Learning by doing & fake it till you make it (CZ)

Úvaha o fundamentální změně pracovního trhu a odvěkém přebírání světa mladými lidmi, založená na osobních dojmech.

Nejdřív vysvětlení pojmů. Learning by doing je přístup k učení se novým věcem, kdy hodíte dítě do bazénu, aby se naučilo plavat.
Fake it till you make it je způsob sebeprezentace, při kterém na začátku přeháníte o svých výsledcích, abyste získali pozornost/prostředky k pokračování.

Historický úvod pro kontext

Narodil jsem se v roce 1988 a svět, ve kterém jsem vyrůstal, vypadal velmi přímočaře. Exploze „podnikatelů“ se do menšího města na Moravě v devadesátkách zatím neotiskla. Co se týká vzdělání a pracovního uplatnění, byl tu model škola — vysoká škola — menší zaměstnání — konečné zaměstnání. A tenhle postup byl jakoby vytesaný do kamene. Jinými slovy, abyste si sáhli na kariéru, bylo potřeba studovat a následně získávat praxi.

Když to vezmu do konkrétní oblasti, která je mi blízká — design a marketing — ještě kolem roku 2010 v podstatě neexistovala jiná cesta, jak se stát grafikem, než přes stovky hodin samostudia (žádná běžná škola, o které vím, vás nenaučí být z fleku uplatnitelným grafikem) a následně praxemi u kopírek a prvních vizitek.

Rozdělení junior a senior se ještě donedávna používalo pro určení délky praxe a od toho odtušené úrovně skillu. Zkušenější člověk už zažil spoustu situací, a řešil spoustu problémů, které se v oboru vyskytují, a jejich řešení mu tím pádem bere mnohem míň času, než nováčkovi, který je zažívá poprvé. Pokud jste chtěli získat pozici art directora, museli jste být nejdřív juniorním designerem, potom seniorním designerem, neuškodilo si čuchnout taky k nějaké account pozici, něco kolem strategií a copywritingu, a teprve potom jste o sobě mohli začít uvažovat jako o art directorovi. Jo a taky samozřejmě je dobrý to trochu umět s lidma, abyste pro svůj tým nebyli za kokota. No prostě těch skillů a praxí bylo potřeba skloubit poměrně dost.

Jak je to dnes

Poslední roky vidím spoustu kurzů, a to i od docela známých a kvalitních společností, typu „Art directorem/marketingovým koordinátorem/copywriterem za 6 týdnů“. Ty kurzy jsou určené pro nováčky. Ze začátku jsem se na to díval hodně nedůvěřivě. Jak jsem právě popsal, na tyhle pozice přece člověk musí být zběhlý v mnoha oborech. Nebo ne? Vážně jde do někoho nalít znalosti a zkušenosti, které jiní sbírali roky, za 6 týdnů? A když se nad tím zamyslím, tak vlastně možná ano. Vysvětlím.

Když máme takové obrovské zrychlení celého světa, některé věci z dob dřívějších už prostě neplatí. Lidé s deseti, patnáctiletou praxí si v sobě často nesou zkušenosti, o kterých si myslí, že jsou jejich konkurenční výhodou, ale tyhle stejné věci je naopak brzdí v progresivním přemýšlení. Já osobně si třeba rád myslím, že moje mnohaleté zkušenosti s výrobou fyzických tiskovin jsou přednost, ale v dnešním světě, kdy naprostá většina designu se odehrává v digitálním světě, je tenhle můj skill často docela nepodstatný.

Mladí lidé na začátku svých kariér dnes velmi dobře vidí, jak rychle se svět mění a pochopitelně do něj chtějí naskočit rychle a efektivně. Představa mnohaletého studia a praxe je nepřijatelná. A tady přicházejí na řadu koncentrované rychlokurzy a přístup learning by doing. Technologie a informace jsou — narozdíl od situace před 15 lety — dobře dostupné a byla by chyba toho nevyužít. Každý může mrknout na kurz, každý má k dispozici výpočetní sílu na to, aby rozběhl svoji kariéru.

Je to dobře?

Ano, je to přímo skvěle. Protože pokud tu máme generaci lidí, kteří správně vidí, že škola je mimo, že mileniálové začínají být mimo a boomers jsou už naprosto mimo, tak tento přístup, kdy si aktivně obstarají informace, skills a začnou podnikat, je vlastně úctyhodný. Learning by doing v kombinaci s navalovským postojem věčného začátečníka je přesně to, co v dnešním rychle se měnícím světě (politika, technologie, AI, …) všichni potřebujeme.

Vemte si, kolik procesů, které jsme se naučili před 5–10 lety pořád používáme. A nemusí to být jen procesy, ale třeba i software. Co všechno ve své práci dnes děláme automaticky, aniž bychom se zamysleli, jestli už náhodou neexistuje lepší způsob.

Nedávno jsem s jedním mladším designerem řešil konkrétní problém a byla to přibližně takováto debata:

Já: No ale takhle to udělat nemůžeš, to ti nebude fungovat v situaci B, nebo C.
On: Já to ale budu používat jenom pro situaci A.

Prostě já, zvyklý design dělat tak, aby to bylo od začátku funkční pro více různých variant aplikací, jsem si neuvědomil, že tento konkrétní projekt je úzce zaměřený. Mladík ušetřil několik hodin času.

Ale…

Learning by doing je trooošičku podfuk, protože máte na linkedin napsané „art director“, přestože jste teprve účastníkem 6 týdenního kurzu. To je ale za mě pořád v pohodě. Prostě dneska vzniká víc poptávky na určité typy profesí, než je jejich nabídka. Typicky máte nějaký startup, kam potřebujete rychle sehnat lidi, kteří alespoň ví, o čem je řeč. I když podnikat v česku není jářku žádnej med, pořád tu vzniká hromada projektů, kde to prostě někdo oddřít musí. Zkušení matadoři vám tam na dvacet hodin denně sedět nepůjdou, takže potřebujete hledat jinde. (Třeba mezi účastníky rychlokurzů.) Až po sem všechno v pořádku.

Problém nastane, když to přepísknete s fake it till you make it. Za určitých okolností je i toto docela dobrá strategie. Nesmí se to ale přehnat a vehementně někomu tvrdit, že jste zkušený XY, když máte teprve založenou živnost. V americe je toto dovedené do úplného extrému: pokud máte startup a potřebujete nasbírat hromadu peněz, tak musíte těm potenciálním investorům předkládat čísla vycucané z prstu a ideálně okořeněné emotivním příběhem, zatímco reálně máte jen jeden vypimpený pitch deck. Jsou dokonce případy, kdy vás fake it till you make it může dostat až do vězení (Sam Bankman-Fried, Elizabeth Holmes).

Závěr

Donedávna se nám točily pouze trendy, dnes už se s trendy točí i samotné technologie a přístupy k práci. A není to dobře nebo špatně, prostě to tak je. Co si o tom myslíme, je náš problém. A taky je dost možné, že mileniál je ta poslední generace, která se nad tímto kdy zamyslí.