Jak jsme Kladnu přinesli Haldu

Byl začátek roku 2012. Dlouhý večer u Líbů v Podprůhonu, kde se vedly řeči. O haldě věcí, které by se v Kladně daly dělat. O haldě témat, která by vydala na haldu zajímavých knih. Nikdo z účastníků už si nevybavuje, kdo s tím přišel první. Ale ten nápad zarezonoval. „Tak si založme neziskovku. A všechny ty věci udělejme!“

Tak jsme si založili Haldu a dali se do práce.

Tohle je příběh o tom, kam jsme se zatím dokutali. Příběh o tom, že když máte jasný cíl, za kterým chcete jít, cesta k jeho naplnění se vždycky najde.

Jak vydat knihu „bez peněz“

I když jsme byli na začátku, nebyli jsme úplně nováčci. Nějaké zkušenosti jsme posbírali v redakci kladenské kulturní revue Kladno Záporno, věděli jsme, co to je žádost o grant, i něco o tom, jak se má dělat propagace. To ale bylo všechno. Počáteční stav účtu: nula. Počáteční počet členů: tři. Počátečních snů: bezpočet.

Pivovarník Otakar Zachar

Udělali jsme si trochu pořádek v prioritách a pustili se do prvního našeho projektu. Kamarád Jiří Mika tou dobou už delší dobu pracoval na vydání knihy o kladenském sládkovi Otakaru Zacharovi, renesanční osobnosti přelomu 19. a 20. století, kterou bychom s jistou mírou nadsázky mohli označit jako „kladenského Cimrmana“.

Slíbili jsme Jiřímu, že mu rukopis do půl roku vydáme. Jediný háček byl v tom, že jsme na vytištění neměli ani korunu.

Už na samém začátku jsme si řekli, že hlavní devizou nakladatelské části Haldy bude to, že do redakční a grafickou výpravu zainvestujeme naší prací.

Tím pádem bude třeba sehnat jen náklady na tisk. A teprve časem uvidíme, jestli si zasloužíme aspoň nějaké drobné odměny.

Jenže když jsme u tiskáren poptali první kalkulace, trochu nám spadla čelist. Nu což, mysleli jsme si, vydat knihu o osobnosti pivovarníka je přeci tak skvělý nápad, že pro něj určitě nadchneme nějaké sponzory. A tak jsme sestavili dopis a rozeslali ho do několika místních firem. Neodpověděla ani jediná.

Slíbili jsme, že rukopis do půl roku vydáme. Jediný háček byl v tom, že jsme na vytištění neměli ani korunu.

Naštěstí jsme měli příslib určité částky od rodiny Tesárků, které areál někdejšího pivovaru dnes patří. Další peníze se nám povedlo sehnat od města Kladna. Stále to ale nebylo dost. V červnu 2012 stále ještě měli sotva půlku částky, kterou jsme potřebovali. Přitom v říjnu jsme chtěli tisknout.

Nakonec jsme tedy vytipovali pár firem, do kterých jsme měli přes známé nějaké kontakty, a tentokrát se rozhodli nic nepodcenit. Vyhodit do koše dopis je jednoduché, zavěsit telefon o něco složitější a zabouchnout dveře před nosem neslušné. A tak jsme začali klepat na dveře. Navíc už jsme měli v ruce i první náhledy toho, jak by knížka mohla vypadat.

Nový přístup zafungoval podstatně lépe. Ne že by se nám peníze začaly sypat po desetitisících, ale stačilo to na to, abychom se v září mohli definitivně rozhodnout, že tisknout budeme. I když poslední část jsme do knížky Mezi alembikem a spilkou museli nalít ze svého.

Do světa!

Vstup na knižní trh obnáší poměrně dost administrativy. Je třeba zaregistrovat se v systému ISBN, aby se vaše knihy daly zařazovat do databází a distribuce (z ISBN se například generuje čárový kód). Fajn je registrovat se do Databáze české knihy, kterou provozuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, dát o sobě vědět specializovaným periodikům a podobně.

A znovu nás čekalo jedno překvapení — výše marží, které si knihkupci berou za prodej. Chtěli jsme naše knížky co nejvíc zpřístupnit, což u nás úplně nejlíp umí distribuční síť Kosmas. Má to jeden háček. Kosmas si za své služby bere skoro polovinu doporučené prodejní ceny. Pokud nejste plátci DPH (jako Halda), připočte si k marži samozřejmě ještě i daň.

