Střet s realitou

WIREFRAME -> GRAFIKA -> PROTOTYP

PROJEKT IGNUM


Je to asi měsíc, co jsme poprvé viděli koncept připravované grafiky pro novou domenu.cz. Nebylo to na nějaké vymazlené prezentaci, ale jednoduše jsme Maartymu sprostě koukli přes rameno se slovy, “To je vono? Ukaž.” Na první pohled bylo patrné, že Maarty nepoužil náš wireframe pouze jako omalovánky, ale že se snažil z wireframu vyjít a vnést do celého konceptu i něco svého, nového. Líbilo se nám to.

Homepage wireframe vs. grafika

Následovala prezentace grafického konceptu majitelům a vedení firmy. Po prezentaci už nikdo nepochyboval o tom, že tohle není pouze o redesignu, ale o snaze změnit způsob, kterým dneska lidé hledají a registrují domény.

Zbývalo odpovědět už jen na jednu otázku. Je to vůbec technicky realizovatelné? “Kluci, co vy na to, zvládnete to?” Naše odpověď zněla jednoznačně, “Ano.” Zpětně můžu říct, že nejvíc z nás promlouvala programátorská hrdost a touha inovovat. Pak jsme si taky uvědomovali, jak je celý web krásně nakreslený a jak bude obtížné ho rozpohybovat tak, aby se v něm uživatelé dobře orientovali. V interakcích jsme ale silní, takže výzvu nešlo odmítnout.

Vyhledávání wireframe vs. grafika

Hned od začátku bylo jasné, že se nejedná jen o běžnou (byť krásnou) webovou prezentaci s formulářem pro vyhledávání domén. Tohle nebyla prezentace, ale aplikace a tak jsme k tomu ze začátku chtěli přistoupit. Na druhou stranu, pořád šlo pouze o koncept, který jsme chtěli ověřit. Neustále jsme mysleli na to, že jsme třeba úplně mimo a že to třeba lidi vůbec nebudou chápat. Uživatelské testování na statických vizuálech nepřipadalo v úvahu, protože my jsme chtěli testovat interakce a ty se v podobě obrázků testují fakt blbě. Finální rozhodnutí: uděláme prototyp rovnou v HTML.

Košík wireframe vs. grafika

Tohle nějakým blbým jQuery neuděláme”, povídá David, když se ho ptám, “v čem bys to dělal.” AngularJS nám zase nakopal zadek na minulém projektu. Potřebovali jsme něco, co se nám nesesype jako domeček z karet ani po delším čase a co nám umožní neustále bezstarostně otáčet kormidlem. Pořád jsme si opakovali naší mantru, je to pouze prototyp. Nemá to být robustní, ale musíme být schopni rychle zapracovávat nové nápady. Nakonec jsme vybrali (čti David vybral) React JS.


Jestli to má být pecka, věděli jsme, že potřebujeme dělat co nejvíce krátkých iterací. Naším cílem je 1 týden. Pokud chceme být inovativní, musíme vědět, jestli to lidi chápou a jak to používají. Po 14 dnech vývoje a neustálém zírání na stejné obrazovky máte pocit, že tomu nerozumíte vy, natož někdo cizí.

Milujeme uživatelské testování. “Tady by měla bejt ikona a ta červená by měla bejt ještě víc červená, jinak tomu lidi nebudou rozumět” — tohle jsou kecy. Dokud to neukážete lidem, nikdy nemůžete vědět, čemu lidi budou nebo nebudou rozumět. Vždycky vás něco překvapí. Data z testování (ať už kvalitativního nebo kvantitativního) jsou to, co je cenné. Všechno ostatní jsou pouze hypotézy, které je třeba potvrdit nebo vyvrátit.


Pro testování jsme si vybrali oběti, které bylo nejsnažší ulovit — zaměstnance Ignumu, kteří nebyli namočení do realizace. Ze zkušeností jsme věděli, že budeme potřebovat tak tři účastníky, protože s každým dalším se rapidně snižuje množství informací, které se dozvíme. Nikdo nechce strávit celý den testováním. Je tedy vždy lepší pracovat s menším vzorkem a častěji.

V den D probíhalo vše jako obvykle. Ještě 2 hodiny před samotným testováním jsme neměli hotovou poslední obrazovku pro scénář, který jsme chtěli vyzkoušet. Nakonec jsme to i s odřenýma ušima zvládli. Proč odřenýma? V poslední chvíli se nám rozbila verze na serveru a tak jsme testovali verzi, která běžela na lokálním počítači.

Hlavní je nepodcenit přípravu a nezapomenout na to, že uživatelské testování je vlastně strašně nepřirozené. Kdy naposledy se vás někdo zeptal “Na co právě myslíte?”, “Co se vám honí hlavou?” nebo “Co vás tak zmátlo?”? Účastníka testování je na to potřeba připravit. Mojí oblíbenou větou je: “Snažte se mluvit nahlas a nebojte se, že raníte mé city.” Je třeba vysvětlit, že netestujete účastníka testování, ale aplikaci. Že neexistuje špatná odpověď.

Jednou z nejtěžších věcí na testování je zůstat pouze v roli pozorovatele. Kolik znáte dobrých pozorovatelů, kteří dokáží naslouchat a nechají vás domluvit, aniž by vám začali skákat do řeči se svými radami? Každý kdo zažil uživatelské testování zná ten pocit, kdy by nejraději začal mlátit hlavou o stůl. V horším případě začal hystericky křičet: “Seš slepej? Ten formulář se odesílá vpravo nahoře. Kam sakra koukáš?” Chce to trénink. Když to zvládnul Honza, zvládne to každý. Dneska už ho dokonce ani nemusím kopat pod stolem, aby se uklidnil.

A jak dopadl při testování náš koncept? Doménu si byli schopni zaregistrovat všichni i když jsme jim při tom způsobili nejedno trápení. Pro nás bylo hlavní, zda budou rozumět nákupnímu procesu jako celku a zda se v něm dokáží orientovat. Když pak slyšíte ohlasy “Celý je to takový plynulý a mám pocit, že mě nic nevyrušuje” nebo “Ahá, můžu si dát doménu do košíku, zkoušet další nápad na název a pak si mezi nimi vyberu” spadne vám ze srdce obrovský balvan.

Tohle je ale jen začátek. Zapracovali jsme nejočividnější chyby a v pondělí nás čeká další testování.

Tomáš | UX artisan
Show your support

Clapping shows how much you appreciated 6artisans’s story.