Čas zastavit se, pane prezidente

Dopis na Hrad

Prezident Miloš Zeman dnes vystoupil na pražském Albertově spolu s dalšími evropskými prezidenty při příležitosti 25. výročí 17. listopadu 1989. Lidé ho vypískali. Nebojím se vás, stejně jako jsem se nebál před pětadvaceti lety, prohlásil z pódia Zeman. Už dopoledne mu přitom vystavili tisíce lidí v Praze i v Brně červenou kartu během akce Chci si s vámi promluvit, pane prezidente.

Píše Dalibor Kaláb
www.about.me/dalibor

Pane prezidente Miloši Zemane, obě dnešní události, se kterými jste měl příležitost být konfrontován doslova tváří v tvář, jsou živým obrazem výsledku Vašeho působení ve funkci prezidenta České republiky. Jestliže jste až dosud nebyl osobně konfrontován s postojem lidí, pro které jste prezidentem pouze z moci, ne však z srdcí, dnes se tak stalo.

Jde o vyvrcholení reakce lidí nejen na Vaše přešlapy, kterých se čas od času dopouští každý z nás (a ponechme teď stranou, že člověk ve Vaší roli by se jich měl vyvarovat o to víc, o co elitnější je jeho postavení), ale jde také o reakci na Vaše vědomé urážky a dlouhodobou polarizaci naší společnosti. Každý sklízí, co zasel, ať jde o voliče nebo prezidenty.

Bylo by příznačné, kdybyste se právě dnes, až se vrátíte na hrad, zastavil a zamyslel — sám nad sebou; nad tím, co znamená to, co jste dnes zažil v ulicích jako reakci na svoji osobu. Jste nejlepším prezidentem naší země? Jste schopen zastupovat tuto roli profesionálně i v dalším období? Není slabost přiznat si, že bude lepší věnovat se něčemu, co umím lépe; je ale slabost neumět si nalít čistého vína.

Havel, Klaus, Zeman. Zatímco první z vašich předchůdců je toliko označován jako pravdoláskař, a druhému z nich je přisuzována sebezahleděnost a éra tunelářů, teprve Vy osobně jste křeslo nejvýznamnějšího představitele státu ušpinil urážkami, vulgarismy, opilostí a výroky, které českou společnost rozdělují a poštvávají proti sobě, namísto aby ji stmelovali. Řekli bychom hulvát, ale můžeme toto říci o panu prezidentovi?

Vím, že každá společnost si zaslouží takového prezidenta, jaká je ona sama. A věřím, že existuje mnoho lidí, kteří Vás a Vaše kroky (na rozdíl ode mě) oceňují a mají Vás rádi. Přesto jsem se rozhodl napsat tento dopis a chovám v sobě naději, že právě dnešní události Vám nedají spát — a donutí Vás alespoň chvíli revidovat své působení v roli nejvyššího představitele České republiky. Budu víc než spokojen, pokud se to projeví v korekci Vašeho chování ve zbytku funkčního období a stanete se skutečným prezidentem této země, kterého budeme spontánně jako prezidenta také označovat.