci do běžného chodu firmy může být první krok.

Přidejte se také do studie SPINN a získejte srovnání, jak si vedete v kontextu inovací s podobnými firmami. Napište nám na spinn@2fresh.cz nebo vyplňte kontaktní formulář a my se vám ozveme.


Co je SPINN?

Když jsme se v 2FRESH začali zabývat otázkou inovací, přišli jsme na dvě věci. Že lidé nenávidí slovo inovace a že se o inovacích hodně mluví, ale ve výsledku se jich jen zlomek uskuteční. A protože věci rádi zkoumáme do hloubky, chtěli jsme zjistit ten záhadný důvod, proč inovace často zůstávají jen na papíře. Začala tak vznikat studie SPINN — Study of Problems with Innovations.

Kdo za tím stojí?

Pavlína Louženská, Lukas Pitter, Adam Sobotka, Anna Libová a Markéta Freiwilligová

z 2FRESH

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>> spinn.study <<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<<

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.