Příběh Waitee — projektu pro Q-TON 1.0

Na konci června naše firma Qest pořádala “nultý” ročník IoT hackathonu. My, jako členové mobilního vývoje, jsme se s chutí zapojili a naším primárním cílem bylo se jako parta sejít a udělat si příjemný víkend s kolegy. Na začátku jsme neměli vůbec žádné ambice, jelikož nám trošku dělalo problém najít nápad, který ještě neexistuje, a tak jsme to už vzdávali s tím, že uděláme nějaký example projekt s některou z nabízených technologií.

Naše prvotní myšlenky byly mířeny na “spasení světa”. Chtěli jsme vymyslet něco, co bude úplně super cool a pomůže to všem lidem na planetě. Až druhý den hackathonu nás napadla velmi jednoduchá myšlenka, a tak vzniknul projekt Waitee.

Waitee team

Proč Waitee a co to znamená?

Pravděpodobně každý z nás minimálně jednou čekal ve frontě kdekoliv — na poště, v bance, u lékaře. A v dnešní době mobilních technologií jsme si říkali, co kdybychom měli nějakou aplikaci, pomocí které bychom si vzali lístek a potom stále věděli kdy jdeme na řadu a mohli si pohodlně odejít kamkoliv jinam. Jednoduchý problém, jednoduché řešení, že?

Waitee app

Jako vývojáře nás hnedka napadlo, že když by tato aplikace nebyla nijak omezena, tak by ji kdokoliv mohl “spamovat” z domova. A tak jsme využili technologii iBeacon, která nám pomohla k zabezpečení proti spamerům.

Abychom projekt lépe přiblížili ostatním účastníkům hackathonu, brandovali jsme Waitee pro Českou poštu, kam většina z nás nejčastěji zavítala a s frontou se zde setkala.

Jak to funguje?

Uživatel, který přijde na poštu a má naši aplikaci, je notifikován, že si v daném místě lze vzít lístek elektronicky. To, že je uživatel skutečně na poště, je detekováno spojením mobilního zařízení s iBeaconem, který přesně určí, o jakou poštu se jedná a jaké poskytuje služby. Uživateli je zobrazena obrazovka s výběrem služby, kde si zvolí, co chce vyřídit a dostane pořadové číslo. That’s all. Na dané obrazovce uživatel vidí, jaké má číslo a které číslo je aktuálně na pořadí. Dále zde vidí i odhadovaný čas, kdy bude na řadě. Pokud se mu bude zdát, že si může vyřídit něco dalšího mezi čekáním, může pohodlně odejít a o vše ostatní se postará mobilní aplikace, která ho notifikuje s dostatečným předstihem, než půjde na řadu.

Waitee app tickets

Co dál s projektem?

Projekt vznikl za pouhé 2 dny a je zatím v plenkách, ale už nás napadlo, jak s ním dále naložit a kde by mohl být jeho další potenciál. Například jednou z myšlenek je vytvoření SDK pro Android i iOS, který by mohly implementovat konkrétní společnosti do svých systémů, a tak přinést svým zákazníkům rozšířenou funkcionalitu. Druhým z nápadů je vytvořit platformu, kterou by mohli využívat všichni, kteří si myslí, že by mohli zlepšit čekání ve frontách. Pak by vznikla jediná aplikace Waitee, která by uživatelům umožnovala vzít si lístek všude, kde by obchodníci využívali naši platformu. Možností je spousta, ale úměrně tomu je před námi ještě spousta práce, takže kdo ví, jak to s tímto projektem dopadne. Možná, že je to jeden z dalších “šuplíkových projektů”, anebo taky ne. To ukáže jen čas.

Přínos hackathonu z mého pohledu

Když jsem poprvé slyšel téma IoT hackathon, trošku mě zamrazilo v zádech a začal jsem se obávat toho, že se hned na začátku zasekneme na nutnosti programovat v Assembleru nebo v Céčku. Mé obavy se nenaplnily. Díky skvělé přednášce o síti Sigfox a development kitech od společnosti Bigclown jsem zjistil, že v dnešní době už není problém udělat cokoliv bez extrémních znalostí hardwaru. Společnost Bigclown ve spojení s technologií Sigfox dělá ze všech různých čidel pouze jednoduchá zařízení, která odesílají data do cloudu, ze kterého je skrze REST API může konzumovat jakákoliv platforma. Toto vedlo k mému prozření a úplně jsem ztratil obavy z toho, že vymyslet něco znamená investovat statisíce do vývoje hardwaru. S těmito technologiemi jsme v mém týmu během hackathonu nepracovali. Nedostali jsme ten správný nápad. Nicméně věřím, že v dalších ročnících už přijdeme s něčím zajímavým a kdo ví, třeba se nám povede vymyslet i něco, co spasí svět.

Za Waitee tým Jan Kusy

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.