Jak zkrotit digitální roztěkanost 2. Deset tipů pro práci s počítačem, aneb proč “hackovat” Facebook, prohlížeč a firemní mail

Filip Sykora
Sep 16, 2018 · 11 min read

Když jsem asi v deseti letech dostal první počítač, pravidlo stanovené rodiči znělo jednoznačně: maximálně dvě hodiny denně. (“Přece nemůže vyměnit matematiku za Prince of Persia!”) Před osudovou přitažlivostí digitálních zařízení mě ale nakonec jejich bedlivé oko nezachránilo.

Dnes coby kancelářský pracovník většinu dne trávím před obrazovkou počítače nebo mám alespoň v ruce smartphone, výkonný počítač, ze kterého se dá mimochodem i telefonovat. Je to špatně? Kritika mládeže přilepené k telefonům se občas zlehčuje: kdysi se nadávalo na “zhoubný” vliv televize a degradaci veřejného vkusu Tomem a Jerrym, a taky to společnost nakonec přežila. Smůlou je, že podobné přirovnaní ve skutečnosti moc nesedí. Nezměnily se totiž jen přístroje, ale hlavně služby, které skrze ně využíváme. A právě ty jsou tím, co mění hru. Podoba většiny webů a mobilních aplikací je dnes automaticky dělaná tak, že zkrátka neprospívají soustředěnému čtení či sledování. Právě to má podle mě za následek digitální roztěkanost, tedy chronickou nepozornost spojenou s nutkavou potřebou kontrolovat sociální sítě, odpovídat co nejdříve na e-maily a brát neustále do ruky telefon.

Odmítnout technologie (Instagram a Snapchat budiž výjimkou, #pardon) a návrat na stromy ale není alternativa. Dnes prakticky už nelze žít bez e-mailu a v řadě profesí ani bez sociálních sítí. Cestou je proto naučit se telefon a počítač využívat tak, aby na něm závislost nevznikala. Na 10 tipů, jak se zbavit závislosti na telefonu, bych proto rád navázal dalším desítkou doporučení, která se týkají zejména práce se stolním počítačem. Seznam je rozdělený do tří částí: prohlížeč, sociální sítě a práce, pod níž spadá i e-mail. Jak totiž ví 9 z 10 kancelářských pracovníků, na čištění e-mailu do podoby inbox zero může vzniknout stejná závislost jako na špatném presu z firemního kávovaru.

Malá poznámka před tím, než začnete číst: Sám využívám jako výchozí prohlížeč Chrome, doporučuji tedy zejména rozšíření pro něj. Většina řešení dostupných pro googlovský browser funguje či má svou obdobu i pro další prohlížeče, zejména Operu a Firefox.

Sociální sítě

1. Zablokujte si sociální sítě a další prokrastinační weby ve vybrané hodiny. A vymezte si maximální čas, který na nich můžete strávit.
Pamatujete na pravidlo dvou hodin na počítači denně? Internet naštěstí nabízí i kontrolu v podobě virtuálního rodiče, který na dodržení pravidla dohlídne za vás. Nástrojů je celá řada, mně osobně se osvědčila dvě z nich.

První z nich je StayFocusd, nástroj, který omezuje maximální čas, který můžete za den na sítích strávit. (Já mám navoleno půl hodiny denně). Součástí je i počítadlo a je zábavné sledovat, co s vámi dělá vědomí, že vám zbývá jen pět minut. Chcete si je nechat na jedno checknutí Twitteru před vypnutím počítače, nebo se raději kouknout na pár módních bloggerek na Instáči? Internet najednou přestává být nekonečný a vy se coby uživatel dostáváte do situace na internetu netypické: musíte vybírat, čemu věnujete čas.

Zadruhé pak používám BlockSite, pomocí kterého blokuji všechny sociální sítě po desáté večerní (a také po část pracovního dne). Oboje řešení lze použít nejen na sociální sítě, ale prakticky na cokoliv, na čem jste závislí a nechcete být– od impulsivního checkování firemního e-mailu po pracovní době až po guilty pleasure v podobě sledování bulváru.

