Kniha 66

Dnes jsem, jako každé ráno měl nastavený budík na 5 hod. Vstávalo se do obzvláště mrazivého rána. Venku byla jasná obloha a teploměr ukazoval okolo – 10°. Po vypití svého každodenního půllitru čisté vody, jsem si připravil věci do zaměstnání, nachystal předešlý den zakoupenou snídani, což byl naložený hermelín, ukrojil si k němu dva krajíce chleba a nalil dcl červeného vína. Tuto pochoutku jsem jedl poprvé v životě a musím říci, že to bylo povedené zahájení dne. Po klasické hygieně jsem se oblékl a vydal ke garáži, abych odjel do zaměstnání. To byla, ale jen moje představa, že se takto bude vyvíjet můj den. Zámek u garáže byl zamrzlý ( jak jsem si původně myslel, ale postupem času zjistil, že uvnitř praskla pružina) a klasické foukání do ( zamrzlého ) zámku nepomohlo. Bylo mi jasné, že tentokrát se vydám na ranní procházku pod oblohou plnou hvězd. Více bych si jí užil, nebýt toho, že přijdu pozdě do zaměstnání a tak jsem vytáhl z kapsy mobilní telefon a poslal omluvnou zprávu svému nadřízenému, že se o pár minut zpozdím.

Část mé cesty do zaměstnání vede lesem a já si opět uvědomil, že s přibývajícím světlem je naše vizualizace intenzivnější a více nás odtrhuje od reality. Převážná většina lidí, když má nějaký silný prožitek, ať je zapříčiněn čímkoliv (filmem, knihou či nějakým okamžikem) a zamyslí se, odtrhne se od reálného světa, ucítí hloubku daného okamžiku, prožije něco co pak nazve zasněním se a po chvilce si povzdechne a řekne bylo to krásné, ale musíme se vrátit do každodenní reality . Co když je to ale naopak? On byl v realitě a vrací se do projekce co náš mozek vytváří. Proč spousta lidí říká „je ten náš život stereotyp.“ Protože to nedá žádnou práci přehrávat tu samou desku stále dokola. Jak se u nás doma říkalo, je to jako o Červené Karkulce stále dokola. S tím souvisí také dnešní životní styl, ve kterém je spousta stresu. Honěním se za tím co si dáme za cíl, místo abychom kráčeli cestou, která nám je nastavena. Pouhá změna pohledu na svět je schopna tento stres odbourat. Podstata spočívá v tom, přijmout i špatné okamžiky, které nám život přinese a vidět v nich větší hloubku významu. Že to je okamžik, který nás buď na něco připravuje, nebo je to vybočení z určité cesty, aby jsme narazili na něco nového. Zde je na místě vložit pasáž z bible. Bible nás vyzývá: „Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrova 5:7). Dokud se budeš snažit všechno kontrolovat, tvůj stres bude narůstat. Jakmile se ale naučíš předávat věci Bohu, budeš se divit, proč jsi strávil jeden jediný den starostmi.

Když se toto naučíme, tak farmaceutický průmysl s antidepresivy zkrachuje.

Like what you read? Give Ivo Havíř a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.