Pět let, přátelé. Pět let to trvalo. Což je v porovnání třeba s Pánem prstenů docela brnkačka. Na druhou stranu: já nemusel vymýšlet šest jazyků a troje písmo, za mne je vymysleli už jiní…

Ne, vážně. Před pěti lety (a pár měsíci)jsem se rozhodl, že vás naučím mluvit elektronicky. Původně jsem uvažoval nad tím, že celou akci pojedu čistě na svoje triko, jako crowdfunding. Celé jsem to spočítal, a bylo to nehorázně drahé. Dokonce i v HitHitu vyvalili oči, že to je fakt velký rozpočet. No, i přesto jsem do toho chtěl jít…

… a pak jsem si uvědomil jednu věc. Totiž že jsem zapomněl započítat nejen daně, ale i nějaký svůj příjem. Takže by to celé byla volnočasová aktivita, nehonorovaná, leč zaplacená a tedy závazná, a ještě bych zacvakal daně ze svého. …


Zmrzlinu nemáme. Trotle! (Archivní článek z 27.12.2014)

Image for post
Image for post

Komunikace Cukrárny U Draka s nespokojeným zákazníkem na Facebooku.

Zákazníkova stížnost byla trochu frfňavá — přišel jsem na zmrzlinu, neměli jste zmrzlinu — ale zčásti relevantní: nelíbí se mu, že cukrárna dává zmrzliny do plastových kelímků. Argument cenou byl pak úplně mimo a lehce nefér, nemá s věcí nic co do činění, jen provozovateli podsouvá, že to dělá jen kvůli zisku a vymlouvá se na hygienu.

Takhle jsou ložené karty, podívejme se na odpověď.

„Zmrzlina se prodává pouze v sezoně“ — tohle je OK informace, i když ji šlo podat podstatně líp, jak si za chvíli ukážeme. …


Je to, jak to je.

Na podzim padá listí, stromy se odívají do červeno-žlutého hávu, fouká ze strnišť, děti pouští draky, draci pouští děti a v centrále Internet Infa probíhají přípravy pro slavnostní vyhlášení výsledků devadesátého osmého ročníku ankety internetové oblíbenosti, zvané Křišťálová Lupa!

Ne, jsem tu jedovatý, ale mám to vlastně rád. Je to roztomilá kotvička, která připomíná doby, kdy web byl něco zvláštního. …


Když začal Milion chvilek pořádat demonstrace, propadal jsem čím dál větší skepsi z toho, jak velký rozpor je mezi očekáváním a výsledkem. Bylo hmatatelné, jak s každou další demonstrací klesá reálná síla cokoliv změnit.

Je to logické: přesvědčíte lidi, aby vyšli do ulic, a spolu s nimi něco požadujete. Nestane se nic. Tak je tedy svoláte znovu a znovu požadujete. …


Řídit stát je jako řídit ropný tanker: vy otočíte kormidlem — a za dlouhé minuty ucítíte, že loď projevuje jakousi váhavou tendenci mírně pozměnit kurs.

Což samozřejmě nemůže být výmluva pro kapitána, že chtěl, nebo že nedejbože myslel, že něco, ale ono nic… Kapitán tankeru s tím musí počítat a vědět, že od příkazu do jeho provedení uplyne nezanedbatelný čas. Proto také bývá zvykem nepostavit na můstek tankeru někoho, kdo do té doby řídil nanejvýš vodní skútr, u kterého řežete zatáčky, až tříšť lítá.

Jenže stát neřeže zatáčky. Nemění prudce směr. Pokud by měl stát erbovní zvíře, nebyl by tam gepard, svišť ani sova. …


Ráno jsem na Twitteru narazil na takový příběh jedné paní…

Aktualizace: původní tweet zmizel, zde je screenshot

Pročítal jsem si tak ty reakce a říkal jsem si “nojo, chudák paní narazila na burana jak vrata”, jenže pak moji pozornost zaujala jedna odpověď, která mě donutila na chvíli přemýšlet o něčem jiném. Totiž o tom, jak lidi často něco očekávají, a pak jsou spokojení, protože to taky dostali, a že to funguje i pro negativní věci (čekám, že se na úřadě budou chovat hnusně, tak tam s tímhle nastavením jdu, a ve výsledku se opravdu chovají hnusně).

Říká se tomu “sebenaplňující proroctví”, psychologie to moc pěkně popisuje — pán, co se odstěhuje z Brna do Prahy, ačkoli celý život nemá rád “pražáky”, vidí na nich jen to špatné a idealizuje si krajany, bude v Praze zažívat o něco nepříjemnější situace než někdo, kdo toto v sobě nemá. …


Občas by si měl člověk uvědomit, jaké má štěstí. Vážně: zastavit se, uvědomit si to, klidně si to i nahlas říct, a třeba vážně poděkovat osudu, přírodě, náhodě, Bohu nebo bohům za to, jaký je a jak se to tak semlelo.

Já poděkoval dneska za to, že se mi vyhnul osud starých programátorů. A může za to Benny, s nímž jsme dopoledne stručně probrali pár společných známých.

Image for post
Image for post
Photo by Wilhelm Gunkel on Unsplash

Vážně — mohlo se mi to stát. Narodil jsem se v roce 1973, první počítač jsem dostal v roce 1986, měl jsem ho až do roku 1991 tuším, to bylo dost času na to, aby se ze mne stal takovej nějakej… tamten. …


V české lidové písni se zpívá o tom, že starý tatík, Řek, měl dva syny, kterým se polámalo kolo. Synci — jmenovali se Domalis a Oralis — se na radu svého otce měli naučit hospodařit.

Čert ví, jak to dopadlo, jisté dnes není nic, ale je pravděpodobné, že se hospodařit nenaučili a své jmění rozfrcali tím, že dávali lidem nákladné dary. …


Pardon, útlocitný čtenáři, to já ne, to napsal Milan Kundera. Ve svém románu definoval kýč jako “svět zbavený hovna”.

Historický kýč pak — logicky — vzniká tak, že z historie odstraníme veškerou pestrost, včetně toho, ehm... Nemusíte si to složitě představovat; historický kýč totiž znáte. Vyrůstali jsme v něm, minimálně moje generace. Nevím, co se učí přesně dnes, ale nemám moc důvodů myslet si, že to je výrazně jiné.

Však víte, co myslím: dějiny plné ušlechtilých velkých postav, mužných mužů a mocných žen. …


Chtěl jsem, aby nadpis vypadal jako správný motivačně-příručkový citát. Protože chci psát o tom, že vaše dřina bývá dost často nejen škodlivá, ale dokonce zbytečná!

Fakt. Že perfekcionismus zabíjí, to se ví dávno. Že z něj máte úzkosti a deprese, že to ničí vaši produktivitu, to se ví taky. Ale mám pro vás ještě jednu horší zprávu: Zatímco si, coby perfekcionista a maximalista, myslíte, jak hrozně moc dřete, tak ve skutečnosti děláte úplně zbytečnou práci!

Neděláte práci, kterou by někdo jiný zvládl rychleji. …

About

Martin “adent” Malý

Asi stopadesátý zápisník…

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store