Neučím, zmocňuju

Když jsem uvažoval o tom, jak by mělo vypadat vzdělávání designérů informačních služeb na prvním full remote bakalářském programu FF Masarykovy univerzity, prošel jsem:

• desítky nevydaných blogových zápisků reflektujících zkušenosti z organizací, kde jsem se v posledních letech pohyboval
• poznámky, které si poslední dva roky píšu k tématu svobodného vzdělávání našich kluků
• obsahy tréninků, které jsem vyvinul na téma design thinking a designsprint v korporacích
• řádku knížek o vzdělávání.

Díky tomu jsem si pojmenoval řadu principů, které se snažím uplatňovat a ve kterých mi dává akademická půda velkou volnost.

• nikdy přesně nevíš, po čem si lidi budou chtít ve vzdělávání sáhnout – mít všechno do puntíku připravené znamená, že se snažíš myslet za ně a vzal jsi jim právo svobodné volby
• nepotřebuješ do nich nahustit tunu vědomostí – klíčem k úspěch v naší branži je odvaha rozhodovat, odvaha věc udělat a odvaha reflektovat a poučit se. Dobrej designér není ten, co má nabiflovaný metody.
• nedělej si těžkou hlavu, když ti někdo řekne, že to, co děláte a probíráte, je v jeho firmě sci-fi – za ty roky, co jsem v praxi, odešel během spolupráce ze své pozice nejeden člověk včetně ředitelů a ředitelek. Ne, že by ty projekty byly tak velký. Pomohly jim ale pojmenovat, proč a že se cítí bezmocní nebo dokonce utlačení v prosazování změn. A že je nebaví odhánět žáby z pramene. A to, co fakt nechci svou prací podporovat, je status quo v organizacích, kde je lidem těžko
• neustupuj, když ti někdo jen tak od stolu řekne, že je tvůj přístup moc komplexní, náročnej, dlouhej… – designér služeb, to je člověk, kterej má přemýšlet kriticky, mít strategický uvažování, má bejt diplomat, co se dokáže dorozumět s prezidentem, vrahem, ředitelem, dělníkem. Co má umět počítat i snít. Žádný instantní microlearnings tohle nedodaj. Vlastně myslím, že spíš podporují, aby lidi v organizacích byli poslušní a plnili úkoly. To ale přece není poslání designéra, no ne?
• mysli na každýho jednoho, kdo se přihlásil do studia, že mu chceš dát spolu s vhledem do designérskýho řemesla především svobodu volby, co studovat, co používat, jak se na základě toho, co se dozví, chovat… chceš emancipovat a zmocňovat, ne učit.

Blbý na tom je, že podporu tohohle přístupu načítám taky z knížek, co citujou Marxe, takže úplně slyším tu zpětnou vazbu o levičáctví, komunismu a neposlušnosti vůči systému, co úspěch měří na výkon a obrat… ale myslím, že to přežiju :)