Důsledek? Nastavování ceny byl trochu oříšek. Aby se nám vrátila aspoň část nákladů, museli jsme jít s cenou nakonec výš, než jsme chtěli. Najednou nám ale začalo dávat smysl, proč i za paperback v knihkupectví zaplatíte někdy dost vysoké částky.

Přemýšleli jsme, jak naši prvotinu nejlépe uvést do světa. Naštěstí majitelé bývalého pivovaru velmi stáli o to, aby se křest odehrál právě v něm, konkrétně v bývalém pivovarském sklepení. Hodiny příprav na slavnostní večer a koordinace divadla, kapely, občerstvení a majitelů pivovaru se vyplatily — více jak dvě stovky návštěvníků nás všechny trochu zaskočily a křest zacharovské knihy je dodnes vzpomínaná akce. Co víc jsme si mohli přát?

křest knihy Jiřího Miky Mezi alembikem a spilkou ve sklepení bývalého pivovaru v Kladně-Kročehlavech

Jak přivést do Kladna vědu

Ambice Haldy se neomezovaly jen na vydávání knih. Chtěli jsme také do Kladna přivést akce, které nás bavily v jiných městech (hlavně Praze a Slaném) a k jejichž organizaci v Kladně se nikdo jiný neměl.

První z nich bylo Science Café. Popularizační večery se současnými vědci probíhaly v Praze už od roku 2008 a po čtyřech letech už byly dobře zavedenou akcí. První průzkum mezi našimi kamarády, kterých jsme se ptali, jestli by o podobnou akci měli v Kladně zájem, dopadl tristně. „Proč bych chodil někam na přednášku?“ ptal se jeden a nijak ho nezajímalo, že Science Café se naopak přednáškové formě vyhýbá. „Lidi v Kladně nic nezajímá, a věda už vůbec ne,“ tvrdil druhý a ostatní to viděli podobně.

Science Café nás naučilo neklesat na mysli a vytrvat. Párkrát jsme propadli drobnému zmaru, když vzdor veškeré naší propagační snaze přišla jen hrstka lidí — třeba proto, že bylo ošklivo, nebo proto, že se hrálo semifinále mistrovství světa v hokeji.

My jsme ale naštěstí byli dost umanutí. Navíc jsme našli Radku a Dominika, dva nadšence, kteří nám slíbili se Science Café pomoci. V červnu 2012 jsme se s naším nápadem vydali na Fakultu biomedicínského inženýrství ČVUT, protože nám přišlo, že nejdůležitější vysoká škola ve městě by pro podobnou akci byla přirozeným partnerem. A klaplo to. Na biomedicíně se nápad líbil, navíc se sama zrovna poohlížela po způsobu, jak se ve městě trochu zviditelnit, a Science Café pro ni byla skvělá cesta.

První Science Café v Kladně s Jozefem Rosinou, 18. 9. 2012 (foto Katka Maroušková)

Volba prostoru padla na kavárnu Bez Konce v Divadle Lampion, jejíž provozní nám vyšli skvěle vstříc. Znamenalo to sice trochu složitě domlouvat termíny, protože večer mohl být jedině ve dny, kdy vedle v divadle nebylo představení, zase jsme ale měli radost z toho, že nepřímo podporujeme dobrou věc (kavárna zaměstnává lidi s hendikepem). Navíc útulný prostor vypadal zaplněně, i když přišlo jen deset lidí, což se ze začátku občas stalo. A naopak dokázal pojmout i padesátku zájemců, což se postupem doby stávalo čím dál častěji.

Science Café nás naučilo neklesat na mysli a vytrvat. Párkrát jsme propadli drobnému zmaru, když vzdor veškeré naší propagační snaze přišla jen hrstka lidí — třeba proto, že bylo ošklivo, nebo proto, že se hrálo semifinále mistrovství světa v hokeji. Všechny ty hodiny pobíhání po městě s letáčky a plakáty, propagace na sociálních sítí či rozesílání tiskových zpráv tak zdánlivě přišly vniveč. Ale aspoň jsme se naučili, že pořádat v Kladně akce v některé dny nemá moc smysl (byť počasí si nikdy nevyberete).

Hosté kladenských Science Café, ať to byly mediálně známé tváře (třeba Evžen Amler či Marek Vácha), nebo jejich méně známí kolegové, si zdejší atmosféru moc pochvalovali. A co víc, do Kladna za vědou začali jezdit i návštěvníci z Prahy. Ve třetí sezóně už jsme začali mít problém s kapacitou kavárny, a v polovině roku přišlo rozhodnutí se přestěhovat.

