“Otvíráky” na pivo vol.1
Logika jak požádat o peníze na ulici a nakonec je dostat!
Z mé pozice člověka, který se zabývá uměním odprezentovat kvalitní věci co možná nejstručněji, nejúderněji a hlavně úspěšně, mne vždy fascinovaly různé přístupy lidí žádajích o peníze na ulici.
Problematiku bezdomovectví tímto nevyřeším, nicméně možná tato sága někomu v budoucnu pomůže nebo bude inspirací.
Každý z nás měl jistě zkušenost s někým, kdo ho požádal na ulici o peníze. Někdy bylo vyhověno, jindy ani náhodou. Někdy jsme si naběhli a jindy, aniž to možná víme, skutečně darované prostředky někomu výrazně ulehčily život.
Pamatuji si, jak mne odchytil jeden bezdomovec v Brně kdysi u kostela. Sehrál na mě srdcervoucí drama, kde byla spousta utrpení, breku, božího hněvu a odpuštění. Dal jsem mu mince a pochlubil se spolubydlícímu na koleji Pepovi. Pepa se mi vysmál s tím, že je to “známá firma”, která vždy napochoduje do sámošky pro “škopky” :D Byl jsem nahněván a postupně se stal “nedávačem”.
Čím je člověk starší, tím je k těmto žadatelům apatičtější, nicméně jsou výjimky, kdy někomu stejně peníze dáme. Co víc, ještě z toho máme dobrý pocit :)
V životě jsem podpořil různé lidi, co byli okradeni, měli těžký život, potřebovali si přivydělat, vydělávali si uměním a další.
Už nikomu nic nedávám, ale jsou výjimky, o kterých se s vámi chci podělit! Ještě teď se směju. Přečtěte si následují 3 příběhy.
Příběh 1 — Darí sa?!
Co fungovalo: Nečekanost, překvapení, nápaditost, humor, skvělé načasování.
Případ: Šli jsme s kamarády Ondrou a Vlasťou po Národní třídě, načež k nám z postranní uličky přiskočili dva hoši.
Pomysleli jsme si:
“Ježiši, už zase. Jak z toho ven?!”
Šli jsme rychle, čili musel rychle stíhat a začal:
“Zdravíčko pánové!”
“Darí sa? Darí?”
My samozřejmě vysmátí na cestě do baru na Voršilskou jsme byli nad věcí. Odpověděli jsme:
“Jasně! Darí sa!”
Načež naše smeč byla vybrána a navrácena s grácií. Žadatel odpověděl:
“No viete ….. nám zrovna moc ne!”
“Nenašli byste tam pro nás drobáček a trochu nám pomohli?”
Byli jsme odzbrojeni a hoši vyhráli :) Stále bych se chtěl vrátit v čase a odpovědět, že se nám nedaří. Zajímalo by mne, zda hoši měli v rukávu alternativní scénáře.
Příběh 2 — Jmenuji se Ondřej.
Co fungovalo: Relevance, osobitost, upřímnost, věcnost a otevřenost.
Případ: Pádil jsem z kanceláře u I.P. Pavlova na metro. Většinou přes I.P. skoro až sprintuji, nicméně byl jsem odchycen starším pánem. Představte si velice nízko posazený hlas, hluboký, jak Frank Sinatra.
“Dobrý den, omlouvám se, že vás takto přepadávám.”
“Moje jméno je Ondřej…”
“A jsem bezdomovec… “
Nestačil jsem ani zareagovat, že ať se nezlobí, že spěchám. Pokračoval:
“Nemám domov.”
“Neinvestoval byste do mne 10 Kč?”
Jasná výzva k akci. Ještě ve mně tak skvěle rezonovalo to, že bych mohl někam investovat. Nevím, zda, kdy a jak by se mi investice vrátila. Nicméně tématika byla velice přitažlivá. Pomalu, ještě trochu v šoku, jsem vytáhl šrajtofli:
“Zde pane, tady máte 20Kč.”
Ondřej: “Děkuji mnohokrát! Bůh Vám žehnej!”
Byla to rychlá výměna a já odcházel s blaženým pocitem, že někdo kdo takto “zarámuje” své sdělení URČITĚ nepůjde dvacku prochlastat :)
Zmiňuji zde “přerámovat” (tzv. reframing), což je metoda o které se jistě ještě rozepíši. V rychlosti je to nahlížení na jednu záležitost z různého úhlu pohledu. Nyní mne rychle napadá, jak o tom hovoří stand-up komik CK Louis.
Například místo toho, aby hovořil o
“létání letadlem!”,
hovoří o
“sezení na židli, která letí nebem!”
Takže já jsem nedával dvacku bezdomovci na lahváče, ale investoval jsem prostředky do rozvoje osoby s těžkým životním příběhem :D
Příběh 3 — Prostě se to stalo!
Co fungovalo: příběhovost, upřímnost, přiznání
Případ: Kdysi v Brně na studiích jsem si to brázdil brněnskými ulicemi, načež mne oslovil mladík zjevně ještě “sociálně unaven”. Avšak trochu jinak než standardní žadatelé na ulici. Byla to taková ta opilost, kterou jsem sám zažíval. Čili nebylo těžké dostat mne na stejnou “vlnu” toho, co se stalo.
Mladík:
“Zdarec. Prosimtě, řeknu Ti to úplně na rovinu.”
“Jsem teďka v docela nepříjemné situaci, protože nemám ani korunu na to se dostat domů do Kroměříže.”
Já:
“Jakto?”
Mladík:
“Víš, řeknu Ti to rovnou. Včera jsme měli sraz se spolužáky z DAMU a nějak se to prostě zvrhlo.”
“Prostě jsem to nedal a všechny peníze prochlastal.”
U toho se sám sobě smál, do jak směšné situace se dostal. Když se smál on, musel jsem se mu smát taky.
Já:
“Tak to je hodně dobrej důvod. To se určitě stane.”
“Tady máš!” :D
Toliko k příběhům, na které si dokáži ještě živě vzpomenout :)
Jistě jich máte také spoustu. Představte si, že by se “investovaly” peníze tak, že by z toho měli lidé dobrý pocit, sami to dělat chtěli a hlavně, že na druhé straně by byly prostředky dobře využity. Vedlo by to k lepšímu světu.
Dejte mi prosím vědět, zda máte podobný příběh?! Začnu je sbírat a psát o nich.