Nástroj lze samozřejmě vypnout, ale já sám na řadu blokovaných služeb chodím naprosto bez rozmyslu a impulzivně. StayFocusd i BlockSite proto oceňuji a vždy doufám, že z humorných blokačních obrazovek na mě vypadne zrovna ta s francouzským buldočkem.

BlockSite coby jeden z nástrojů, jak odolat pokušení kliknout na weby typu Facebooku, když máte dělat něco úplně jiného. Foto: screenshot.

2. Hackujte Facebook.
Pokud je současný design webů nepřítelem pozornosti, Facebook je v tomto pohledu jeden z nejhorších. Pomocí rozšíření si Facebook můžete různě uzpůsobovat, aby byl méně otravný.

Díky Kill Newsfeed se vám úplně, ehm, anuluje newsfeed. Už se vám tak nestane, že se při snaze prohlídnout si eventy zaseknete u prohlížení bývalé spolužačky na pláži v bikinách. Unseen for Facebook blokuje, aby se vašim přátelům zobrazilo “přečteno v”, když si zobrazíte jejich zprávu (edit: Unseen má aplikaci i pro Android, zdaleka ale nefunguje tak dobře jako pro desktopový Chrome). Social Fixer zase umožňuje blokovat příspěvky s některými klíčovými slovy — jako je třeba Zeman nebo otravné hashtagy #lovemyjob. Blokátor fotek svateb a miminek ještě pokud vím nikdo nevyvinul, ale vzhledem k pokroku strojového učení a technologií typu face recognition se třeba jednou dočkáme i jich.

Dlouho jsem také užíval nástroj Buffer. Pomocí něj jsem dopředu časoval předem napsané statusy na chvílích, kdy jsem se kvůli práci nemohl či nechtěl na síť připojit, ale kdy byla na publikování nejlepší doba. Facebook bohužel pozměnil své programovatelné rozhraní, přes které se do něj cizí aplikace připojovaly, a z Bufferu tak lze nyní častovat jen příspěvky ve skupinách či na stránkách. Nezbývá tak než doufat, než že se tato možnost vrátí.

Pokud máte pocit, že problém není Facebook, ale jeho Newsfeed, řešení je nabíledni. S rozšíření Kill News Feed si můžete dopřát pěkně nudný facebook… Foto: screenshot autora.

3. Nepouštějte se do rozmíšek na sociálních sítích.
Znáte to. Napíšete status se silným názorem nebo k nějakému připíšete komentář, načež vás přepadne nutkavá potřeba neustále sledovat, jestli na vás někdo za váš názor neútočí a vy se nemusíte nějak hájit a reagovat. Pro mě osobně je vypouštění kontroverzních názorů jedním z největších zdrojů FOMO.

Vyřešil jsem to tím, že se do podobných diskuzí prostě pokud možno nepouštím. Rozmíšky na sociálních sítích přesvědčí málokoho a proto nemají smysl. A pokud chci nějaký názor přece jen vykřičet do světa, dělám tak méně často a radši o tom napíšu blog, kde můžu (třebas i kontroverzní) názor podepřít více argumenty. Diskuze pak bývají více věcné, než kdybych publikoval jen „výkřiky do tmy“.

Samozřejmě i v takovém případě se objevují lidé, kteří se mnou vehementně nesouhlasí. Ty pak buď ignoruju, nebo jim tzv. dodám respekt. V takovém případě slušně připustím, že jejich názor nesdílím, ale zároveň řeknu, že respektuju jejich postoj nebo že mi dokonce některé jejich argumenty, postřehy a námitky přijdou přínosné, byť z nich vyvozuji jiný závěr. Ochota se hádat v takovém případě většinou rapidně klesá.

