Temná krajka

Na úvod tři omluvy. Za prvé, pokud jste čekali, že dnes napíšu něco dalšího o zákazníkovi — novináři, smůla. Za druhé, pokud z názvu dnešního postu cítíte dýchat erotiku, je mi líto. Za třetí, protože dnešní zápisek pojímám coby veskrze aktuální reportáž, píšu rychle a nebudu editovat, omlouvám se tedy za chyby a přehnanou délku. Jdeme na to.

Náš školník je fajn řízek. Mám ho ráda. A on má rád mě. Naštěstí mě má ráda i jeho žena. Souhrou okolností se tihle dva dozvěděli, že nemám televizi a rozhořčilo je to. Každá mladá dáma v jednadvacátém století by televizi mít měla. Tak mi ji dali. Ne, že by mi tu telku koupili, prostě vyřadili jednu z těch školních. Bránila jsem se a vysvětlovala, že televizi nepotřebuju, nevyužiju ji a tak vůbec, ale nedali se. Tak jsem se dala já a oni dali mně. Placatou moderní televizi. Jak se něco takového dá vyřadit, nechápu a mám podezření, že jsem objevila skryté rezervy na platy zaměstnanců ve školství, ale nebudu pokoušet osud.

Pan školník se svým typickým bodrým stylem nabídl, že mi televizi “kamkoli” zapojí. Polila mě hrůza z představy, že by nahlédl do pokoje s masážním lehátkem, tak jsem mu od srdce poděkovala za jeho dobrotu a řekla, že zapojit televizi snad ještě zvládnu. Načež mi ten hodný pán přidal anténní kabel, bez kterého bych to nezvládla. No dobře.

O víkendu jsem měla jiné starosti a k zapojení a prvnímu spuštění televize jsem se dostala až dneska večer, v neděli. Zatímco se ladily stanice, šmejdila jsem v televizním programu. Na to, že je neděle, nic moc. Tedy, teď už běží Přelet nad kukaččím hnízdem, ale já vyhledávala v hlavních pořadech plus mínus od osmi. GEN, Bohéma, 41 let starý western s Johnem Waynem, Líbáš jak ďábel, no bída bídička. Ale od čtvrt na devět šestý díl seriálu Temný kraj. S Lukášem Vaculíkem v hlavní roli. O tom seriálu se bavily kolegyně na obědě, jsou to prý jednotlivé díly a Lukáš je pořád kus (to se ještě říká?), tak proč ne. Následuje originální reportáž sestavená z mých autentických pocitů ze sledování tohoto dílka, nic víc, nic míň, berte, nebo nechte být.

Díl začíná sestřihem dílu předchozího. Aha, natrefila jsem na druhý díl z dvojdílu, takže uvidím druhou půlku. Snad nebude těžké domyslet si, co se dělo v tom prvním. Cítím vzrušení: sleduji něco zároveň se statisíci diváků. To se mi u mě v bytě ještě nestalo. Hudba je jižansky bluesová. Aha, bude to americká detektivka, to jsem netušila!

Aha, tak ne, nějaký týpek čte místní legendy. Aha podruhé, je to policajt. Takový materiál fakt mívají na policejních stanicích?

Následuje scéna s hlavním hrdinou. Podle Vaculíkova vzhledu odhaduji, že to bude již tradičně alkoholik — rebel. Ale ono ne, tady jsme originálnější, Vaculík je v nemocnici a doktor mu spílá, že lítá venku se psem, je neukázněný pacoš a jezdí do nemocnice jak do holubníku. Potvrzuje se mi podezření, že se seriál odehrává v Česku, protože zahraniční lékaři pacienty takhle nebuzerují. Lukáš má prý zvýšené leukocity a zahleněné průdušky. Takže je vlastně do sebe zahleněný. Nikoli alkoholik, nýbrž vážně nemocný kriminalista, jsme originální!

Jůůů, najednou se objevuje Jindřiška z Pelíškůůů! A má dítě, které chodí na základku! Napadne mě, jestli ji zbouchnul Ondřej Brousek a nebo ten druhý kluk, s kozačkama a měřeným medvědem.

Opět zazní americké blues. Coby hudba k záběru na pražské autobusové nádraží. WTF? Vaculík prohláší “Ať dá Štajner dohromady psychologickej profil.” Jo! CSI Kostelní Vydří!

Následuje záběr na toho policajta, co má záliby v legendách. Ten chlap žere koblihu, jako správný policajt, tak to má být! Ale pozor, Jindříška se ho ptá: “Napadlo tě někdy odsud vypadnout?” Parádní klišé, jdu si pro brambůrky.

