Ustrašená společnost aneb o slovech s účinkem arzenu

V každé společnosti dřímají bezejmenné strachy, které mohou propuknout a lavinovým efektem pohlcovat veřejný prostor. Ovšem jen za předpokladu, když je někdo ve vhodnou chvíli velmi jednodušše a srozumitelně pojmenuje. Jako třeba v Německu.


„Slova mohou působit jako nepatrné dávky arzenu: polykáme je bezděky, zdánlivě nepůsobí, ale po určité době člověka otráví.“ K tomuto závěru došel Victor Klemperer, německý lingvista židovského původu, který se skrýval před nacisty a válku přežil jen zázrakem. Zkoumal potom detailně jazyk Třetí říše, protože byl jako lingvista přesvědčený o tom, že jazyk je mocný a že ta záhadná proměna německého kulturního národa v Hitlerovi přisluhovače začala právě ve slovech.

O této otravě společnosti jsem přemýšlel na louce v Drážďanech, kde se zkraje ledna shromáždily tisíce stoupenců protiislámského hnutí Pegida, které v posledních měsících sílí. Všechny v zásadě spojuje jeden strach, kterému Pegida dala jméno - islamizace Německa.

Je zřejmé, že podmínky pro tento probouzející se strach jsou nyní velmi příhodné. V Německu se rozrůstá salafistické hnutí ultrakonzervativních muslimů. Podle domácích tajných služeb jich je přibližně 7 tisíc, o 3 tisíce více než před dvěma roky. Z jejich řad se rekrutují bojovníci, kteří jsou připravení válčit za Islámský stát. Německé úřady odhadují, že do Sýrie a Iráku odjelo bojovat odhadem 550 německých islamistů, přibližně 60 jich tam padlo. To jsou bezesporu znepokojivá čísla a tento vývoj se rozhodně nesmí brát na lehkou váhu. Spolkový úřad na ochranu ústavy, německá obdoba české BIS, věnuje islámskému radikalismu zvýšenou pozornost, protože náboženský fanatismus ohrožuje demokracii stejnou měrou, jakou ji ohrožuje neonacistiské podsvětí. I jemu se tajné služby věnují, a to velmi pečlivě, protože v Německu je více než 20 tisíc přesvědčených neonacistů.

Řadu Němců také znepokojuje skutečnost, že do jejich země přichází stále více žadatelů o azyl. V loňském roce dostal Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky na stůl skoro 200 tisíc žádostí, o čtvrtinu více než loni. Nejvíce uprchlíků přichází ze Sýrie, kde už několikátým rokem zuří občanská válka. Z nedávných průzkumů veřejného mínění vyplývá, že přibližně třetina Němců považuje islamizaci své země za problém, který je třeba řešit. To je nepřehlédnutelná část společnosti, kterou politici nemohou ignorovat. Strach ve společnosti je třeba brát vážně.

Pegida vznikla v Drážďanech a pouze v tomto městě má tak ohromnou podporu. To je dost pozoruhodné. V Sasku žijí dvě procenta cizinců a jen zlomek z nich jsou muslimové. Na transparentu, který na shromáždění přinesl jeden mladý muž, stojí, že “Sasko zůstane německé”. Pochopitelně zůstane německé, když v něm žije 98% Němců. Je zajímavé, že v ostatních spolkových zemích, kde žije mnohonásobně více cizinců než v Sasku, se Pegida uchytit nemůže. Je to zatím regionální drážďanský fenomén.

Demonstranti, kteří do saské metropole chodí na prostestní shromáždění Pegidy, reagují velmi podrážděně, když se o nich mluví jako o rasistech nebo dokonce nacistech. To zatím skutečně nejsou. Na osvětlené louce stojí mladí, staří, vzdělaní, vyučení, muži, ženy, jsou tu dokonce i rodiny s dětmi. Opravdu to nejsou náckové, přestože se k nim na demonstracích připojují desítky pravicových radikálů, které policie velmi dobře zná.

Mluvil jsem s několika stoupenci Pegidy, s informatikem ve středních letech, který má pocit, že je cizincem ve vlastní zemi, který v Německu nechce muslimy a který požaduje, aby imigranty posílalo Německo zpátky. Proč? Protože prý prchlíci a další cizinci zatěžují státní rozpočet a pracující Němci na ně doplácejí. Penzista s vlajkou v ruce se zase bojí, že islám jeho zemi změní k nepoznání. Prý nechce, aby jeho vnučky musely v budoucnu nosit šátek. To se podle něj může stát, protože Německo prý neustále ustupuje muslimům. Už teď se prý ve školních jídelnách nesmí vařit vepřové, aby se tím věřících muslimů nedotkli. Vadí mu benevolentní azylová politika Německa. Je rozhořčený. Když se prý teď nic nepodnikne, bude už pozdě.

Jejich strach je obecný, protože se více než o fakta opírá spíše o pocity. V Německu se pochopitelně vaří vepřové ve školních jídelnách, ekonomika země je závislá na imigrantech, protože chybí pracovní síla. A zemi se daří jako nikdy, nezaměstanost klesá už devátým rokem v řadě.

Organizátoři Pegidy vše odmítají s tím, že to jsou výmysly, že čísla jsou zkreslená a překroucená, že ve skutečnosti vypadají jinak. Stejně tak odmítají německá média, protože prý lžou. Odmítají politické strany zastoupené v bundestagu, protože prý zradily vlastní národ, protože víc než Němcům slouží uprchlíkům. Proto také rozhněvaný dav častuje média skandováním hesla “Lügenpresse”, prolhaná média, a politiky “Volksverräter”, zrádce lidu. Obě hesla mají svou dlouhou a nepříliš pěknou historii. Pocházejí totiž z nacistického slovníku Třetí říše.

„Slova mohou působit jako nepatrné dávky arzenu: polykáme je bezděky, zdánlivě nepůsobí, ale po určité době člověka otráví.”

Právě ve chvíli, kdy mnohatisícový dav skandoval tato hesla, jsem si vzpomněl na Victora Klemperera a jeho myšlenku o slovech s účinkem arzenu a postupné otravě. Lidem, kteří o sobě říkají, že nejsou rasisti a náckové, by mělo přece vadit, že používají tatáž slova, která vykřikoval Joseph Goebbels. Jak se zdá, tolik jim to nevadí, což je dost zarážející. Možná to jsou už první známky otravy, která se v prostředí strachu šíří velmi rychle. Ustrašená společnost totiž snáz přijme radikální postoje, protože touha po rychlém řešení může legitimizovat ledasco.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Pavel Polák’s story.