Profesor Jan Sokol hostem Science Café (22. 9. 2015)

Znovu nám pomocnou ruku podala Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT. Stačilo pár telefonátů a e-mailů a měli jsme nové pořadatelské místo — restauraci přímo v sídle FBMI na Sítné. Prvně jsme získali možnost plánovat večery na měsíce dopředu, což nám umožnilo zvát větší akademické „celebrity“ (Jan Sokol, Pavel Jungwirth, opět Marek Vácha, Julius Lukeš). Okruh návštěvníků se výrazně rozšířil a ze Science Café se stala pevná součást kladenského kulturního kalendáře. A „na přednášku“ dneska přijdou i ti, kdo byli k celé myšlence původně skeptičtí.

Co se jít projít po městě i do přírody?

Už díky projektu Kladno minulé jsme se znali se Zdeňkem Pospíšilem, amatérským historikem, který toho však o minulosti Kladna ví víc než kdokoli jiný.

Několikrát jsme Zdeňka přesvědčovali, že jeho znalosti by jistě ocenil nejeden Kladeňák, jemuž historie místa, kde bydlí, není cizí. Zdeněk nás sice přemlouval o opaku, ale nakonec jsme ho přesvědčili, ať to aspoň zkusí. Ostatně podobné vycházky na náš podnět připravil i třeba Jiří Mika nebo hornický nadšenec Jiří Suchomel a byli jsme si celkem jistí, že ty Zdeňkovy budou mít úspěch.

Měly. Z historických vycházek se brzy stala zavedená akce, o niž projevilo zájem i město Kladno. Od roku 2014 je tak pořádáme ve spolupráci s městským informačním centrem.

Podobnou zkouškou ohněm prošel Michal Procházka, který se k Haldě přimotal na podzim 2013. Z prvního nesmělého rozhovoru v kavárně NoNa na pražské Národní třídě se zrodil pravidelný cyklus přírodovědných exkurzí a v roce 2014 i pěkná Michalova knížka Kladenskou přírodou po celý rok. A rozhodně nemůžeme říct, že by tím naše plány skončily, ba naopak. Víc ale zatím nebudeme prozrazovat, realizaci totiž předpokládáme až v roce 2017.

Přírodovědné vycházky okolím Kladna

Zkušenosti s crowdfundingem

Rok 2013, Kladenské dvorky. Petra Líbová se dá do řeči s malířkou Marcelou Alfonso, která na tradičním open-air festivalu vystavuje své ilustrace ke knížce Luďka Švorce Kladenské pohádky. Myšlenka příběhů pro děti z kladenského prostředí se nám líbí. Ale rozpočet na takovou akci je desetkrát vyšší než částka, kterou máme na účtu.

Financování projektů z drobných příspěvků lidí zvané crowdfunding ve světě už frčí. U nás ho zatím nikdo moc nezná a nejslavnější portál HitHit se tou dobou teprve rodí. Aniž by si o crowdfundingu něco zjišťovala, pustí se Petra do kampaně na vlastní pěst. Postupně oslovuje své známé, známé svých známých, dětské herny, školy i školky a nabízela, ať si lidé knížku předplatí. Po večerech vyřizuje e-maily, přes den telefony, brzy ráno kontroluje přijaté platby na účtu. A do toho knížku graficky připravuje k tisku.

Její úsilí ale nese ovoce. Získáváme peníze od města a dalších sponzorů. A když v říjnu posíláme Kladenské pohádky do tisku, už je „prodáno“ šest set výtisků z celkové tisícovky. Zbytek se stihne před Vánoci rozebrat. Halda má první bestseller, první dotisk a stovky malých čtenářů. A to ještě netušíme, že Luděk Švorc v nadcházejících letech napíše pohádkám ještě dvě pokračování.

Napodruhé už ale podobně administrativně náročnou akci absolvovat nechceme. Proto když se v roce 2014 rozhodneme vydat fotografovi Jiřímu Hankemu k jeho sedmdesátinám knihu dosud vesměs neznámých fotografií Kladna doplněnou o jeho bilanční rozhovor, volíme už raději rozjíždějící se HitHit.

Projekt, na jehož konci stojí knížka Kladnu pod kůží, byl krokem do neznáma. Věděli jsme, jak je Jiří Hanke náročný na kvalitu reprodukcí svých snímků, a měli jsme trochu obavy, abychom ho nezklamali. Zároveň jsme s nabídkou grafického zpracování oslovili mladou grafičku Ivetu Bláhovou, která tehdy dokončovala náročná studia knižní grafiky na univerzitě v Bruselu.

