Den pátý. 3:07 ráno. Hongkong. Jetlag.
Už jsem si myslel, že jsem se z toho dostal. Překonat 7 časových pásem za méně než 13 hodin dá tělu zabrat. Vaše vnitřní hodiny se perou s tím, že den a noc jindy než jsou zvyklé. Váš mozek se s tím pere taky.
Je to tak, po cestách do Asie prostě trpím nespavostí. Usnu třeba na dvě hodiny, pak se probudím a nemůžu zabrat. Jsem totiž naprosto svěží.
Co s tím?
Zaručenej recept neexistuje. Věřil jsem, že jsem na to přišel. Nejhorší je totiž pokud máte přílet na odpoledne a předtím se pěkně vyspíte v letadle. Dá rozum, že pak „večer“ nezaberete. Dobře, takže jsem se v letadle přestal pokoušet spát. Fungovalo to, ale tentokrát mě i tahle taktika zklamala.
A teď zase usrkávám japonský řemeslný pivo, který jsem koupil kolegům do kanclu. Sorry kluci. Je skvělý.
Nejhorší na jetlagu je, že prostě nevíte kdy udeří. První noc po příletu jsem spal jako poleno. Tak jak jsem měl. Druhej den jsem nebyl unavenej a bylo mi fajn. Ale další noc jsem už nedal. Třetí taky ne. Čtvrtou jo. A teď zase za zvuku syčící klimatizace usrkávám japonský řemeslný pivo, který jsem koupil kolegům do kanclu. Sorry kluci. Je skvělý.
Snažím se z toho tedy vypsat. A uklidňuje mě hlavně jedna věc – při cestách z Asie do Evropy tenhle problém nemám. Letím totiž časově zpátky, takže se pak sice budím brzo ráno, ale to mi nevadí. Aspoň si přivstanu a užiju si ráno jako nikdy.
Ještě vás uklidním. Tyhle problémy nemá každý a často bývají mírnější. Já jsem člověk celkově docela nespalý, takže dává smysl, že mě to zasahuje víc.
3:30 ráno
Čas jít spát. Tak snad to vypsání pomohlo. Dobrou noc.
