Kniha 75

Vybavuji si, jak mne během dvou a půl ročního kontaktu, tedy hlavně v druhé polovině tohoto časového období pan Záhorský varoval, ať jsem velice opatrný v situacích, kdy neznámé síly požádám o pomoc. Že si neumíte vybavit situaci, při které se to dělá? Uvedu příklad. Třeba, když žák je na potítku u závěrečné zkoušky a říká si, prosím pomoz mi, hlavně ať to udělám. Kolikrát dodáme ještě větu, ať to stojí co to stojí. Myslím si, že každý z nás se dostal do podobné situace. Upozornění, které mi bylo několikrát zopakováno, si občas vybavím při nějaké životní příležitosti.

Ve středu 24.2.2016 jsem měl jako každou středu celý den otevřeno na sběrném dvoře. Dopoledne se tam zastavil můj dobrý známý, který se přišel přeptat, jestli může dovést knihy na vyhození. Když jsem mu řekl že ano, hned po polední přestávce. se branou dvora přiřítila Škoda fabia combi a v ní výše zmíněný muž, kterého znám z postu vedoucího odboru na městském úřadě. Docela mi přirostl k srdci, jeho chování k okolí bylo upřímné a nekonfliktní. Nasměroval jsem ho ke kontejneru s papírem a vysvětlil, že firma, která od nás papírový odpad bere, chce rozdělit tvrdý papír od měkkého, takže musíme u všech knih odtrhat desky. Knížek bylo poměrně hodně, tak jsem mu pomáhal s touto činností a u toho jsme si povídali. Narazili jsme i na knížky ve slovenském jazyce a on mi vysvětlil, že jeho paní pochází ze Slovenska. Při rozevření jedné knížky na mne vypadl vyplněný tiket na Sportku a já v žertu řekl. „hele tady máš nějakou výhru „. Tato věta v něm probudila vzpomínku na jednu událost, kterou mi začal vyprávět. Dříve, když byl mladší, kdy ještě pracoval v jednom podniku a byl v kolektivu starších kolegů, občas přišla řeč na vyvolávání duchů a kdo jakou techniku použil. Utekl nějaký čas a doma si s manželkou řekli, že by si mohli podat sportku. V tom dostal nápad, jak získat čísla, která by mohla vést k výhře. Zvědavost zda-li to funguje,(vyvolávání duchů) a pokušení vyzkoušet nepoznané, je dovedla k tomu, aby. použili jednu z technik pro určení čísel. Vzali knihu již nežijícího autora, do ní vsunuli klíč, aby koukalo jen očko a knihu ovázali gumičkou, aby držela zavřená. Vyčnívající očko klíče uchopili mezi. ukazováčky a požádali ducha autora knihy, aby jim pomohl s výběrem čísel. Pomalu vyslovovali číslice a když se u některé kniha pootočila, číslo si poznamenali. Po dosažení potřebného množství číslic činnost ukončili a chopili se vyplnit hrací tiket. V ten okamžik žena ale dostala strach čísla použít a tak jsem se rozhodl udělat kompromis a rozdělil je do dvou sloupků a chybějící čísla doplnil náhodně. Pak jsme už jen čekali na den tahu Sportky. Jeho slova byla „samozřejmě jsme nic nevyhráli, ale když jsme dali čísla zpět dohromady, tak by vyšla všechna „. Tak nějak popsal závěr své příhody.