Asia #1 § 2015–07–23

Dnes je opět přechodný den, takže balíme a hledáme. S pánem domu máme domluveno, že můžeme zůstat do 15 hodin, kdy vypadneme směr trajekt na pevninu a hned poběžíme na autobus směr Melaka. Dáváme si tedy na ostrově poslední oběd, procházíme se ještě naposledy rybářskou vesnicí a poté již s bágly na zádech pokoj vyklízíme a směřujeme na molo. Nasedáme do správné lodě, jak jsem již psal, toto není jediný přístav na ostrově, a tak připlouvají ve stejný čas lodě jak z ostrova, tak pevniny, které se tu kříží, kdyby si to asi někdo rozmyslel. Má trochu zpoždění, ale na pevnině ještě stíháme wc a kupujeme lístky na autobus 49 MYR za jednoho směr Lumut-Ipoh-Melaka. Bus je to opět jen se třemi sedačkami v řadě a klimatizace sice dost chladná, ale ještě to jde. Jedeme do Ipohu jen 3 lidé a dva řidiči. Po dvouch hodinách jízdy přijíždíme do Ipohu, kde je 45 minut přestávka na velkém autobusovém nádraží, takže nás řidič vyhazuje z busu. Přestávky využíváme na procházku po autobusáku, zkoušce masážních křesel, které stojí 1 MYR za 3 minuty. Křesla nám záda pěkně prokřupaly, nevím jestli mi zůstala jediná kost či sval na místě. Přestávka uplynula jako voda a už se vracíme zpět k busu, kde mezitím přistoupilo několik dalších lidí, kteří míří do Malaky. Cesta po dálnici sice ubíhá a v pohodlných křeslech se dá i usnout, ale občas někomu zvoní mobil, řidič troubí, no klasika. Do Melaky přijíždíme v 23.30, autobusy samozřejmě už nejezdí a 7 kilometrů v noci pěšky se nám s bágly moc jít nechce. Zkoušíme taxíky a hned první (a taky široko jediný) nám nabízí 25 MYR, což se mi zdá jako dobrá cena a tak ho berem. Kontroluji na google maps, že jede kam chceme, dokonce po požádání vypl klimatizaci. Po vyhození u nemocnice, která je jen co by kamenem dohodil od našeho guesthouse platím 25 MYR a vše v pohodě. Přes AirBnB mám domluveno, že na nás sluha hostitele čeká s klíčky. Starší pán nám klíčky bez jediného slova předává a my se ubytováváme. Pokoj je to opět velmi skromný, takže jsme rádi za naše spacáko povlaky.


Show your support

Clapping shows how much you appreciated David Šolc’s story.