4. Dávejte si „bobříka necheckování socialu“.
Pokud už na sociální sítě něco napsat chcete nebo musíte, dávejte si tzv. bobříka necheckování socialu. Reakce a počet lajků zkrátka kontrolujte jen ve vybraný čas — třeba vždy po hodině nebo ve vybraných částech dnech.

Já sám aplikuju pravidlo následovně: když postuju na social svoje články a blog posty (jako je tento), často si třeba pak hodinu počkám, než se na síť podívám. Když v práci tweetuju články, snažím se pak kontrolovat odpovědi jen v předem stanovený čas: většinou jen dvakrát denně, a to po obědě nebo před odchodem z práce. (Situace je jednodušší tím, že zpravidla netweetuju kontroverzní věci).

Bod navíc aka poznámka pod čarou: Vykašlete se na Instagram. Celý ten velký show-off vašich přátel, který se na něj přesunul z Facebooku, je často jeden velký fake. Digitální roztěkanost to sice není, ale mít deprese z toho, že se všichni okolo vás mají famfárově, jen vy pořád s něčím zápolíte, taky není výhra. Za oslavnými hashtagy se přitom často schovává mnohem méně zářná realita a vám se stejně jako méně nejspíš uleví, když tuto síť opustíte nebo radikálně omezíte. Začněte třeba sledovat jen lidi, s jejichž úspěchy nemáte nutkání se srovnávat (já se omezil na módní bloggerky ze zahraničí).

Prohlížeč

5. Hackujte prohlížeč. Blokujte vyskakující okna, samospouštěcí videa… a všechno další, co se hýbe.
U prohlížeče patří to samé co u Facebooku: je třeba si jej přizpůsobit, aby vás na něm pokud možno nic nerozptylovalo. A ne, není to úplně snadné, výčet otravných prvků v prohlížeči je podobně dlouhý jako plejáda hashtagů na běžném instagramovém postu, a prakticky žádné rozšíření tak neblokuje všechno. Musíte si tak nainstalovat více doplňků.

  • Použijte blokátory samospouštěcích videí (Jako doplněk Chrome například zde.) Na Facebooku a dalších sociálních sítích je to musíte udělat skrze nastavení (zde a zde).
  • Blokujte pop-up okna. (Pro Chrome třeba zde.)
  • V prohlížeči nastavte, aby vám weby nesměly nabízet odběr novinek (pro boha: nikdy s tím nesouhlaste! Už tak stačí, že vám každý automaticky posílá notifikace v mobilu. Podrobný návod na blokaci nabídek je zde).
  • Blokujte i menší vyskakovací okna ve stylu „nechcete ještě tohle?“ nebo „nechcete náš newsletter?“ (Univerzální řešení jsem zatím nenašel, v zásadě je musíte jeden po jednom nahlásit jako reklamu v AdBlockeru. Popsané je to třeba zde.)

6. Blokujte reklamu, ale chovejte se u toho aspoň trochu eticky.
Z předchozího bodu muselo být jasné, co bude následovat. Mrzí mě, že to musím přiznat, ale ve většině svých browserů používám klasický adblocker. Jak už jsem jednou psal, nejde mi přitom vůbec o vyhnutí se reklamě a nevadí mi do velké míry ani množství dat, přes které je na mě reklama cílena. Jde mi čistě o vymazání otravných prvků reklamy. Tedy situací, kdy se reklama bez dovolení začne hýbat, hrát zvuk, překrývat text… a toho je bohužel webová reklama plná.

Samozřejmě si uvědomuji, že adblockování je eticky problematické, protože řada i velmi kvalitních webů je živena jen z reklamy. Podle mě ale může mít adblockování z dlouhodobého hlediska i pozitivní důsledek. Je to určitý signál pro vydavatele webu, že reklama přerostla únosnou míru a že mají uživatele postavit před jasnou volbu: buďto budeme prorážet váš adblocker či vám blokovat obsah, nebo zaplaťte a my vám povolíme jen nerušivé reklamy nebo je úplně vypneme. Pokud jednou většina stránek zavede tento model, může to mít nakonec pozitivní dopad na web jako takový.

