Další výzva

Mám rád výzvy a změny. Letos přijímám další, dlouho plánovanou.

Proud

Člověk má mít předem rozmyšlenou vizi i klíčové okamžiky svého života, jinak se stane, že se v každodenním kolotoči nezastaví, aby získal nadhled. Řeší pak pěnu dní a nechává se unášet na vlnách. Často ho proud dostává do míst, která se mu nelíbí, ale protože v něm spolu s ním putují spousty dalších lidí, připadá mu, že takto je to v pořádku a pokračuje dál daným směrem.

Počítám se mezi lidi, kteří svou cestu i cíl mají rozmyšlené. Mám jmenovány i některé jasné mantinely, které nechci překročit. Pokud se tak stane, vyhodnocuji, jestli je chci posunout nebo udělám něco, co mě od nich oddálí.

Dávná rozhodnutí

Před přibližně dvaceti lety jsem se rozhodl, že nebudu starý, nemocný ani nemohoucí. Ve vší úctě k seniorům mě vůbec neláká představa, že mě budou opouštět síly a mé smysly budou postupně slábnout.

I když jsem postupem času trochu modifikoval svou představu o tom, co je to stáří, v jedné věci mám konstatntě jasno. Nechci být nemohoucí. A nechci to ani riskovat. Proto jsem se rozhodl, že při sebemenším náznaku, že by se to mohlo blížit, nebudu prodlužovat neodvratné a doufat, že se tak třeba nestane.

Zvláštní

Asi před půl rokem jsem si začal všímat, že moje hlava začíná fungovat trochu jinak. Stávaly se mi opravdu zvláštní události, ale vždy se to dalo vysvětlit únavou, stresem, nepozorností nebo třeba přetížením. Občas se ale stalo něco, co mě vylekalo a nedalo se takto vysvětlit. Pozoroval jsem to, všímal si toho víc a sbíral zajímavé historky.

Po nějaké době jsem zašel za obvodní doktorkou, která mě otázkami typu “A nemáte v rodině…?” dobře nasměrovala. Po rešerši na internetu mám jasno, věci do sebe začaly zapadat. Zdravotnictví pak fatálně selhalo, ale to je jiný příběh. Pro mě je rozhodující, co jsem zjistil ve svém průzkumu.

Diagnóza

Prognóza je jasná, pravděpodobná doba dožití čtyři až pět let. Léky nejsou. Ve druhé a třetí fázi odkázanost na pomoc druhých.

Samozřejmě že vím, že každý případ je individuální. A že výsledky mé rešerše nemusejí být správné. A že… to je jedno. Pro mě je podstatné naplnění mého rozhodnutí z dřívějška — nedostat se v za žádných okolností do fáze, kdy bych neměl svůj osud plně pod kontrolou. Pak už by bylo pozdě dělat jakákoliv další rozhodnutí a akce.

Co plánuji

Abych dosáhl toho, že nebudu riskovat závislost na ostatních lidech ani nepříjemný úbytek sil, rozhodl jsem se že svou pozemskou pouť letos ukončím. Užiji si jaro a léto, rozloučím se s okolím a dřív, než začne podzimní nepohoda, dám své duši svobodu.

Pracovní věci budu postupně uzavírat a předávat. 1. července odejdu do důchodu. V půlce července proběhne v Bukovině tradiční barcamp účastníků a absolventů UXWell, v půlce srpna spojím RealUXCamp s rozlučkovou party. Datum konce už také vím.

Retrospektiva

Pro mě není důležité žít dlouho, ale intenzívně a kvalitně. Carpe diem je mým hlavním heslem. Oslovila mě slova Steva Jobse, že bych měl žít tak, jako by tento den byl mým posledním.

Vše, čeho jsem chtěl dosáhnout, už jsem dosáhl. Můj život je zajímavá jízda, určitě se nenudím, je na co koukat. Jsem dost bohatý na to, abych si mohl dovolit koupit cokoliv, po čem zatoužím. Nemoci se mi vyhýbají — nikdy jsem nebyl v nemocnici dýl než hodinu. Mám skvělé zázemí. Práce mě baví. Potkávám moc zajmavé lidi. Neustále poznávám něco a někoho nového. Mé hříchy jsou malé. Jsem svým pánem.

Vypadá to, že jsem teď na vrcholu, stoupat se sice dá, ale moc závratně ne. To pro mě vždy byl signál, že je čas na další změnu.

Těším se

Jsou věci, které už nikdy nebudu muset dělat. A to je dobré.

Jsou věci, které dělám naposledy. To vědomí jim přidává na atraktivitě, užívám si to víc.

Jsou věci, které brzy bude dělat někdo jiný. Rád svou práci deleguji a předávám.

Jsou věci, které jsem chtěl přestat dělat. Teď je pro to ta nejlepší příležitost.

Jsou věci, které jsem chtěl začít dělat. Sny už jsem si realizoval, v zásobě mám jen věci sice zajímavé, ale méně zásadní.

Okolí

Uvidíme, co udělá mé rozhodnutí s okolím a se vztahy. Byl bych rád, kdyby je to poznamenalo co nejméně. I nadále chci být otevřený k diskuzím na jakékoliv téma, včetně tohoto — smrti. I nadále vás chci potkávat a vzájemně se inspirovat.

I nadále je mým heslem “Každá změna je k lepšímu.” — smutek tedy není na místě.

Pokud mě nebudete intenzívně zkoumat, pravděpodobně na mě příznaky nepoznáte, nakažlivé to není.

Rozhodnutí nezměním, nemá cenu mi ho rozmlouvat.

UXWell, RealUXCamp a další projekty

Firma UXWell je nyní můj hlavní projekt. S Petrem, Zuzkou a zbytkem týmu už nějakou dobu intenzívně pracujeme na tom, aby UXWell můj odchod ještě víc posílil. Pokud nám s tím chcete pomoci nebo jste jen zvědaví, jaké změny chystáme, určitě se mě nebo Petrovi ozvěte, rádi s vámi probereme detaily.

RealUXCamp je druhé mé milované dítě. Letos se bude konat pravděpodobně naposledy. Pokud se najde někdo, kdo by v něm chtěl v jakékoliv podobě pokračovat, rád mu vše předám.

Sjednocení české UX komunity. První fáze, sjednocení Slacků, proběhla, další už jsem nezahájil. Je to na někom dalším.

UX Hory a podobné akce už pochopitelně organizovat nebudu. V tom jsem snadno nahraditelný.

Závěrem

Letos odcházím a už se neuvidíme. Mám rád změnu a výzvy, proto se na celé toto období těším. Líbí se mi, že mám pod kontrolou i tuto zásadní etapu života a kariery.

Třeba vás budu někoho inspirovat k podobnému přístupu k vlastní smrti. A třeba přispěji ke schválení asistované sebevraždy a důstojné smrti i v těchto končinách, to by bylo super.

Jako obvykle se rád bavím o věcech, kterými se právě zabývám. Nepropásněte příležitost o takových důležitých věcech začít přemýšlet.