Medvěde, medvěde…

Martin “adent” Malý
Jan 28 · 7 min read

Máme po hackathonu.

Když celá ta věc se systémem na elektronické dálniční známky a hackathonem začala, napsal jsem článek. Akci jsem nazval “medvědí službou”, trochu jsem zapolemizoval s obecně rozšířenou představou, že jde “o e-shop se třemi produkty”, a zdůraznil jsem, že u každého velkého systému časem narazíte na to, že výsledek je mnohem, mnohem komplexnější, než se na začátku zdálo.

Což je fakt, který znají všichni, kdo kdy řídili nějaký vývojový projekt. Objevují se nečekané obtíže, ať byla původní analýza jakkoli důkladná. Bohužel takovéhle drobné a nepodstatné nuance se do novinových titulků nevejdou.

Samozřejmě jsem se dozvěděl, že jsem kritik, negativista a že si mám toho Babiše vzít domů, nebo tak něco. A že nerozumím vývoji, že nevidím do té zakázky a že chci krýt státní šlendrián. Tak určitě…

Shodou okolností se mnou polemizoval ale i Michal Bláha z Hlídače státu. Michal se v celé věci angažoval, a tak cítil potřebu mi popsat trochu víc pozadí celé akce. Vysvětloval jsem mu své pochybnosti (ne programátorské, ale spíš píáristické), a Michal sám říkal, že on vnímá hlavní účel celé té akce tak, že se udělá spektakulární dlouhý nos na stát, aby se něco stalo — alespoň tak jsem to vnímal, jestlis to, Michale, tak nemyslel, tak promiň. Na konci celé debaty jsem říkal: “Povíme si po akci!” Takže tenhle sumář Michalovi tak trochu dlužím.

Photo by Alex Kotliarskyi on Unsplash

Mezitím se odehrálo několik věcí. Padnul ministr, vzniknul nový ministr, zakázka, co od počátku smrděla, se rušila, od zakázky odstoupil realizátor, starý ministr se stal náměstkem, pak se náměstkem nestal, zkrátka klasické tance. Do toho se ukázalo, že systém, jako vždycky, obsahoval funkce, které “se hodí” státu pro šmírování. A je dobře, že tohle všechno vybublalo na povrch.

Co ale s hackathonem? Během uplynulého týdne jej komentovali mnozí. Velmi pěkný komentář nabídl Josef Gattermayer z Ackee. Popsal hlavní problém celé akce, popsal nesmyslnou praxi státních zakázek v IT a navrnul řešení.

Ve zkratce: největší problém je v tom, že se podobný komplexní systém nedělí na menší části, které lze vysoutěžit jednotlivě, a v úhrnu laciněji. Některé části nemusí podléhat režimu utajení, takže do soutěže může vstoupit víc uchazečů. Jakmile se ale soutěží zakázka na celý komplexní balík, kde je jedna okrajová část tajná, tak je rázem tajná celá zakázka, a okruh možných realizátorů se zmenšuje. Na druhou stranu to velkou část práce přesouvá na zadavatele, který musí opravdu dobře problém zanalyzovat a zdokumentovat. Otázka je: dokáže to stát? A když ne, má si na to někoho najmout?

Něco na Hackathonu bylo opravdu pozitivní. Energie, nasazení, kuráž, to rozhodně. Jako dlouhý nos OK. Jako popularizace hackathonů vůbec taky. Účastníci udělali velký kus práce a nemůžu proti nim říct křivého slova. To snad kdyby si to někdo chtěl brát osobně. Pozitivní je, že byl v tomto konkrétním případě stát klepnut přes prsty a snad se do budoucna posílí role analýzy…

Photo by Mark Basarab on Unsplash

Samotná medvědí služba ale spočívá v PR signálu, který akce vyslala. Ne, není to “stát moc utrácí”, i když si to lidé od fochu myslí a věří tomu. Hlavní zpráva, která zazněla nejsilněji, je: IT systémy jsou drahé; dokážou to naprogramovat přes víkend zadarmo, když chtějí!

