Advokát Petr Němec: Co nosím pod talárem?
Petr Němec — malý právník, který rozpoutává velké právní bitvy. Díky němu nemusíme platit za vedení účtu, když si bereme hypotéku. A také díky němu se už mnoho tisíců lidí dostalo z protiprávní exekuce.

Petře, z jakého důvodu ses stal právníkem?
Když jsem se hlásil z gymplu na vysoké školy, tak mě nejvíce lákala politologie, management a práva. Hlásil jsem se na všechno. A protože jsem se taky na všechno dostal, musel jsem si vybrat. Tak jsem si říkal: právník může skončit v managementu či v politologických oborech — ale manažer či politolog nemůže dělat právníka.
Zajímavé taky je, že jsem chtěl původně dělat státního zástupce, honit zločince, stíhat ty zlé, ale jako student jsem získal praxi v advokátní kanceláři, což mě hodně chytlo, tak jsem se rozhodl, že půjdu po škole do advokacie.
Takže za tvým rozhodnutím nestál někdo z oboru, ke komu bys vzhlížel?
Ne, to vůbec ne. Žádný právník, natož advokát.
Co na té práci považuješ za nejzajímavější?
Nejvíce mě baví studování judikatury a pak ten následný souboj. Protože, co si budeme nalhávat, je to takové maskulinní povolání — téměř vždy je to poražený versus vítěz. A vyhrávat je prostě fajn.
A co tě naopak nebaví?
Asi jako všude — administrativa.
Čím by si chtěl být, až vyrosteš? (smích)
Já už ale jsem velký!
Ale je nějaký sen, kterého by si chtěl dosáhnout?
Chci mít větší kancelář s dalšími advokáty a koncipienty. Je určitě důležité mít tým, protože nelze umět všechno a každý má nějaký focus. Teď se poslední roky velmi specializuji na exekuce a spotřebitelské úvěry a ztrácím kontakt s dalšími oblastmi práva. Vidím, jak se objevují nové zákony a novely v dalších oblastech práva a že to nemám osahané a zažité z praxe.
Takže bych chtěl mít větší kolektiv proto, abych mohl nabízet komplexnější a kvalitnější služby.

Takže v advokacii prostě chceš zůstat?
Ano, určitě. Je to taky zaměstnání, které můžeš dělat i v důchodu, aby to udržovalo mou bystrost:)
Myslíš si tedy, že si v advokacii pravidelně cvičíš mozek?
No, to asi úplně ne. Bylo to určitě jiné, když jsem byl koncipient, měl jsem na starosti jednu kauzu a v té jsem se hrabal týden a pořád jsem něco objevoval. To už si teď nemůžu časově dovolit a navíc už spoustu věcí znám, takže to mnohdy funguje na nějaké praxi a rutině.
Jako advokát nemusíš být vyloženě génius, ale jde o to hledat. Člověk si to prostě musí odsedět, problematiku si načíst. Ale pak, když to do sebe začne zapadat, to je pak teprve krása! Takže nějakou bystrost advokacie udržuje, ale chtěl jsem tím říct hlavně to, že je toprofese, kterou lze vykonávat i v pozdějším věku. To je myslím výhoda, která člověku v pozdějším věku umožní se lépe vyrovnávat s přibývajícími léty a nestát se obyčejným důchodcem, sic bych třeba měl mít jen pár klientů.
Co má na sobě nejraději advokát Petr Němec?
Ptáš se na oblečení, že jo? (smích) Já mám rád volnější oblečení — džíny a tričko. Když sedím celý den u počítače, je to určitě lepší, než nějaký oblek, košile…prostě nebylo by to ono. Mnoho lidí si představuje advokáta v obleku a před soudem, že o tom je jeho práce, ale ve skutečnosti je většina jeho práce od klávesnice, většinou to je i ta nejdůležitější část, zde se totiž většinou rozhoduje o úspěchu či neúspěchu případu. Soud už je často jen takové divadlo a do divadla pochopitelně volíte oblečení formální.
Ještě se ale musím přiznat, že pokaždé, když vidím u nás v kanceláři naše studenty práv, kteří opravdu chodí hezky oblékaní, tak mě i toto před skříní dost ovlivňuje. Je to generace Dominika Feryho, který je navíc opravdu studentem práv. Takže prostě mají vkusný módní standard. Což nás o trochu starší na škole ještě minulo, pokud tedy mluvím za muže, neboť ženy na módu dbají každý moment lidské historie. Takže jsem chtěl říct, že to našim studentům sluší, což mne až štve :) Snažím se tedy, aby mí studenti nevypadali o moc víc právnicky než já :)
Přiznej se ale, co nosíš pod talárem?
Vzhledem k tomu, že se nevěnuji trestnímu právu a na Ústavní soud chodím jen občas, tak talár nosím dost výjimečně. Ale vždycky, když jdu k soudu, tak jdu v obleku, což platí i v případě, kdy pak na ten oblek musím hodit talár. Určitě nemám pod talárem otrhané tričko a ošoupané džíny — i když právě takové obavy z chování advokátů po zavedení taláru byly.
Vzpomeneš si na nějakou situaci, kdy tě oblečení zradilo?
Přijel jsem jednou do menšího města v Sudetech. Vyprašuju si to jako Pražák, oblek na míru, kapesníček, motýlek, všichni si mě prohlížejí, paráda! No, ale jak jsem později zjistil — měl jsem rozepnutý poklopec.
V čem si myslíš, že chodí oblečení právníci v nebi?
Tak dobří právníci chodí hezky a kvalitně oblečení i v nebi.
Myslíš dobří a hodní právníci, ne?
Ne, dobří právníci. Protože se o nebi či pekle rozhoduje při posledním soudu a dobrý právník ho prostě neprohraje….anebo ho bude fakt dlouho protahovat!
A jestli to bude soudit jen Bůh? Tak přijde na řadu námitka podjatosti. Takže dobří právníci prostě budou v nebi.
Co ti Genster dal a co ti naopak vzal?
No, upřímně si myslím, že mě hlavně donutil nad oblečením více přemýšlet. Když se řídím podle Genster kombinačního manuálu, tak mi lidi říkají, že mi to sluší. A já se pak cítím fakt dobře.
Takže potom člověka zase dost štve, když nemá na sobě zrovna Genster oblečení, protože už fakt dokáže vidět ten rozdíl.
Hlavně bych chtěl, abych už měl ve skříni jen Genstera. A pomalu se k tomu blížím!

