Znáte určitě ten pocit. Je parné letní odpoledne, ve stínu je přes 30 stupňů a na slunci umírá cokoliv co se jen odváží vylézt ze stínu. A i přesto se na fotbalovém trávníku odehrává epický souboj dvou jedenáctek o tři body.

Když se nad tím zamyslíte je to magické. Proč ti rádoby fotbalisté z poslední pralesní ligy běhají jak magoři po ploše, která má s tím pověstným anglickým pažitem jen pramálo společného ?? Je to jednoduché stejně jako fotbal samotný. Je to jako droga. Ten míč je jako droga a po hřišti se prohání 22 feťáků co chtějí svou dávku drogy ve formě doteku s balónem a nebo ještě víc prožít báječný trip v podobě střeleného gólu.

Může být klidně 40 stupňů a za tebou 89 minut zápasu plného sprintů a soubojů se špekounem z vedlejší vesnice a stejně při každém dotyku s balónem jako by se ti vlila do žil úplně nová krev. Je to jako když tvoje tělo zajede do depa a tam ti během pár nanosekud vymění všechny tvé orgány za nové plné síly, obléknou tě do svalů ve kterých je uschovaná energie stejně mocná jako vzorec E=mc² …