Jak kdosi trefně okomentoval: “Tak od teď hodně štěstí všem IT firmám při vyjednávání cen za zakázky!” Říká se tomu taky střelit se do vlastního kolena.

Cože? Že to lidi přece takhle nechápou, že vnímají komplexnost a rozdíl oproti VAŠÍ zakázce ma systém pro prodej ocelových odlitků? Fakt? No, good luck!

Kolega mi včera třeba tvrdil, že přeci je všem jasné, že na hackathonu nemá vzniknout celý systém za 400 mega, ale jen prototyp jedné části. Povídám: “Díval ses do novin? Titulky jako Ajťáci postavili za víkend eshop na dálniční známky vytvářejí zcela jiný dojem!”

“Nojo, ale vždyť děláš v novinách, víš, že titulek je zkratka…”

Já to vím, ale problém je, že ne všichni to vnímají stejně. Kdyby to tak bylo, tak se dneska nemusíme divit třeba — no třeba tomu, že lidi volí Babiše, když přeci všem musí být jasné, jaký to je lump a zloděj…

Oni totiž lidi — a teď třeba nemyslím vás, ale spoustu dalších, co tu žijí, pokud jste si jich všimli — tohle nevnímají. Oni to vidí tak, že Babiš konečně něco dělá.

Že to není pravda? Že jen budí ten dojem, ale každému, kdo to sleduje, musí být jasné, že to je chaot? Že o tom vyšla spousta článků, takže všichni přece musí vědět… Že mu přeci nikdo nemůže baštit ty laciný PR triky… Ó, ty nevědomosti moudrých! Znáš tajemství vesmíru, ale nevíš, jak lidé přemýšlí!

Když už jsme u toho Babiše, tak dovolte trochu lekce z PR.

Psalo se o tom, že si organizátor hackathonu dělá reklamu — no, možná, trochu.

Jenže pak přišel bratr Bába a ukázal, jak se to dělá. Celou show ukradl pro sebe, i s chlupama. Jak se říká — na pána!

Photo by Dom Hill on Unsplash

Navíc k tomu ani nemusel být nějak extra vyčůraný. Měl totiž vlastně jen dvě možnosti, tak co měl dělat? Mohl buď kníkat, že všeci temu hovno rozumejú, nech idú do piče a obhajovat neobhajitelné, nebo mohl judisticky vytěžit z akce maximum. A to taky udělal. Sledujte:

Vyhodil neschopného ministra. Že ho tam sám nainstaloval? Že to byl jeho člověk? Že místo něj dosadil dalšího podobného ze své stáje? Příliš jemné, sdělení je: Nastal problém, šéf se k tomu postavil čelem a konal! Nevěříte? Nemusíte, ale pak se nedivte průzkumům…

Zakázku zrušil a ušetřil tím peníze. Že to bylo složitější, že to vlastně nezrušil, že to nebyl on, že kdyby nebylo veřejného tlaku, tak by se nic nestalo? No ano, ale Babiš vyslal přesně to sdělení, které jsem napsal tučně.

Vítá skvělá, rychlá a neotřelá řešení. Takže dojel na hackathon, všechny podpořil, všem poděkoval, slíbil, že vláda výsledek použije, hosana a sláva mu, on je pašák a piškumpré a krucajda a župajdá a hujaja, zdar, zdar, zdar!

Well played, Máro! Bez ironie. Mára totiž ví, že na lidi fungují příběhy. A příběh o napravené chybě je velmi působivý. Odehrál ho skvěle.

Procentní bodík či dva tam budou…

Takže když se Ondřej Kundra z Respektu diví, že si pořadatel hackathonu na akci fotí selfie s Babišem, tak se divím taky. Hlavně tedy tomu, že se diví on.

Proč se fotí? Proč mu nahrávají na smeč? No protože tu hlavní mediální show už řídil Babiš v roli “neveděl som o tem, ale teraz som prezrel a tuná všeci mátě moju plnou důvěru”. Měli mu zakázat vstup? Když už je vlastně na jedné lodi a dělá to, po čem volají? Kdo by byl pak za fouňu? Navíc když akce byla avizovaná jako sui generis pomoc státu. Nemůžete dost dobře pomáhat státu a odmítnout jeho představitele.

