Kniha 56

Dnes když potkávám lidi, tak mi říkají, že měli o mne starost, že jsem jednu chvíli vypadal dost špatně. Byl jsem prý popelavý a bylo z mé vyzáže zřejmé, že jsem nemocný. A jak ti je, se mne ptají? Odpovídám že už dobře. Jo je to vidět. Dokonce už i pár lidi mi řeklo, že zářím. No když si vzpomenu na určité okamžiky, někdy to bylo, jak když bych procházel údolím stínů. Šla z toho až hrůza, jaké měl člověk pocity. Nejhorší část dne mi připadal mezi půlnocí a 4 h ranní. Okolo půl páté, jak by jste najednou vstoupili do úplně jiného děje. Jak by někdo po 4 h přestavěl kulisy v tom našem životním divadle a vyměnil se režisér a hrálo se podle úplně jiného scénáře. Aspoň tak to já vnímám, od doby, kdy jsem si uvědomil svou nemoc a tyto rozdíly v daných úsecích dne pociťoval a pociťují do dnes. Jako by jsme se přes den připravovali na souboj, který bojujeme v noci. A nebo je to tak, že v noci nevnímáme očima tu iluzi, kterou náš mozek ve svých představách vyobrazí (ten náš svět) a více vnímáme realitu jinými smysli, které jsou utlumeny přes den. Jestli je to tak, pak si ani lidé neuvědomují s čím vším bojují a co všechno je ovlivňuje a nabádá k různým myšlenkám či činům. Možná právě v této oblasti vnímání, by jsme lépe pochopili důvody spáchání některých činů, které jsou pro nás jinak nepochopitelné, jako sebevražda člověka, kterého jsme tolik roků znali a nikdy by jsme to do něho neřekli. Často si to zjednodušíme, aby jsme si to dokázali vysvětlit a řekneme si, to mu snad muselo přeskočit. A toto jako vysvětlení přijmeme a uzavřeme to jako vysvětlené. Já jsem uvedl jeden z těch činů nejhroznějších, ale jsou i běžnější věci. Jako nevysvětlitelná reakce na nějaký podnět, na nějakou situaci. Tento stav označíme, ten měl ale kraťáka. Tím myslíme zkratové chování, jak by to ani nebyl on, jelikož se nikdy takto nechová. Jak jinak to vysvětlit, než že to je manipulace někoho jiného? Ale to se už dostáváme k jinému tématu, které otevřeme v jiné kapitole. Třeba možná zrovna v té příští.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.