No dobře, Romane, chápu, že se chceš dělit o domácí práce a je to hezký, ale my to doma máme jinak. Já vydělávám, žena se stará o domácnost a je to tak fér, jsme jedna parta… řekl mi nedávno známý. — V druhé půlce textu najdete koncept projektu, který právě řeším a má s tématem přímou souvislost. Povězte mi, co si o něm myslíte? Zpátky k úvodnímu citátu. Pominu, že mně osobně přijde fér se dělit o domácí práce, ať už to doma má člověk rozdělený, jak chce. Narozdíl od osmihodinové…

Znáte ty formulace? Realizuju se na mateřský, nebo Největší koníček je pro mě moje rodina a děti. Svýho času byl podobných hlášek plný AZ kvíz. — Zaměřil jsem v poslední době na tohle téma hlavně proto, že se třetím dítkem, co máme doma, jsem si (konečně) uvědomil, jaká je rodičovství fuška. Druhá směna, management domácnosti, neustálý trénink argumentace, motivace, eskalace a deeskalace… Hafec práce, za kterou vám nikdo nezaplatí. …

Tady u nás v jihočeských sudetech bych chtěl pomalu rozjet něco, co nám tu trochu chybí. Místo, kde bude možné mluvit o tématech, jako: — co budeme jako lidi, zaměstnanci, rodiče… dělat, jakmile začnou i tady vysychat studny a dorazí sem kůrovec v plné síle, co můžeme dělat proto, abychom spíš přestali být kolečka montovny Evropy a taky, že se pomalu ale jistě mění rozličné ekonomické poměry ve světě, v Evropě, v Česku,

Největší radost mám z toho, že se po letech trápení zase toužím ohlídnout za tím, co se mi stalo na profesní cestě životem. Vysvětlení, proč to tak mám, najdete v závěrečné části tohohle rekápka. Máte zájem nakouknout? Prosím. Hned na začátku roku, kdy jsem se po letech vrátil zpátky na…

Někdy mě práce zavede i k tématům, která se dotýkají samé podstaty mojí existence. 10 měsíců jsem letos spolupracoval s darovací platformou Donio.cz. Možná ji znáte, protože jste přes ni někdy někomu nebo něčemu pomohli. — Mohl jsem se díky téhle práci ponořit hluboko do fenoménu dárcovství a začít ho vnímat jinak, než jak jsem zvyklý z neziskového sektoru — světa profesionálního nebo poloprofesionálních fundraisingu.

Ze dvou stran na mě tahle otázka bafla v posledním měsíci. A pokaždý mě znepokojila. Mimo jiné i proto, že mě donutila vrátit se do minulosti, kdy jsem buď sám nebo v partě lidí dělal svou práci, a tím podstatným tehdy nebylo splnit plán, který jsme si dali někdy dřív. Bylo tím užít si každou minutu činnosti, co děláme. — Znamenalo to, že jsme museli být silně napojení na okolní prostředí a vnímat jeho potřeby. A když bylo třeba, lusknutím prstu změnit své jednání bez nutnosti vysvětlovat něco tabulce s cíli.

Když jsem uvažoval o tom, jak by mělo vypadat vzdělávání designérů informačních služeb na prvním full remote bakalářském programu FF Masarykovy univerzity, prošel jsem: — desítky nevydaných blogových zápisků reflektujících zkušenosti z organizací, kde jsem se v posledních letech pohyboval poznámky, které si poslední dva roky píšu k tématu svobodného vzdělávání našich kluků obsahy tréninků, které jsem vyvinul na téma design thinking a designsprint v korporacích

Věc se má jednoduše. Leckdo přijde se skvělým nápadem, který řeší nějaké společenské téma, problém lidí, nebo přírody. Svůj nápad rozvine a třeba i prodá. V důsledku ale často řeší spíš symptomy problému, ne reálné příčiny. — Než začnete číst: Text volně navazuje na předchozí o systémovém přemýšlení. Celá série pak více či méně kopíruje obsah předmětu Citlivé otázky současnosti, který je součástí bakalářského programu Design informačních služeb na KISKu Masarykovy univerzity.

Na KISKu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity vzniká bakalářský studijní program, který se zaměřuje na design informačních služeb. Přihlásit se na přijímačky můžete tady. — V prvním semestru v jednom z kurzů otevíráme téma velkých otázek, které řeší nebo by měla řešit dnešní společnost. Témata chudoby, klimatické krize, genderové nerovnosti… A už existujících informačních služeb, které v českém kontextu na tohle téma fungují.