Kniha 18

Pozvolna přejdu k dalšímu příběhu. Ten se mi přihodil u kadeřnice. Byl sem objednaný na stříhání tam, kam chodím již léta, jelikož jsem spokojený s odvedenou prací. Moje hlava. díky překyselenému organizmu neoplývá bohatou kšticí, ba naopak. I když jsem v mládí měl hodně husté vlasy. Pojďme zpět ke kadeřnici. Přišel jsem o malinko dříve, a tak na křesle ještě seděla starší paní. Po pár minutách odešla a já ji vystřídal. Pohodlně jsem se usadil a jelikož kadeřnici dobře znám, věděl jsem, že odvede dobrou práci. Tím pádem jsem měl dobrý pocit, že až budu odcházet, moje vizáž bude o něco lepší. Ona se pustila do stříhání a jak jsem se na sebe díval do toho zrcadla, proběhlo mi najednou hlavou: „Ty vypadáš špatně, jako když. jsi na umření.“ Úplně se mi z té myšlenky udělalo zle. Musel jsem sklopit oči na kolena, v hlavě. přepnout na pozitivum. a po chvilce jsem se podíval zpět do zrcadla a ten ošklivý pocit byl pryč.

I tento zážitek jsem konzultoval v Trutnově. Říkali mi, že také studovali zrcadla, výrobu atd. A že měli v Pardubicích zrcadlo v místnosti,kam za nimi chodili klienti, a že se lidi do něho rádi podívali a poté měli hezký pocit, jak vypadají dobře. A že můj pocit s pohledem do zrcadla v kadeřnictví neměl. souvislost s mým zdravotním stavem, ale se zdravotním stavem té paní, co seděla v křesle přede mnou. Ta v zrcadle zanechala svou stopu. Když o tom teď s odstupem času přemýšlím, je pravda, že v určitém zrcadle při pohledu do něho si řeknete, jak vám to sluší a vzápětí, když se kouknete do zrcadla jiného, si naopak řeknete, že to není nic moc. Toť zkušenost se zrcadlem.

Během nočních služeb u městské policie jsme pravidelně jezdili na čerpací stanici. Někdo si dal kávu, bylo tam Wi-Fi free, i nějaká dobrota se tam našla třeba ruská zmrzlina. Tam také pracoval jeden můj známý. Jednoho dne se mi svěřil, že jeho 11letý syn má dlouhodobě problém s bolestmi břicha a lékaři nevědí čím to je. Pověděl jsem mu o jisté možnosti jak diagnostikovat příčinu. Řekl jsem o tom, jak jezdím do Trutnova, že lékař také u mě nezjistil žádný problém a že s rodinou Záhorských krok po kroku za jejich pomoci zlepšuji své zdraví. Jemu se to líbilo a vydal se za nimi také. Za pár měsíců byl chlapec bez bolestí. Proč to ale zmiňuji. Když byli poprvé na konzultaci, řešili z nějakého důvodu, který neznám, jejich dům, kde bydlí. Byli požádáni, ať nakreslí půdorys domu. Se slovy“ nic víc kreslit nemusíte, já vím, jak to tam vypadá“ p. Záhorský vzal tužku. a zabodl ji do jednoho místa v domě s otázkou: „A co je tady? Tam je nejhorší energie ve vašem domě, zde by jste se měli zdržovat co nejméně.“ Majitel domu se zarazil a musel hodně přemýšlet, ale výsledek nepřišel. Tak začal přemýšlet nahlas. „Pod naším domem tečou dva potoky. U nás za starých časů bylo hrnčířství, ale v tomhle místě? „ Nakonec si ale vzpomněl, že přesně tam je pod domem studna“. Řeknete si – náhoda, že označil zrovna toto místo. Ale není už těch náhod nějak moc?