Dodatek ke str. 24

Ne každé jídlo prospěje stejně každému. Na toto téma mi jednou pan Záhorský napsal toto:

„Kdo do jaké míry toleruje a posléze respektuje originalitu svého organismu, do takové míry umí evidentně zpomalit své stárnutí.

Originalita a výjimečnost každého jednotlivce není pouze v tom, že jeden má kyselé prostředí v žaludku, jiný zásadité a další rovnovážné.

Rovnovážné prostředí v žaludku má cca 2,5 % lidí a zbývající dva druhy jsou přibližně půl na půl. Ale jsou i tací, kteří mají prostředí sladké, mléčné i alkoholické.“

To znamená, že společný oběd nemůže třem lidem s rozdílným prostředím v žaludku prospět i když si všichni, jak sami říkají, pochutnali. Výsledek se může dostavit za několik minut, hodin či dní. Tady musím jen a jen souhlasit, po některých jídlech mi bylo zle již ten den, po některém za dva a někdy až za tři dny. To jsem dříve ani netušil. Hledal jsem vždy problém v posledním přijatém jídle.

Jednoho přijaté potraviny posílí. a jiného oslabí. Chuť nesmí být rozhodující v rámci výživového systému. Chuť se dá přirovnat k barvě a kvalitě laku a nebo pouze k designu automobilu. Pro dlouhou a pohodlnou cestu je důležitý nejenom vzhled, ale i motor a zejména bezpečnost automobilu. Barva či celkový vzhled. automobilu, a v souvislosti se stravou zase chuť, je pouze efektem, ale ne efektivitou.

Kdyby se lidé alespoň z poloviny starali o své zdraví, jak se starají o svá auta, žili by podstatně déle a byli plní energie.

Co z toho všeho logicky vyplývá? Stáří lze evidentně zpomalit, hlavně především přirozeným výživovým systémem respektujícím originalitu člověka a zásadní změnou pitného režimu.

Like what you read? Give Ivo Havíř a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.