Nakonec asi ani není potřeba zmiňovat, že lidé si udělají rádi selfie s kýmkoli slavným. I kdyby to byl Kajínek. I kdyby to byla Čachtická paní nebo Pol Pot. Taková je doba. Přijměte to a nedivte se.

Jak je možné, že si ho lidé nespojují s jeho vládou a se státem? No, nespojují. Myslím, že zrovna tenhle fenomén Respekt už několikrát zkoumal a popisoval…

Photo by Jørgen Håland on Unsplash

Nedá mi to a odbočím: Babiš ukradl show, jo. Ale tu show, kterou měla dělat opozice. To ona měla dělat to, co tady dělali organizátoři hackathonu, Michal Hlídač státu Bláha anebo Babiš. A měla být slyšet! Místo toho dělala přesně co? Jo, Novotňák má stoprocentně pravdu: sedí jak panenka v koutě, čeká, že ji voliči najdou, a rozhodně se nikdy neušpiní nějakými prvoplánovými mediálními akcemi.

Když shrnu výsledný dojem zvenčí — a nezlobte se na zrcadlo a nevztekejte se, že to zjednodušuju nebo že snad jsem si nenašel všechny informace, on totiž běžný volič udělá přesně totéž — tak výsledkem je: Babišova vítězná jízda, vyvolání dojmu, že se komplikované věci dají zjednodušit na víkendovou makačku a že tedy chtít za nějaký systém pět, deset, dvacet, sto milionů je přehnané.

Jo, ještě jednou ta cena. Staré pravidlo říká, že systém s dostupností 99 % pořídíte za sto tisíc, dostupnost 99,9 % bude stát milion, 99.99 % vás přijde na padesát milionů a každá další devítka zvedne cenu exponenciálně. Půjdete to teď, po téhle mediálně sledované akci, vysvětlovat klientovi? Ale co mi to tu povídáte, když takovou zakázku spíchnou za víkend… — Ale oni dělali jen prototyp jedné části. — Nepovídejte, tady se píše něco jiného!

Fakt. Namátkou:

Za jeden víkend a zdarma. Vývojáři spustili systém, za který chtěl stát utratit 400 milionů (původní titulek podle URL dokonce pokračoval slovy “chybí mu jediná funkce”)

Zdarma a za 48 hodin. Programátoři to dokázali, eshop na dálniční známky je hotov, stát jej použije

A tak dál.

Myslím, že i vy budete radši, když jej stát nepoužije.

Ne, nesměju se ani neposmívám za to, že tam byla chyba a díra. Programoval jsem dost dlouho na to, abych věděl, že se takové věci stávají, obzvlášť pod tlakem a v rychlosti. Jen, být píáristou, teď vstanu a řeknu: A to je, přátelé, rozdíl mezi drahým systémem a něčím, co spíchne parta nadšenců za víkend!

“Přece nebylo záměrem udělat kompletní systém… Jen prototyp… Jen ukázat… Navíc jsme to hned opravili… Co byste čekali, zázraky za víkend?” Fakt? Fakt lidé pochopili vzkaz, který jste chtěli vyslat, tak, jak jste ho mysleli?

Jako občanský protest fajn, ale výslednými efekty si nejsem stoprocentně jistý, jestli mi jako rozumíte. Jestli chcete, můžete nadávat na média, že to zjednodušují a překrucují, a na zlé píáristické čáry a kouzla…

A tak jediné, nad čím můžeme kroutit hlavou, je fakt, že taková spousta chytrých lidí, často v oboru nadprůměrně znalých, zadá osobní údaje do něčeho, co napsal bůhvíkdo za dva dny. Podlehli snad étosu pozitivní energie a nadšenecké vlny, že tihle jsou naši, správní, těch se není třeba bát?

Martin “adent” Malý

Written by

Asi stopadesátý zápisník…

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade