Sen o důstojném životě v Pomalší

Tady u nás v jihočeských sudetech bych chtěl pomalu rozjet něco, co nám tu trochu chybí. Místo, kde bude možné mluvit o tématech, jako:

• co budeme jako lidi, zaměstnanci, rodiče… dělat, jakmile začnou i tady vysychat studny a dorazí sem kůrovec v plné síle,
• co můžeme dělat proto, abychom spíš přestali být kolečka montovny Evropy a taky, že se pomalu ale jistě mění rozličné ekonomické poměry ve světě, v Evropě, v Česku,
• že jde vzdělávat děti i sebe jinak, než v unavených systémových školách,
• že bazén ani stezka v oblacích u Lipna nerovná se příroda a že harvestor, který zničí koryto lesního potoka je lumpárna,
• že model ženský u dětí a v kuchyni a chlapa s jazykem na vestě makajícího ve fabrice nebo na stavbě od nevidím do nevidím není dobrej,
• že pospolitost, společný zahrádky a půjčování si věcí jsou skvělý a můžou fungovat bez pocitu dluhu,
• že dvě trampolíny, který od sebe dělí 5 metrů a dva metry vysokej plot jsou kravina,
• že svět, kde jsou jedni silní a druzí slabí (zaměstnanci a zaměstnavatelé), jedni chytří a druzí hloupí (učitelé a žáci), jedni co mají a druzí, co nemají (majetek), možná nemusí fungovat napořád takhle.

Dva roky poznávání nového života

Žijeme v Pomalší dva roky. Za tu dobu jsme byli u zrodu komunitní školy, založili permakulturní zahrádku a zkoušíme se vymanit z řádu světa, ve kterém musí jeden nebo oba dva rodiče dřít (a to, i když vlastní kousek firmičky), aby vydělali peníze, a aby mohli vůbec nějak přežívat.

Pomalší jako na dlani

Dva roky taky posloucháme různý příběhy. Podnikatelek a podnikatelů, samoživitelek, chlapů, co nám choděj na stavbu, tátů a mám od rodin… Příběhy, který jsou plný témat sepsaných výše, okořeněný často pocitem frustrace, bezmoci, smutku, naděje, chuti, energie…

Nesvobodou, která ale není daná zavřenými hranicemi nebo vlastní neschopností (známou zkratkou, kterou používají ti, co měli štěstí a vydělávají aspoň tolik, aby byli schopni něco ušetřit). Spíš nepropustností současného systému, ve kterém fakt nestačí být pracovitej, schopnej a obětavej, abys žil důstojně.

Dva roky taky jezdím do Prahy a do Brna vždycky, když se chci naučit něco nového:

• o tom, co se bude dít, až ekonomika přestane růst díky fosilním palivům, nebo až některé přístupy k zemědělství, průmyslu a službám zmizí kvůli prohlubující se klimatické krizi,
• o tom, jak funguje bohatství a chudoba, dynamika mezi utlačujícími a utlačovanými, pospolitost a schopnost tvořit partu, která se dovede postavit bezpráví,
• o tom, že v tomhle světě ještě existuje dobro, a že jím není ani pervitin, ani tráva, ani chlast…

Do Prahy a Brna jezdím hlavně proto, že blíž než tyhle tři respektive šest hodin cesty hromadnou dopravou se podobná témata neotvírají. Anebo jo, ale jsou na můj vkus asi až moc alternativně pojatá :)

V Pomalší, v těch nejsudečtějších sudetech…

…bych proto hrozně rád zkusil vytvořit místo,:

• kde bude svobodná knihovna plná čtení o svobodě, emancipaci, feminismu, vzdělávání, podnikavosti, demokracii, ekologii, pospolitosti a zahrádkách,
• kam bude snadný dostat zajímavý lidi, který mají spoustu energie, myšlenek, nápadů… a nemluvěj jazykem, kterýmu rozumí jen pár vyvolených, co hodně študovali. Dostávat sem lidi, co vlastně víc poslouchají, než povídají,
• kde složitý a velký témata dneška probereme líp, než v hospodě nad pivem, protože se nebudeme potřebovat přesvědčovat o tom, kdo má pravdu. A kde se budeme učit navzájem, co se s tím dá dělat.
• kde se i přes ty velký kopce a údolí, co tu máme, propojíme na základě mnohem hlubších vazeb, než jsou prodeje a nákupy.

Chtěl bych Tě teď, má sociální bublino, poprosit o tři věci…

… a myslím, že budu prosit čím dál častěji, ale aktuálně:

Sháním knížky a materiály (české překlady)

• s feministickými a emancipačními tématy,
• s tématy ekologickými a ukazujícími souvislosti globálního oteplování a české situace, i možnosti řešení,
• knížky na téma podnikavosti (ne jen podnikání),
• knížky zaměřené na férovou transformaci ekonomiky,
• knížky o hierarchičnosti společnosti a jejím fungování,
• knížky o permakultuře a jejím vlivu na lidi

Jinými slovy jsou to třeba non-fiction věci od nakladatelství Neklid, Host, Crossover od Arga, Paseka, Wo-men…

Sháním je, abychom měli nad čím mluvit. I když jich celou řádku v knihovně mám, pořád jen to jen střípek dosažitelného. Zároveň takový, který v místních knihovnách nenajdu. Tak jestli máte takovou literaturu a už ji třeba nepotřebujete, dáme jí tu dlouhý život.

Sháním taky kontakty na podobné projekty, které fungují i ty, co nezafungovaly.

Propojit mě můžete třeba přes roman@hrebecky.cz.

Ptám se po nich, abych se mohl propojit, zeptat se na zkušenosti. Sdílet vlastní náměty a obavy.

A v neposlední řadě sháním zpětnou vazbu na tenhle záměr.

Já vím, že je ještě celý neukotvený. A že se bude hodně vyvíjet a posouvat. Ale i tak mě zajímá teď hlavně, jak mu rozumíte. Jak byste ho popsali vlastními slovy? Napište mi do komentářů nebo do zpráv.

Dík.