Asia #1 § 2015–07–09

SkyCab, SkyBridge a Seven wells

Dnes jsme si opět trochu přispali — do 9.00, ačkoliv v plánu byl budíček v 7.30. Po ranním vykouknutí na rýžová pole a přísunu zpráv ze světa jsem se odhodlal kouknout na předpověď počasí. Ta však nevěstila nic dobrého — 70% déšť. Přesto vyrážíme za dobrodružstvím. Jelikož včera naše bundy zhruba po hodině prudkého deště na skútru promokly, chceme koupit pořádné pláštěnky. Při placení se dozvídám, že ačkoliv nálepky platebních karet u pokladny jsou, musel bych mít útratu větší než 200 MYR, což zdaleka nemám — pláštěnky i se sušenkami na cestu stály 53 MYR. Takže jsme se vydali hledat směnárnu na ulici u hlavní pláže. První měla kurz lepší než na letišti (3.98), ale jako správní Češi si ještě kousek popojedem, abychom našli něco lepšího, že. A taky že ano, našli MayBank (jedna z největších bank v Malajsii) a krásných 4.06, takže hned měním. Vracíme se pro pláštěnky do supermarketu a pokračujeme směr atrakce SkyCab, SkyBridge. Po chvíli jízdy začala blikat kontrolka prázdné nádrže; nezoufám, benzínek tu je přeci dost. Po pár kilometrech trochu znervózním, ale ejhle, cedule 5km k Petronas benzínce — to nějak dáme.

Taky že ano, projíždíme kolem tlup opic, máme co dělat, abychom se vyhnuli, opice si v klidu pijí Heinekena uprostřed silnice.

Po úspešném natankování — plná nádrž za 6 MYR (2.15 za litr), dojíždíme úspěšně ke Sky vesnici. Kupujeme lístky na SkyCab — obyčejné, 1 dospělý za 35 MYR. Na ceníku bylo krásné to, že lokální (Malajsijci) měli ceny takřka za polovic, hezky černé na bílém, žádné smlouvání.

Pěkná výška nahoru, kdo jim to postavil — DoppleMayer samozřejmě. Nahoře si užíváme krásný výhled a po mid-station náš čeká zlatý hřeb dopoledne — SkyBridge. Jedním slovem PARÁDA, i když dost slušně foukalo.

Když jsme se dokochali, hurá dolů a hledat jídlo za slušné peníze. Přes hamburgery a hranolky všeho druhu, pěkně napálené pro cizince, jsme našli kiosek s místním jídlem. Parádní oběd včetně polévky a pití pro dva za 23 MYR (To by nás vyšly ty hranolky s kouskem kuřecího). Po zaslouženém obědě směřujeme na Seven wells. Po příjezdu na místo nás chlápek, co právě přišel dolů, upozorňuje na možnost vyjet ještě o kousek výše skútrem. Když vidím, jak je zřícený, neváhám. Pěkný krpál, ale Honda to zvládla a my nespadli. Po zaparkování se vydáváme už po svých nahoru. Po nějakých 250 metrech pěkného stoupání jsme v cíli a ejhle, to je ten vodopád, co jsme viděli ze SkyBridge. Nejspíše odtud zásobují pěknou část Langkawi vodou. Lidi, co jsme v krpálu objížděli (šli už zezdola po svých), přišli nahoru asi 15 minut po nás. Opět užasná podívaná a parádní odpočinek.

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na prázdné pláži smočit a hurá zpět na hlavní pláž do WaterCenter.

Tam však přijíždíme po zavíračce, a tak jen procházíme po hlavní silnici u hlavní dlouhé pláže. Odbíjí 18, což značí čas večeře. Hurá na místní trh s jídlem a opět za nějakých 25 MYR “kufr” skútru plný jídla. Posezení na terase a nadlábnutí dosyta.

Zbývá zkontrolovat kurz Bitcoinu, přečíst zprávy, promazat dnešní fotky, opravit akutní chyby v práci a napsat tento dnes delší příspěvek. Málem bych zapomněl, za celý den ani kapka!


Show your support

Clapping shows how much you appreciated David Šolc’s story.