Křest knihy Jiřího Hankeho Kladnu pod kůži (foto Jiřina Hankeová)

Spolupráce s Ivetou byla skvělá a přinesla nám úplně nový pohled na věc. Iveta u nás vlastně oficiálně absolvovala svou měsíční studijní stáž a měla poprvé možnost dotáhnout svůj návrh až k běžné strojové výrobě. A my měli obrovskou radost, že jsme dali šanci jí ukázat, co umí. Na rozdíl od velkých a zavedených nakladatelů si takové experimenty můžeme dovolit — a výhodné je to pro obě strany.

Z využití HitHitu jsme si vzali několik poučení. Zaprvé: sehnat přes něj prostředky je i tak dost práce. Zadruhé: vyznat se v tom, komu poslat jakou odměnu, je skoro nadlidské úsilí. A zatřetí: když přijdete na poštu s tím, že chcete doporučeně odeslat skoro padesát knih v bublinkových obálkách, nemají z vás radost.

Posouvat se dál

Rok 2015. Opakujeme spolupráci s mladým a neokoukaným grafikem. V tomto případě je to zvlášť kouzelné, protože knížku o starostovi z Kladna láme grafička z Vietnamu. Hoai Le Thi ale odvedla ve všech ohledech skvělou práci.

Znovu je před námi něco, co jsme nikdy nedělali. V tomto případě jde o projekt dražší než naše roční rozpočty v předchozích letech.
Starosta Jaroslav Hruška (foto Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně)

Na knížce Kladenský starosta ale pracujeme vlastně tak trochu mimochodem. Naším hlavním projektem pro tento rok je vydání monografie málo známých kreseb malíře Karla Součka, připomínaného v roce 2015 hlavně v souvislosti se stým výročím jeho narození.

Znovu je před námi něco, co jsme nikdy nedělali. V tomto případě jde navíc o projekt za víc jak tři sta tisíc. Což je víc než naše rozpočty v předchozích letech.

Je jasné, že na knihu Život v obrazech / Obrazy života budeme muset sehnat dotace. Slušnou sumu dostáváme od ministerstva kultury, další od města Kladna a Středočeského kraje.

Stále to ale nestačí ani na tisk, natož na produkci. Zachraňuje nás až červencové zasedání komise Státního fondu kultury. Souček bude!

Dávat dohromady výtvarnou knížku není legrace. Neskutečně dlouho trvá vůbec už jenom výběr toho, co do ní zařadit. Naštěstí nám výrazně pomáhá Dominika Havlová z Mayrovky, která knížku spoluedituje.

Monografie Karla Součka — varianty obálek

Druhý kámen úrazu jsou reprodukce. S jejich kvalitou knížka stojí a padá, a tady se asi nejvíc projevuje naše nezkušenost. Když předáváme podklady grafikovi Pavlu Kappelovi, kterého jsme si speciálně pro tento projekt vyhlídli, není s reprodukcemi spokojený. Ukazuje, vysvětluje, argumentuje… A stále víc je nám jasné, že má pravdu.

Stojíme před dilematem. Buď knížku nějak vydáme se stávajícími reprodukcemi (a jiným grafikem), nebo celý projekt posuneme, budeme riskovat ztrátu dotací a najdeme peníze pro zhotovení nových reprodukcí. Po chvíli diskusí vítězí druhá volba. Když o tři měsíce později dorazí knížka z tiskárny, je jasné, že to rozhodnutí bylo správné.

Křest knihy Karel Souček: Život v obrazech / Obrazy života

Halda…

Dneska v Haldě pořádáme s výjimkou letních prázdnin průměrně dvě kulturní a vzdělávací akce měsíčně. Náš tým i okruh návštěvníků se rozrostl a ve městě se o nás ví. Vydalo jsme třináct publikací a tipů do edičního plánu máme na pět let dopředu — jen ten čas, jen ty peníze.

V Haldě jsme se naučili si nestěžovat a přijímat i nepříjemné skutečnosti jako výzvu. Pokud něco vážně chcete, jsou totiž peníze i čas jenom prostředky.

A tak přemýšlíme nad novými nápady a znovu se pouštíme do neznámých vod. Připravujeme antistresové omalovánky, projekt o kladenských osobnostech, knížku o kladenských hospodách. A uvítáme jakékoli podněty a pomoc. Pokud byste chtěli přidat na palubu, napište nám. Není nic jednoduššího.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.