Je to už skoro 1000 dní, co jsem přišel do Prahy za prací. Brno už mi bylo malé. Jako rodilý brňák miluji světla nad Masarykovou i mamlasy na Svoboďáku; jsou to přípomínky mého dětství. Mami, mami!, volal jsem ji když mi byly snad tři nebo čtyři a ztratil jsem se v obchodě. Někdy v osmdesátých letech, někde v centru, někde na Masarykově, už ani nevím, kde přesně to bylo. Rodné město je rodné město.

Jednoho dne už mi ale přišlo příliš těsné a příliš malé. Jednoho dne jsem se rozhodl přestěhovat se do Prahy. Když se to stalo, nevěřil jsem, že je to pravda. První týden, první měsíc, první půlrok. V Praze jsem pracoval a přespával a utíkal se domů na Moravu. Za přáteli, za krajinou, za tím, co znám. Ale člověk si zvykne na vše a ani neví, jak k tomu došlo. To je ale pěkný pohled, pomyslel jsem si v jedno podzimní ráno v tramvaji při cestě do kanceláře při pohledu na Hradčany. Ten nejkýčovitější obrázek, který nesmí chybět v albu žádného z turistů. Tak jsem si zvykl.

Zatímco do té doby jsem se z Prahy utíkal domů do Brna, od toho dne jsem se z Brna zase pěkně rychle vracel do Prahy. Brno mi zůstalo milovaným rodištěm, ale Praha přestala být zlou a nemilovanou. Praha se mi stala domovem. Neuteklo ani tisíc dnů a vracím se zpět do Brna. Ale co se to děje? Proč mám najednou ten pocit, že se mi vlastně skoro ani nechce? Čím to a kde se ten pocit bere? Asi jsem si fakt zvykl. Nezbývá, než si tyhle pocity lehce rozpracovat. A tak předkládám 9 témat, pro mě důležitých, jejichž podoba je v Praze a v Brně odlišná. Jsou ale lepší nebo horší? Kdo vyjde jako vítěz?

Kontakty

Místo, kde jste žili několik let, vám přirozeně přinese řadu nových setkání a známostí. Nejenže se seznámíte s novými kolegy a lidmi ze své profese, ale najdete taky nové známé, z nichž někteří se po čase stanou vašimi přáteli anebo dokonce partnerem. Zabydlíte se a je vám dobře. Odchod s sebou vždy nese zpřetrhání řady známostí a kontaktů. Na druhou stranu: něco končí a něco začíná. Každé nové místo člověku přinese nová setkání a známosti. Lidé jsou všude. Přinesla je Praha, přinese je Brno. Lidé, které máme rádi, a se kterými chceme zůstat v kontaktu, tu zůstanou. A třeba se zase někdy naše cesty potkají.

V mléčném baru na Náměstí svobody měli vynikající kokosový puding se šlehačkou. Chuť z dětství, kterou jsem už nikdy později znovu neochutnal.

Obchod

Přestože i do menších měst mimo Prahu už dávno doputovala multifunkční obchodní centra plná obchodů a zábavy, nabídka zboží a služeb v Praze je zkrátka stále rozmanitější. A nejde přitom jen o množství zboží nebo služeb, ale také o otevírací dobu nebo úroveň prodeje a servisu. Zatímco v Praze lze běžně nakupovat prakticky od desíti do desíti, v Brně zavírá krám v šest (nepočítaje Vaňkovku, Olympii a pár dalších nákupních center mimo centrum a mimo sídliště). V tomto mi rozmanitost Prahy bude pravděpodobně trochu chybět. Naštěstí nejsem shopaholic, takže si snad snadno zvyknu.

Rytmus

5:00. Obě města spí.

8:00. V Brně už se maká nebo studuje, Praha pořád spí.

9:00. V Praze se probudili.

17:00. V Brně padla, v Praze se jede dál. Meeting, briefing, brainstorming, kick-off a deadline end of the day.

20:00. V Brně už se kalí, v Praze se usilovně běhá, hardcore tréninkuje, plave, jezdí na kole, posiluje, chodí na jógu a vůbec se zde všemožně zvelebuje. Nezapomíná se se vším chlubit na Facebooku, Runkeeperu, Twitteru, Pinterrestu a Instagramu. Část Prahy zatím sedí na náplavce. V Brně se pořád kalí.

Každé z měst má jiný rytmus a Praha je v tomto ohledu skutečně metropolitní město. Později se začíná, ale o to déle do noci se žije, pracuje i baví. Uvidíme, co mi bude milejší.

Sport

Moje oblíbené sporty? Kolo. Kruháč s Anči, běh, plavání a fitko s trenérem. Trenér se mi za ty tři roky stal víc než trenérem. Zatím žádný z mých trenérů mi nedal tolik jako právě Jiří. Vyplavat se dá v Praze opravdu dost a dost, v Brně jsme rádi za novou (a krásnou) Kraví Horu nebo za staré (a hnusné) Lužánky. Málo, žalostně málo. Běhat se dá všude, to je fakt, ale kruháč s Anči byl v lecčems specifický. Bude mi po něm smutno, i když často bolel. Kolo? Brno jednoznačně vede. Dostat se “po práci” na kole ven do přírody z Prahy prakticky nelze. Než se člověk dostane za Prahu, je tma. Vyjet “po práci” na kole v Brně je jednodušší než si člověk myslí.

Příroda

Jako rodilý Brňák znám okolí Brna docela dost. Praha mi umožnila začít objevovat neznámé. Vydávat se na výlety do míst, kde jsem to do té doby ještě nikdy nebyl, a dokonce tam ani nikdo z mých přátel nebydlel ani neměl rodinu. Blaník, Milešovka, Říp, Krkonoše nebo Posázaví. Vojenské prostory Milovice nebo Ralsko, kde se člověk ocitl ve skutečné samotě. O tohle návratem do Brna přijdu. Všude jsem už byl, všechno znám. Vydat se za poznáním bude znamenat vydat se daleko dál z Brna a daleko dál z Moravy. Na druhou stranu, příroda a krajina jako takové, jsou jednoznačně krásnější v okolí Brna. Vysočina a Pálava jsou snad nejkrásnější oblasti v Česku. Ano, Šumava, Jizerské hory nebo České Švýcarsko jsou taky klenoty, ale zkuste vyjet na Šumavu z Prahy — je to daleko a trvá to docela dlouho.

Genius loci

I když zrovna nepatřím k obdivovatelům historických památek a v centru Prahy jsem byl jen několikrát a víceméně náhodou, Praha má své kouzlo nejen v historickém centru, ale i ve znovuožívajících částech jako Karlín nebo Žižkov. Jsou to místa, kde si připadáte tak trochu jako v Paříži. Ulice lemované rozkvetlými stromy, kavárničkami a zahrádkami. Život příjemně plyne, lidé si povídají, hraje tlumená hudba, listí stromů šustí. Já vím, že i v Brně jsou kavárny a zahrádky, ale jsem zvědav, jestli zde najdu alespoň srovnatelnou atmosféru. Uvidíme.

Kultura

Kam jen zajít dřív? Praha nabízí 24 hodin denně a každý den v roce nepřeberné množství kulturních akcí. Tolik promítání, divadelních představení, festivalů, výstav a jiných akcí není nikde jinde v Česku. Někdy člověk ani neví, kam jít dřív. Také tohle asi bude v Brně trošku jinak.

Závěr? Praha v mých očích lehce vyhrává, ale jen těsně. Vítězství ani zdaleka není na plné čáře. A tak zatímco přemýšlím o tom, o co všechno odchodem z Prahy přijdu a co nového návratem do Brna získám, napadá mě okřídlené přísloví o tom, že člověk chce vždy to, co zrovna nemá. Člověk chce vždy to, co nemá, a nikdy nemůže mít všechno. Nezbývá než tento fakt přijmout a povznést se nad opouštění Prahy. Protože všude tam, kde něco končí, tam současně něco nového začíná. Vítej zpět, moje Brno!