Státní paradox

Martin “adent” Malý
Jan 19 · 3 min read

Vztah občanů k státu je plný paradoxů. Už před časem jsem poukazoval na to, že všichni nadávají státu, že platí nesmyslné částky za dodávky, ale zároveň kdyby byli v roli osloveného dodavatele, tak jim nedělá problém předraženou zakázku přijmout. Vedl jsem o tom sáhodlouhou diskusi, kde mi všichni vysvětlovali, že “to je v pořádku”. Tak jo.

Photo by Marco Oriolesi on Unsplash

Stejně tak všichni nadávají na to, že si stát vymýšlí “spoustu nesmyslných podmínek” pro dodávky. A mají pravdu, velká část těch požadavků jsou nesmysly z neznalosti, nebo dokonce i ze zlého úmyslu. Ale na druhou stranu budou zase všichni řvát, když bude mít systém potíže. Přitom právě požadavky na dostupnost, bezpečnost, certifikace a záruky šponují cenu na násobky “běžných tržních cen pro běžná komerční řešení”.

Jinými slovy: budete klidnější, když vaše data budou v systému, dodaném za nesmyslnou cenu, ale s patřičnými SLA, jasnou smlouvou na údržbu, podrobnou dokumentací atd., nebo v něčem, co spíchla firma, která už neexistuje, zato za levno?

Totéž platí o technologiích. Ty nové jsou levné, rychlé, efektivní — ale ty staré jsou prověřené a dlouhodobě stabilní. Tak co? Jaké technologie má použít váš dodavatel IS pro firmu? A jaké má použít dodavatel softwaru pro vaše auto? A jaké má použít dodavatel softwaru pro stát? Váháte? Tak schválně: jaké použije NASA do sondy za stamilióny dolarů?

Photo by Valentin Petkov on Unsplash

Ono je to v důsledku jedno. Vždycky bude platit, že chceme, aby stát své systémy stavěl extrémně robustně, protože jde o nás, a zároveň budeme nadávat na to, že to je předražené a mastí si na tom kapsy furt pět stejných firem. Jediné, co má smysl, je snažit se snižovat míru předražení a zprůhlednit zadávání zakázek. To je možné jen systémovou změnou.

Stejně tak budeme vždy vyčítat státu, že rozhazuje peníze na svůj vlastní provoz. A na druhou stranu mu vyčteme, že nedokáže přitáhnout na patřičná místa prověřené odborníky z praxe. Nojo, jenomže proč by odborník z praxe šel dělat za třetinový plat pro stát? Přidat mu? Nemožné, protože stát musí sám na sobě šetřit…

Photo by John Barkiple on Unsplash

Neřešitelné? Trisekce úhlu, kvadratura kruhu, roztínání gordických uzlů a míchání paradoxů špejlí? No vidíte. Ale tak to je, bude a musí být. Samozřejmě tlak na zeštíhlení státu, omezení byrokracie, oříznutí prostoru na korupci a ucpání míst, kudy prosakují prachy ven, je v pořádku a nutný.

Jen, víte, i tady platí, že nemůžete mít nejlepší koláče nejlevněji. Buď nejsou nejlevnější, nebo nejsou nejlepší. Vždycky musíte z něčeho slevit.

A to je právě ta politika. Dobrou chuť!

(Jasně, úplně nejlepší by bylo mít malý efektivní stát s minimem nutných systémů, ale nemůžete mít malý stát, a zároveň protekcionistický. Že nechete stát-maminku? Ou kej, přesvědčte o tom nadpoloviční počet voličů a nezapomeňte předem vymyslet, co budete dělat s lidmi, kteří potřebují držet za ruku a bez toho se ztratí…)

Martin “adent” Malý

Written by

Asi stopadesátý zápisník…

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade