Proc vznikl zvedavec.org a kdo je skutečně Vladimír Stwora

Jak již jistě víte tvůrce a provozovatel „informačního a zpravodajského” webu Zvědavec.org Vladimír Stwora navštívil Argentinu. Vladimíra Stworu jsem poznal v jedné pražské putice, kde se známým pravdoláskařem A.B.Bartošem kuli pikle proti prezidentu Klausovi, což mě hluboce pobouřilo, protože ať již je jaký je, je to naše hlava státu, kterou nám celý svět závidí.

Pravdou je i to, že Vladimír Stwora se již tam o moji osobu a CFP! velice zajímal. Kde bydlím, jak je to s CFP! a takový ty řeči. Když jsem mu řekl, že bydlím na Floridě, trochu znejistěl, protože je prý na seznamu hledaných osob FBI, ale když jsem mu vysvětlil, že se jedná o Floridu v Buenos Aires, tak se trochu uvolnil. Ještě se asi 10 minut ujišťoval, že Buenos Aires neleží v USA, a když jsem ho přesvědčil, že je opravdu v Argentině, která leží v jižním cípu jihoamerického kontinentu, roztál jako arktický led. Hned se mi nabídl, že mě v Argentině příležitostně navštíví, v čemž jsem ho já, tehdy naivní jako Kristýna Kočí při vstupu do VV, neprozřetelně podpořil. Je fakt, že jsem do té doby o nějakém Stworovi ani neslyšel. Prostě jsem jen ze zdvořilosti opáčil, že až půjde kolem, tak ať se ozve. Ostatně, to ze slušnosti říkám všem, vědíc, že se stejně nikdo nestaví, poněvadž to není zrovna levná záležitost.

Ale Stwora ne. Ten se ozval hned za pár týdnů, že prý má cestu kolem a že se staví. A jak slíbil, tak učinil. Za pár týdnů mi u branky stál tento podivný chlapík. To jsem ale ještě stále pořádně netušil, o koho jde. Až po jeho odchodu jsem na webu našel článek „Zvědavec, jak ho neznáte”. A po přečtení tohoto článku mi začaly docházet souvislosti, které jsem před tím nevnímal či nechtěl vidět. Ze zmíněného článku jsem se dověděl, že „Vladimír William Stwora je krycí jméno dobrovolníka Mossadu českého původu, který se do Čech dostal podle jeho vzhledu z chazarské oblasti. Jeho hlava je na temeni plešatá od nošení jarmulky — takzvaného šábesdeklu.”

Už tehdy, když jsem ho před svým domem uviděl v tom směšném černém klobouku, kterému z boků visely takové spletené jánošíkovské cancoury vlasů, jsem měl rychle vlézt zpátky do domu a zamknout na tři západy. Tehdy jsem si ale namlouval, že je pouze milovníkem slovenského folklóru, který jen nevkusně zkombinoval s mexickým širákem.

Hned jak se mi vloudil do domu, vrhnul se do ledničky pro pivo s otázkou, jestli je to pivo košer. Byl jsem právě v koupelně, abych se z toho šoku trochu opláchl ledovou vodou, takže jsem špatně slyšel. Odpověděl jsem mu, že to pivo není z koše, ale že jsem ho normálně koupil v supermarketu. To mu samozřejmě nevadilo a pokračoval v konzumaci mých nekošer piv. Ve zmíněném článku jsem se dále dočetl, že „…Není tajemstvím, že tajné služby disponují látkami, které mají možnost poškodit nevratně centrální nervový systém toho, komu jsou podány.” Když mi došlo, že byl v mé lednici jako ve svém rodném kibucu, udělalo se mi nevolno. Jen nevím, jestli to bylo z toho jedu, co mi naházel do jídla a pití nebo z toho článku o Zvědavci.

Hned po vypití pěti piv se vrhl na můj počítač s tím, že mi tam nainstaluje fifinu či wifinu. Na jeho dotaz, jestli mám wifi, jsem mu totiž bohužel neprozřetelně prozradil, že wifi modem sice mám, ale že nefunguje. Po dvou hodinách instalování různých trojských koňů a dalších špionážních programů, mi vítězoslavně oznámil, že wifi mi konečně funguje. Je pravda, že wifina funguje, ale notebook můžu vyhodit.

Rovněž mi mělo být podezřelé i to naslouchadlo, co nosí na uchu. Říká, že to nosí, protože neslyší, ale zajímavé bylo, že všechno co jsem řekl, slyšel až moc dobře. A obávám se, že nejen on. Nyní již samozřejmě vím, že se jednalo o štěnici, kterou mě Mossad odposlouchával. A bůh ví, kolik mi jich ještě ukryl v domě. Pořád nějakou vzhůru nohama nacházím.

Chvilku jsem ale nechápal, proč se Mossad zajímá právě o mě, ale pak jsem si přečetl pár článků z rubriky „Blízký východ” na CFP!, a bylo mi vše hned jasné.

Na závěr bych rád všechny slušné Čechy varoval, poněvadž tento agent Mossadu se opět chystá do Česka na svůj soud, protože i v Česku přišel do křížku se zákonem. Otiskl totiž článek o tom, že obětí holocaustu bylo ne 6 ale „jen” 4 miliony. Ostatně jako agent Mossadu to musí vědět nejlépe, tak nevím, co tady ty soudy řeší. Nejspíš ale jde jen o maskovací manévr poté, co se provařila jeho pravá identita.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Viktor Nablažný’s story.