Zámek Svojšín a návštěvy klášterů
Opuštěné, a přesto tak krásné, západní Čechy…další výlet s Viwa partou hudebníků mě obohatil o poznání regionálních perel a perliček.
Svojšín patří mezi nejstarší a nejvýznamnější sídla v této krajině (podrobně o historii zde), přesto jsme dnes přijeli do ospalého městečka. Ubytovali jsme se v zámeckém letohrádku. Průvodkyně, správkyně, zámecká Bílá paní, barokní dáma — no zkrátka místní pamětnice a Svojšíňanka Maruška Kulhánková se nás vřele ujala a stala se brzy nejen naší bytnou, ale i sdílnou kamarádkou, se kterou jsme se nejednou od srdce zasmály. Stejně tak setkání s panem starostou a kastelánem Karlem Petráňem bylo otevřené a milé. Pan Petráň dokázal zámku vrátit původní budovu, pomocí vlastní píle, víry a jasné myšlenky. Ukázal se být odhodlaným revolucionářem, pokorným farníkem a dobrým hospodářem, který svou nezištností a jasnou myšlenkou dokáže přesvědčit lidi, že vrátit památce a obci důstojnou tvář má smysl. Když nám vyprávěl, co vše zámek během neuctivého zacházení během socialismu zažil, snad bychom tomu ani neuvěřili. Naštěstí existují fotky a žijí lidé, kteří mohou vyprávět. Na zámku jsme každé dopoledne hráli renesanční intrády a tanečky.
Svojšínský kostel je postupně opravován, je až neuvěřitelné, že jeho zdi jsou staré tisíc let, a přesto tu stojí skoro bez povšimnutí. Někteří zasvěcení se přijedou podívat do jeho věže, kde se skrývá zednická značka zobrazující spojení Měsíce a Slunce, Alfy a Omegy, symbol počátku a konce, zatmění při narození Krista. Románský sloup, který se ukrývá ve čtvercové místnosti v přízemí věže, je prý v místě koncentrované energie, kterou senzitivnější lidé cítí. Kostel jsme na chvíli rozezněli kánony a zpěvy z Taize, bylo to příjemné.
Klášter Kladruby
Bývalý benediktýnský klášter je letos ještě v rekonstrukci, ale měli jsme možnost prohlídky kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je úchvatným architektonickým Santiniho kouskem. Magie hvězd a promyšlenost stavby působí dojmem totálního božského přesahu, v této stavbě jsme jen titernou částečkou celé vesmírné nádhery a dokonalosti přírody. Barokní gotika. Hry s čísly, Santiniho jazyk. Když jsme pak přejížděli od Tuněchod, vrecevše se z procházky kolem Úhlavky, pobavilo nás panorama, kde se mezi dvěma silážními věžemi krčila tahle středověká perla.
Klášter Teplá
Monstrózní opravený živý klášter s krásným anglickým parkem a úžasným obchůdkem se suvenýry, avšak s prohlídkou, která neodpovídá hodnotě místa. Přesto, knihovna vezme dech snad každému, a tragický osud blahoslaveného pana Hroznaty, umocněný výstavou politických vězňů, taktéž.
Klášter Nové Dvory
Oproti tomu klášter postavený na zelené louce, před dvaceti lety…živý dnešní klášter. Měli jsme možnost zažít večerní nešpory (motlitbu) současných mnichů. Klášter je bílý, jednoduchý, neokrášlený. Obyčejnou, téměr nepozorovatelnou, šterkovou cestičkou vejdete na čtvrecový dvorek, kde uprostřed roste strom. Ze dveří vyjde mnich a lámanou češtinou vás zve dál do strohé hranaté moderní kaple, kde se již scházejí ostatní mniši — všichni mají prostá bílá roucha. Hodinu s nimi sedíme a posloucháme zpívané motlitby, nerozumíme slovům, necháme se jen kolébat zvukem mnoha mužských hlasů a setrváváme v meditačním stavu. Přidáváme se jen na závěrečný Otčenáš. Vyjdeme ven v polotransu, musím si na chvíli lehnout na lavičku, je tu ticho a vidím malou duhu, kilometry kolem není žádná výstavba, jen volná krajina.
Klášter v Rabštejně
Kostel Marie Sedmibolestné u servitsého kláštera, který se vypíná nad obrovským schodištem, je další barokní regionální perličkou. Kraj plný barokních soch, vystavěný převážně na popud rodu Lažanských. Sousoší Krista s asi šestiletým dítětem nás uchvátilo — takové zobrazení je ojedinělé — Kristus jako přítel dítek. V Manětíně nás překvapily polozapadlé Brandlovy obrazy a kostel sv. Barbory v dezolátním stavu. Kafe mají v Četnické stanici stále dobré a koupání pod středověkým mostem ani tentokrát nezklamalo, bystrá Střela osvěžila.
V neposlední řadě, lom v Pavlovicích a jílový rybník Pinka u Nové Hospody jsou dalšími pěknými objevy našeho letošního toulavého léta.
A nakonec, za návštěvu rozhodně stál židovský hřbitov Řebří, který pan Petráň spolu s dobrovolníky zachránil a obnovil.