Podezřelý (nevím přesně z čeho, ale zazní cosi o sériových vraždách) je jistý pan Bukač. “Je zpátky. Vrátil se.” Jak jinak. Sériové vraždy po patnácti letech mají v zapomenutých krajích dvakrát do měsíce.

Objevuje se příšerný herec Jan Teplý mladší. Vygooglila jsem si to jméno. Jeho medailonek tvrdí, že se narodil “výbornému herci” Janu Teplému”. Asi aby bylo jasné na první pohled, že Honzík mladší je všechno, jen ne výborný herec. Je příšerný a navíc slizoun. A aby toho nebylo málo, veze Vaculíka do Prahy. Autem. Takže jeho herecká jalovost vedle přirozeně uvěřitelného herectví Kamaráda do deště vynikne parádně. Proč tyhle lidi vůbec nabírají? Nepotuluje se po pražských divadlech několik desítek mnohem lepších a sympatičtějších exemplářů? Měla bych pár tipů.

Výslech podezřelého. Hraje ho Martin Havelka, brněnský herec, přes pár zazáření nikdy první liga. Ale dotáhl to tak daleko, že jeho jméno znám i já, holka aspoň o polovinu mladší, takže sláva. Tenhle podezřelý vrahem nebude, to je jasný. Druhou půlku výslechu vede policejní psycholog. Hraje ho Saša Rašilov a nikdo kromě něj a podezřelého z vraždy ve výslechové místnosti není. To jsou postupy, panečku. Havelka se střídavě maniakálně směje a hystericky polobrečí. Herecký koncert zralý na přezrálou Zlatou malinu.

Náhle se ocitneme v divadle. Kdosi třímá v ruce lebku, ale proklamuje jakési voloviny, takže Hamlet to asi nebude.

Následuje Rašilov v hospodě. Objednává si čaj. Čínský. Pytlíkový. Art imitates life.

Zpátky v divadle. Detektiv z Prahy v divadelní šatně vyslýchá ještě horší šmíru, než je Teplý.

Střih. Na Jindřišku z Pelíšků bafne syn Adam v převleku kostlivce. Který používá i vrah. Taková normální rodinka.

Táta Jindřišky z hospody přivleče na plech ožralého Rašilova, který se na Jindřišku podívá a praví “Vy jste dvojčata?” Existenciální drama s prvky neotřelého humoru, to já ráda.

Opět střih. Vaculík zkoumá fotku vyslýchaného a nahlas pronáší do prázdné místnosti: “Co když to není pomsta, ale pocta?” A máme to! Připíjím nám.

Psychologa Rašilova probouzí Adam v umrlčí masce slovy “Jsem kostlivec, král všech umrlců!” Mít maminku policistu a dědu ožralu na dítku naštěstí nezanechalo žádné vážnější stopy. Netuším, jak jsou v seriálu rozdány romantické karty, ale podle mě to Rašilov, který moc neumí pít, dá dohromady s Jindřiškou, dcerou ochlasty. Aby byla zachována rovnováha rurálního vesmíru.

Následují reklamy. Ale že jich je! Dvacetiminutový blok začíná hláškou “Příjemnou zábavu a sílu v krku vám přeje Septolete!” Následuje “Chci se dobře vyspat a mít spoustu energie v práci” — na co myslíte, že je tahle reklama? Na Prostenal, moji milí. Choďte ke mně a nebudete ho potřebovat. Nissan Juke, který, odhaduju, se má líbit holkám jako jsem já, jenže je neuvěřitelně ošklivoučkej, sorry jako. Pak Passat s funkcí rozeznávání chodců. To už je lepší. Reklama střídá reklamu, je jich snad třicet. Třetí auto, Ford Kuga. Taky lepší než Nissan pro holky. Sini minis, goldn minis, vibovit želé, otrivin. Nějaká špatně (sama sebou?) nadabovaná sportovkyně dělá reklamu na Dermacol. Cože? To si pamatuju z dětství, pořád existuje? Gabriela Koukalová, to jsem už někde slyšela. Následuje upoutávka na seriál VIP vraždy. Očividně podobně kvalitní záležitost jako Temný kraj. Pak nějaké drby z lepší společnosti. Hrušínský se udobřil s bratrem. To jsem věru ráda! Youtuberky vydělávají víc než poslanci. To jsem od srdce ráda! Kuchařová, ta miss, hlíva ústřičná, DRE, co není Dr. Dre, ale “dveře do dobrých interiérů”. Já bych radši do špatných, aby to z nich ty dobré udělalo, ale taková jsem já. Konečně pokračujeme, seriál Temný kraj, jehož hlavní hrdina se jmenuje Kraj (chápete tu kontinuitu?), se opět rozjíždí.

Aha, Vaculík ty informace pro diváky sděluje jako že psovi. Fikaný!