Existují navíc i možnosti, jak adblockovat alespoň trochu eticky. Můžete povolit neotravné reklamy (pozor, existuje více typů adblockeru a pokud vím, ne všechny to umožňují), nebo adblocker úplně vypnout (tzv. whitelistovat) pro vydavatele, které chcete podpořit. A pokud černé svědomí přetrvává, podpořte vaše oblíbené tvůrce obsahu darem či předplatným.

Co se rozšíření do prohlížeče týče, nejsem žádný troškař. Většina z rozšíření blokuje nějaký nežádoucí prvek. Foto: screenshot.

7. Používejte Pocket a další “save-it-for-later” — nástroje na uložení na později.
Zná to asi každý. Pracujete s počítačem, ať už doma či v zaměstnání, a do nosu vás pinkne článek, který sice teď zrovna nepotřebujete, ale hrozně rádi byste si ho přečetli… a vy buďto vydržíte, nekliknete (a třeba vám uteče zajímavá věc), nebo se podvolíte a ztratíte v lepším případě deset minut času.

Dobrým řešením jsou všechny aplikace typu save-it-for-later či na „bookmarkování“. Ty vám umožní jedním či dvěma kliky obsah uložit na později a zobrazit ho na jiném počítači nebo i jiném zařízení, hlavně mobilu či tabletu.

Osobně mám nejradši Pocket a Instapaper, které jsou dělané pro články na webu. V práci si je ukládám skrze rozšíření v prohlížeči (o něco krkolomněji to jde i v telefonu) a cestou z práce či doma si je čtu v mobilu nebo čtečce. (Instapaper to umí sám, pro druhou aplikaci doporučuji Pocket 2 Kindle.) Na poznámky a webový obsah jiného typu používám Evernote a OneNote. Svou funkci na „ukládání na potom“ mají ale i Google, Facebook, prohlížeč od Seznamu či některé zpravodajské weby.

Práce

8. Momentální nápady a postřehy si pište na papírek bokem. Negooglete je hned.
Digitální roztěkanost vás může okrást o soustředění i ve chvíli, kdy nesedíte u počítačů či nemáte telefon v ruce. Je to snadné. Čtete knížku nebo důležitý dokument v práci a najednou dostanete nutkání si vygooglit něco, čemu jste nerozuměli nebo co vás zrovna momentálně napadlo. Boom, a za čtvrt hodiny se probudíte uprostřed čtení mailů (v lepším případě) či nekonečného klikání po wikipedii v případě horším?

Je lákavé mít veškeré vědění lidstva dostupné na jeden klik, ale soustředěné práci či odpočinku to nepomáhá ani trochu. Někdy je prostě snazší překousnout, že něčemu v textu nerozumíte, nebo geniální nápad potlačit a číst, psát, nebo programovat dál. Problém má naštěstí velmi jednoduché řešení. Prostě si poznámky pište na list papíru nebo lepík bokem. Znovu se na něj podívejte, až v práci skončíte. Pokud vám budou připadat poznámky důležité i potom, zkuste si je vygooglit. Moje zkušenost ale je, že za to, abyste v práci zůstali o pět minut déle, vám většinou nebude stát jediná položka.

9. Udělejte si pořádek v mailu přes filtry a kontrolujte je jen ve vybraný čas.
Digitální roztěkanost, to nejsou jen chytré telefony a sociální sítě. E-mail je nedílnou součástí naší práce a tváří se honosněji než lelkování na Instagramu, i jeho neustálá kontrola však brání soustředěné práci, ať už jde o psaní článku, řádku kódu či obchodní smlouvy.

