Čtení knih. Ano, těch papírových věcí co známe z vyprávění.

Jak přečíst jednu, pět nebo třeba deset knížek za měsíc aneb nikdy by mě nenapadlo, že to vážně půjde. A už vubec ne mně.

Je to tak. Já jsem typický příklad toho člověka, kterého od malička rodiče tlačí do čtení knih, místo hraní na počítači a koukání se do mobilu. Nikdy jsem nechápal, jak někoho může bavit sedět hodiny na gauči nebo v posteli a ztrácet čas čtením knížek. Vždyť je to hrozná nuda, říkal jsem si, a když už jsem to párkrát zkusil, každý můj pokus skončil usnutím během 5 minut a otlačenou knížkou na tváři.

Do mých zhruba 18 let byla moje knižní flotila velká asi jako 4 knížky Harryho Pottera ze základní školy a jedna knížka (z dvaceti) přečtená na maturitu. V té době jsem neměl nejmenší tušení, proč bych je měl číst a už vubec ne, jaké knížky bych měl číst. Zajímala by mě odborná literatura, umělecká literatura, nebo třeba autobiografie? Kdo to má sakra vědět, když ani nevím co je uvnitř?! A tak jsem pro jistotu nezačal s ničím…

Postupem času jsem tomu ale začal přicházet na chuť a rozhodl se, že to zkusím. Vybral jsem si odbornou literaturu. Koupil jsem si tedy první knížku a s trochou nechuti jsem se do ní pustil. Trvalo mi asi půl roku než jsem si přelouskal (úctyhodných 200 stran) a i když jsem se cítil pyšně na své čtenářské zkušenosti, věděl jsem, že to není uplně ten nejlepší start. Ke čtení jsem se dostal vždy až uplně na konec, když nebylo co dělat, když byl celý byt kompletně uklizený, veškeré nádobí čistější než kdy jindy a seznam prokrastnačních aktivit se blížil ke konci. Stále jsem nechápal, jak se někdo může donutit, nedej bože dobrovolně chtít, si sednout ke knížce a číst.

Od té doby už pár let uplynulo a já konečně přicházím na to, že čtení vlastně není až tak špatná věc a že se mi to vlastně líbí. Pomohlo mi k tomu jednak pár tipů od různých lidí tak i výběr správných knížek. Když si totiž najdete autora, který vám skvěle sedí stylem psaní, čtou se pak jeho knížky naprosto sami. A co že mi to vlastně pomohlo?

Výběr té správné knížky

Je hrozně důležité, umět si vybrat knížku, autora nebo alespoň žánr, který vás bude zajímat a který budete chtít číst. Pro mě to byla odborná literatura, i když teď postupem času přicházím na chuť i jiným knížkám. Na začátku nikdo moc neví, co by ho mohlo bavit a je dobré se poptat. Autorů, kteří vydávají skvělé knížky jsou mraky a není od věci sáhnout po nějakém best selleru, který asi nebude uplně tak špatný, když ho čtou miliony lidí po celém světě.

To správné místo

Stále nechápu, jak někdo vydrží číst před spaním v posteli, aniž by okamžitě neusnul a knížka mu nespadla na hlavu. To, co ale vyhovuje mně, je čtení při cestování vlakem nebo autobusem. Trávil jsem hodně času dojížděním do školy, za rodinou nebo třeba za přítelkyní do Liberce, což tenkrát byly krásné 3h času, které bylo potřeba nějak zaplnit. Všechny ty internety a facebooky jsou supr na první půl hodinku, pak ale zjistíte, že vlastně není co dělat a chtělo by to nejaké využití času. Já si tak začal tento čas strávený cestováním vykládat jako skvělou, možná i jedinou příležitost ke čtení, kdy mě nikdo neruší a nic nerozptyluje.

Ten správný čas

Ne každý má ale možnost nebo povinnost nějak více dojíždět a to se po nějaké době stalo i mně. Najednou byl konec střední, do práce / coworkáče jsem chodil pěšky, protože to bylo kousek a nakonec se přihodilo i stěhování za drahou polovičkou, čímž jsem přišel o 3h času ke čtení. Doposud jsem byl zvyklý číst si stylem tak, teď máš 3h času, to zvládneš skoro celou knížku, pak zase týden nic nebude. Což bylo fajn, ale ne vždy se ten čas najde.

Bylo tedy na čase vymyslet nebo najít nějaký nový způsob, jak pokračovat ve čtení, i když není hodně času najednou. A tady přišla další rada — najít si denně alespoň půl hodinku volného času na čtení. Půl hodinku si dokáže najít i ten nejvytíženější člověk na světě, pokud tedy chce, a i když se to nezdá, za půl hodinky toho zvládnete přečíst docela dost.

Vymýšlel jsem tedy, kdy si ten čas najít a kdy mi to bude nejvíce vyhovovat. První pokusy byly čtení před spaním. Jak asi tušíte, nepřečetl jsem ani půl stránky a najednou bylo ráno a já se vzbudil s knížkou u krku…

Pak jsem si ale začal číst v práci. Je jasné, že ne každý si to může dovolit, ale jelikož nade mnou nikdo nestojí a je jen na mě, jak si svůj čas uspořádám, ukázalo se to jako ideální volba. Čas jsem si překlopil na stránky a začal se čtením 10 stránek každý den. Říkal jsem si, že 10 stránek je hrozně málo ale když jsem si to dal do kupy, z 10 stránek bylo za týden 70, za dva týdny 140 a za tři týdny jsem měl celou knížku přečtenou, což byl skvělý pocit.