Rašilov se omlouvá Jindřišce a nabízí fundovaný psychologický rozbor jejího táty: “Není alkoholik, jen tím zahání smutek.” Jindříška kontruje: “Zas mám všechno chápat já. Kdo pochopí mě?” Girl Power, Sašo vole! Jiskření tam není, ale je jasné, že autor seriálu tyhle dva dohromady dá, i kdyby se jim stokrát nechtělo.

Velmi průměrný oblastní herec ve své životní roli brusiče nožů pronáší… deklamace o nožích. Ale pět vteřin slávy skončí tak náhle, jako začaly, střih, jedeme dál.

Rašilov na Vaculíka: “Kdybys viděl ty její strašně smutný voči ráno.” Však říkám, to bude páreček, panečku! Vzápětí souhlasí s Vaculíkovou teorií: Jsou to vraždy z obdivu. Zazní jižanské blues, jak jinak, a česká verze Vražd podle předlohy pokračuje.

Legendista policejní stanice sděluje Teplému, že našel stopu a poslal ji do laborky. Následně roztočí na stole malou káču á la Inception. Ty krávo, to bude mít i spánkový roviny! Snad předhoní mé blížící se limbo.

Rašilov Vaculíkovi říká o přezdívce podezřelého: Necromancer. Jestlipak tu Dicksonovu knížku autor scénáře četl? Náhle se, kde se vzal, tu se vzal, objeví další z horších herců a pražským přízvukem pronese, že cosi našel, cituji, “v antarnatavá aukca, sakca blackmatalavá ralakvaja”. Doplním správné samohlásky jako v tajence a těším se, co bude dál. Dala bych si po Brnu a Práglu echt Jihočecha, ale nemůžu mít všechno.

Po střihu se Rašilov s Vaculíkem ocitají v psychiatrické léčebně a mluví o horrorových praktikách ředitele ústavu. Aby to bylo napínavější, scéna je v nejlepším prostřižena jinou:

Pražský kriminalista — motorkář (to na všech případech dělají pražská a krajská mordparta zároveň?) se na lokální stanici na cosi vyptává. Teplý odtuší: “Teď za ním jedu, můžete se přidat.” Kriminalista: “Třeba se něco přiučím.” Varování: seriál obsahuje ironii!

Vracíme se na rozhovor s ředitelem blázince. Ten si po letech vzpomene, o koho jde, podle grafologického rozboru (neke!).

Krátký záběr na kohosi v kostele. Svíčky, tajemná hudba.

Teplý s Pražákem se vloupávají do domu. Varhanní hudba. Záběr na krásný starý foťák. “Samý svinstvo. Fotí na kinofilm.” No to je v roce 2016 fakt úchylný.

Temná komora. Filmovou hudbu tvoří africké bubny. Co jiného taky.

Na dalším záběru se ukáže, že varhaník je vlastně kněz. Zahlédne ve zpovědnici vraha, ale ačkoli se v minulé scéně, kde jsme jej viděli, bál, tentokrát beze strachu vstoupí do zpovědnice a začne adekvátní pokec.

V další scéně do kostela vstupuje Jindřiška a na celý chrám hned od vchodu, jak to tak my neznabožky děláváme, vyřvává, že chce nechat sloužit mši. Chytřejší diváci tuší, že za svou maminku, pro pomalejší jistě nastane překvapení někdy později.

Kněz sípe ve zpovědnici, je zakrvácený a pronáší na svůj fyzický i psychický stav poměrně dlouhý a souvislý monolog, který začíná “Je tady. Dalibor Blažek.” Vždycky mě štvala ta fádní jména sériových vrahů na českém venkově. To zklamání, když nám tu řádí nebezpečný psychopat Dalda Blažour.

Vaculík s Rašilovem uslyší výstřel. Saša volá posily, Lukáš uhání nechat se postřelit. Ale dobře to dopadne. Vrah sice ohrožuje Jindřišku, ale Vaculík včas přiběhne, něco udělá (co, to nevím, dolívala jsem víno z ledničky) a všechno dobře dopadne.

Následuje záběr na děti na základce, všechny včetně Adama od Jindřišky z Pelíšků zpívají “Bude zima, bude mráz.”

Pelíšková Jindřiška jde na hřbitov za svým otcem, který truchlí u hrobu své ženy. Hraje romantická, smutná, kytarová hudba. Instrukce režiséra zněla “Zabrnknej nějakou romantickou, smutnou, kytarovou hudbu.”

Scéna tři sta osmdesát pět. Jinřiška je v kostele. Z varhan zní Ave Maria. Hraje ji kněz, ačkoli má zakrvácený obličej a na pořezaných rukou obvazy. Připomíná mi to kvarteto na Titaniku.