Řešení, které se mi osvědčilo, je používání filtrů. Do speciálních adresářů se mi ve schránce automaticky přesměrovává pošta podle vybraných odesílatelů, příjemců (hromadné maily v kanceláři) či klíčových slov v předmětu zprávy. E-maily tak rozděluji podle stupně důležitosti. Hlavní složku, kam chodí jen to nejdůležitější, poctivě kontroluju a když je to nutné, odpovídám hned. Ostatním složkám se pak věnuji většinou jen v závěru dne. Některé e-maily mi navíc filtry automaticky zobrazí jako přečtené, což používám třeba u automatických reportů. Snadno se mi tak daří držet si jen zanedbatelný počet nepřečtených zpráv. (A propos: je zbytečné snažit se držet inbox zero v reálném čase. Plně stačí, když mail vyčistíte na nulu nepřečtených zpráv jednou denně.)

Filtry jsou jednoduchý způsob na uspořádání e-mailu. Příchozí poštu automaticky rozdělují do folderů podle předem definovaných kritérií, jako je odesílatel, příjemce či předmět zprávy. Foto: autor.

Tip pro fajnšmekry je pak hlavní složku kontrolovat jen ve vybraných časech (třeba každou celou hodinu). V mém případě to v praxi bohužel troskotá na tom, že kvůli dohledání informací musím do e-mailu chodit i mimo vyhrazený „kontrolní“ čas a hlavní schránce se tak zpravidla nevyhnu. Pro pracovníky, kteří ale nemusí tak často z e-mailu dolovat pro svou práci informace, však může být „pravidlo celé hodiny“ užitečný zvyk.

10. Místo poslechu hudby na YouTube a Spotify používejte špunty do uší.
Last but not least jedna drobůstka. Dlouho jsem byl zvyklý v práci poslouchat hudbu skrze sluchátka. Vedla mě k tomu i snaha odtlumit hluk z open spacu a dát kolegům najevo, že chci soustředěně pracovat. Jednoho dne jsem si ale musel přiznat, že mě hudba přece jen ruší.

Začal jsem tak místo toho používat poměrně staromódní řešení, a to špunty do uší. Nevýhodou je, že na rozdíl od sluchátek je kolegové mohou přehlédnout. Já jsem se proto rozhodl jít v odhlučnění do extrému a koupil jsem si k tomu ještě i traktoristická sluchátka na tlumení hluku. Jejich kombinace dokáže vytvořit solidní ticho, i když si zrovna vedle vás nahlas povídají dva kolegové. A jejich industrální design ve stylu Vesničko má, středisková, má navíc skoro až odstrašující efekt na všechny, kdo se vás chtějí byť i jen na něco zeptat.

Poslouchání hudby přes sluchátka bývá způsobem, jak si “udělat ticho” v hlučeném open spacu. I hudba ale může člověka vyrušovat. Mně se osvědčila kombinace špuntů do uší a odhlučňovacích sluchátek. Utlumují hluk v kanceláři a zároveň kolegy upozorní na to, že nechcete být rušeni. Foto: autor.

Původně měla být součástí tohoto výčtu ještě jedna část, a to život off-line. Pro trénování pozornosti není zásadní jen to, jak používáme telefon a počítač, ale i to, co děláme v čase bez nich. Třetí díl seriálu s tipy pro off-line ale nejspíš přijde až po delší přestávce. Vytvoření zdravých návyků pro off-line čas je totiž alespoň pro mě podstatně těžší než hledání nástrojů, které snižují závislost na telefonu a sociálních sítích.

Pokud jste jej nečetli, zkrátit čas si můžete čtením prvního dílu tohohle seriálu.

Pokud vás moje texty baví, existuje celá řada způsobů, jak je odebírat. Pokud jste fajnšmekři, zapojte si do čtečky můj RSS feed (jako RSS čtečku mohu doporučit Inoreader či Feedly). Je to starý, ale dobrý — spolehlivější než odběr přes sociální sítě. I ty ale samozřejmě používám. Hodit follow mi můžete na Twitteru, na Facebooku, na Pocketu a samozřejmě tady na Medium. Odebírat moje články můžete i skrze FB page blogletter.cz.

Filip Sykora

Written by

Business Journalist. Bookworm. Photographer.

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade