Bariéry online výuky
Pandemie Covid-19 postavila celou naši společnost, a zejména naše školství, před velkou výzvu. Bylo to něco, o čem jsme si ještě v létě 2019 mysleli, že je to pouze sci-fi. Hudba vzdálené budoucnosti, vzhledem k tomu, jak silně bylo naše školství založené na fyzické přítomnosti žáků a studentů ve školách. Rozhodně ale online výuka nebylo něco, co by se zdálo v nejbližší přítomnosti realizovatelné. Pandemická situace ovšem pořádně zamíchala karty, a tak když se v březnu 2020 hromadně zavřely školy, začali jsme k distanční výuce vzhlížet pomalu jako ke spáse v nelehkých a nejistých časech. Záhy se ovšem ukázalo, že není všechno tak růžové. Žáci, studenti i učitelé tak byli postaveni před problémy a komplikace, které nikdy dříve řešit nemuseli. Ukázalo se mimo jiné, že výuka je pouze tak kvalitní, jak je dobrý učitel. V digitálním prostředí to platí dvojnásob.
Může online výuka nahradit tu prezenční?
Ukázalo se, že v některých ohledech funguje distanční výuka lépe než v jiných. Nejčastěji si studenti stěžovali na nedostatek praktické výuky. Toto se týká především seminářů, praxí apod. Nebyl tak dostatek možností si danou věc osahat a zjistit, jak funguje. V případě jakýchkoli nejasností tak výrazně ubylo možností, jak, koho nebo třeba kdy se zeptat. Společně s nejednotností v oblasti používané platformy tak vzniklo prostředí, které zvládnutí probíraného učiva řadě studentů značně zkomplikovala. Příprava na budoucí povolání, na nějž se studenti na univerzitě připravují tak tímto byla znatelně oslabena.
Příliš málo ovšem bylo podle řady z nich i konverzace v jazykových předmětech. Toto se týká jak hodin cizího jazyka v rámci studia, tak jazykovědných oborů. Vaše znalosti gramatiky, syntaxe, stylistiky i fonetiky mohou být sebelepší, ale v případě, že nemáte dostatek přirozené interakce (ideálně) s rodilým mluvčím, jsou vaše znalosti převážně pasivní, neboť si je nemáte jak aktivizovat.
Dalším bodem, na němž se studenti často shodli, byl nedostatek vzájemné interakce. Toto se týká jak interakce s vyučujícím, tak i se spolužáky. Jedním z nepopiratelných benefitů univerzitního studia je totiž právě budování své vlastní sítě profesních i soukromých kontaktů. Jsou to často právě ony kontakty, jež byly ještě před nedávnou dobou jako naprostá samozřejmost. Jít se spolužáky na víno nebo se společně učit v knihovně navíc pomáhá udržet si motivaci ke studiu. Právě náhlý nedostatek příležitostí a vhodného zázemí k učení zapříčinily značný pokles motivace u velké části studentstva.
Častým problémem, s nímž se studenti museli potýkat byl nedostatek přednášek na úkor neúměrně velkého množství domácích úkolů určených k samostudiu. Studenti pak neměli dostatek možností a příležitostí se zeptat vyučujícího v případě nejasností. Riziko nepochopení probírané látky tak znatelně stouplo. Toto má samozřejmě spoustu možných následků. Tím prvním je jistě možný neúspěch u zkoušky. V druhé řadě to s sebou přináší také znevýhodnění na pracovním trhu. [1]
Vysokoškolské prostředí není ovšem to jediné, jehož se nucená hromadná uzávěra dotkla. Problémy se nevyhnuly ani základním a středním školám. V prvé řadě se jedná nejen o uzávěru škol, ale i s tím související zrušení tělesné výchovy a volnočasových kroužků způsobily, že děti během karantén přibraly v průměru o dvě kila a jejich duševní zdraví se celkově zhoršilo. Potenciálně problémové bylo především nahrazení zdravého pohybu sezením u počítače, přičemž škola nebyla to jediné, čemu se věnovaly. Internetové stránky přitom mají spoustu sledovacích nástrojů, které dětem a mladistvým následně nabízejí příspěvky na sociálních sítích či například reklamy na produkty na základě jejich zájmů. Navíc tím, že žáci trávili u počítačů daleko více času způsobilo, že se zvětšila jejich digitální stopa a s tím i množství informací, jež o nich lze jednoduše získat. Dále se v době pandemie projevil digital divide, kdy rodiny dětí a mladistvých neměly dostatečné technologické vybavení k tomu, aby se žáci mohli účastnit školního vyučování. Potřeba jej nakoupit tak zatížila jejich rodinné rozpočty, obzvláště pak v případě rodin s nízkými příjmy. [2]
Zdroje
[1] Poláček, J., Nekuda, J. (2021). Příležitosti a bariéry online výuky na ESF MU v době „koronaviru“. V Aula: časopis pro vysokoškolskou a vědní politiku, XXVIII(1–2), s. 75–93. Praha. https://csvs.cz/wp-content/uploads/aula-2020_po-ne_75_93.pdf
[2] Kůrka, P. (2021). Platformy pro online výuku a možné metody online výuky [Závěrečná práce, Univerzita Pardubice]. Digitální knihovna Univerzita Pardubice. https://dk.upce.cz/handle/10195/78699