Vaculík ve své ratejně vysvětluje Rašilovi, jak to všechno bylo. Rašilov pokyvuje hlavičkou: “Všechno vedlo k naprostýmu rozkladu jeho osobnosti!”

Vyslýchaný vrah – není to ta šmíra z divadelní šatny (jestli jsem zapomněla na spoiler alert, omlouvám se za zkažený detektivní zážitek) – tvrdí, že za všechno může maska. Jmenuje se Necromancer, má bílou tvář a je třeba ji/ho poslouchat. Herec hrající vraha je šampónek, ale hraje líp než Teplý, tak mu odpouštím, zvlášť proto, že ho znám od dětí ve škole coby hrdinu internetového seriálu, který si pouštěli, když jsem učila v počítačových laborkách.

Pražský kriminalista vysvětluje případ šéfové, kterou hraje Zdena Studénková, herečka, jíž botox zrovna neprospěl a jejíž extrémně slovenská výslovnost je tak nepatřičná, až je legrační. Zlatej Chudík, Labuda a jiní Satinští.

Případ je uzavřený, dovětky jsou za námi, očekávám závěrečné titulky. Omyl. Reklamy. Rvala bych si vlasy, ale raději rozumně dopíjím obsah sklenice a dolévám si jak Višek z Bulhartic.

Nejhorší na tom je, že zatímco v Temném kraji hrají epizodní role druhořadí brněnští herci, v reklamním bloku, konkrétně v reklamě Vodafone, hraje brněnská špička, Jirka Vyorálek, a taky skvělá Lucie Žáčková.

Po reklamách upoutávka na pořad Josefa Klímy. “Pořad o skutečném vyšinutém vrahovi. Časovaná bomba v ulicích. Hned po Temném kraji,” říká mimo obraz samotný pan Klíma, kterého jsem na vlastní oči, když nebyli naši doma, sledovala v Na vlastní oči jako malá. Následuje upoutávka na Ano, šéfe. Od vraha ke guláši, jsme Švejci, no ne?

Čekání na závěrečnou minutu seriálu, resp. jeho dílu, je úmorné. Ucucávám pomaleji.

Ha! Vaculík je zpátky a v podkresu jede Nina SImone, kterou miluju od Tajností. Vynoří se Tereza Kostková v županu. Tak ty takhle, Vaculíku, ty starý proutníku!

Dole v obraze běží titulek, připomínající těm, kteří to za těch dvacet vteřin zapomněli, že skutečný případ vraha následuje.

Ve skutečnosti následuje mše za maminku Jindřišky. Jsem strašně překvapená, ale těším se na přelomový zvrat v poslední půlminutě, který logicky musí přijít.

Kněz má na obličeji pořád krvavé skvrny. Nějak se mu ten mejkap nechce hojit. Do kostela vchází Vaculík. Vstupní dveře obligátně zavrzají, aby jeho příchod nezůstal bez povšimnutí.

Přichází onen skandální zvrat: Jindřiška vyjde z kostela a vidí Teplého, kterak se navzdory svému příjmení líbá s pí. učitelkou. Tou Adamovou, jak zpívala s dětmi o tom, že bude zima a bude mráz. Teprve Teplý jí tak symbolicky odpovídá na dotaz “Kam se ptáčku, kam schováš?”

Legendista vychází z kostela a shání svou ženu. Čekám náběh na další díl, Zmizelá, kde se pan Koblížek bude mstít za smrt své ženy, aby zjistil, že v kostele prostě není WC, tak si manželka odskočila mezi náhrobky.

Otec Jindřišky oznamuje dceři, že pozval Rašilova na oběd. A je ruka v rukávě!

Načinčaná reprezentativní panička Kostková říká u Božích muk Vaculíkovi: “Já neumím být načinčaná reprezentativní panička.”

Vaculík se jen smutně dívá.

Závěrečné titulky.

Toť téměř vše. Zážitek nedělního večera s velkým Z. Počkám si na titulky, abych zjistila, kdo tu roztomilost s detektivními prvky napsal. Tipuji ženskou. Skoro jsem se trefila. Ženy jsou to dvě. Sestry. Jednovaječná dvojčata. Napsala předtím už VIP vraždy, na které jsem dnes taky viděla upoutávku. Píšu si za uši, ať mě ani nenapadne si je někdy pustit.

Taky napsaly Rodinná pouta a.k.a. Velmi křehké vztahy. Všecho mi to do sebe náhle zapadá. Velikánský Aha moment.

Ponaučení z dnešního předlouhého zápisku? Za prvé, nepište ovínění, takhle to dopadá. A za druhé: než si pustíte nějaký seriál, mrkněte, kdo ho napsal — ušetříte si nemalé mrzení. A teď už dobrou noc.