Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství

Film z roku 1981, v originále nazvaný Storie di ordinaria follia případně Tales of Ordinary Madness. Přiznám se, tou dobou jsem na světě ještě nebyl. To znamená, že je potřeba se připravit i na zážitky vyvádějící z rovnováhy. Přičtěme k tomu Italsko-Francouzskou produkci a je dobře zaděláno na znepokojující zážitek.

Celé to začíná přednáškou, která je tak plná Bukowského, že to nejde nepostřehnout. Jeho myšlenky o tom, co je to “styl”, jak ho vnímá a jak vnímá umění. Tohle navnadí na zážitek, který je následně nenaplněn a jedná se jen o prožívání Charlese Serkinga jeho uchlastaného, těžkého života spisovatele, který žije vedle své bývalé manželky, nabalí si východní prostitutku a tak nějak se potlouká životem. Potkává další a další ženy, je to plytké a depresivní, plné šedé doby 80. let.

A přitom by stačilo přidat trochu víc Bukowskiho myšlenek. Zapracovat na postavách a nenechat je tolik povrchní. Celé je to dokořeněné samo o sobě absurdními scénami s kosatkovitější dámou a Charlesem snažíc se vrátit do matčiny dělohy. Přestože myšlenky Buka tam tolik nejsou a o nich to není, jestli jste četli nějakou prózu od něj, tak to v tom vidíte. Zmar, deprese, život, který umí pořádně zmlátit. Svět je vykreslený jako v knihách, jednoduše “dull”.

Přesto to rozhodně stojí za to vidět. Dát si k tomu whiskey (může být i špatná) a užít si film inspirovaný Bukowskiho tvorbou. Pokud jste se dívali opravdu dobře, uvidíte kusy, které museli vidět i autoři seriálu Californication. Anebo je to prostě tak Buk.. že to spěje ke stejným stereotypům.