Review 2016

Žádný kulervoucí článek, spíš jen takové malé shrnutí a ohlédnutí se za loňským rokem.

Jelikož celý rok utekl jako voda a už je opět leden, je na čase se ohlédnout zpět a podívat se, jak uplynulý rok vyšel nebo nevyšel, co dobrého i špatného přinesl a kolik loňských předsevzetí se nám podařilo splnit. Asi nebudu jediný, kdo si loni řekl, že bude víc cvičit, lépe jíst nebo třeba číst víc knížek aby uplně nezmagořil a teď se diví, kde se stala chyba…

Když jsem si ale nedávno pročítal mé loňské, vůbec první, review, které jsem napsal, byl jsem nakonec docela překvapen, kolik toho vlastně vyšlo. Jasně, knížky jsem přečetl tak čtyři a na trénink se dokopu sotva 2x týdně, ale co si budeme povídat, kolikrát jsou ty priority někde uplně jinde než by měly být a za své vzala i moje úžasná vlastnost názvem lenost.

Chvíli asi budu muset pátrat v paměti, ale už teď jsem sám zvědavý, jak vlastně ten uplynulý rok dopadl, protože dokud si člověk nesedne a neshrne si to, hrozně lehce se v tom ztratí.


Cestování

Jedním z hlavních úkolů, které jsem si loni dal bylo “víc cestovat” a už od začátku roku to vypadalo docela slibně. Jelikož byl můj fela na erasmu v Norsku a zrovna se blížil datum mých narozenin, nebylo v plánu nic lepšího než odletět na týden za ním a spojit tak cestování se zábavou. Jako první na seznamu byla ta nejdůležitější věc: Kolik alkoholu se může do Norska dovážět? Protože je alkohol a vlastně všechno v Norsku o něco málo dražší než u nás (asi 3x!), většinu krosny zabíraly právě plechovky piva a flašky Morgana. Jako správný čech jsem nenechal nic náhodě a alkoholový limit využil celý, do poslední kapky.

Aby to ale nebylo celé jen o pití, následoval naprosto luxusní týden, kdy jsme s půjčeným autem najeli přes 2.000km napříč Norskem a i přes ne uplně dobré počasí viděli skvělá místa, ze kterých se až tajil dech. Už od první chvíle jsem věděl, že se tam musím opět někdy podívat a protože je v Norsku takových míst asi tisíc, už teď se nemůžu dočkat další návštěvy. O tomhle tripu jsem napsal krátký článek, ve kterém jsem se rozepsal o něco víc: 2016: Norsko.

Druhou cestovní zastávkou byla tentokrát společná dovolená s mojí fiancé na Mallorce. Po nadšení, které ve mě vyvolalo cestování na vlastní pěst po Norsku jsem to potřeboval zažít znovu a nemohl jsem se dočkat dalšího cestování. Tentokrát jsem měl vše na starosti já a tak sem si poprvé zkusil, jaké to je vše zařizovat, hledat nejlevnější lety, trajekty, půjčovny, ubytování apod. Po dvou týdnech plánování všech detailů mi málem praskla hlava a já se těšil domů až si od té dovolené odpočinu, ale zpětně můžu říci, že to stálo za to. Během týdne jsme si užili jak válení se na pláži, lítání po památkách tak i nezapomenutelnou párty na Ibize nebo koupání na Formenteře. Byl to skvělý důkaz toho, že když se toho člověk nebojí, dokáže si užít dokonalou dovolenou i bez toho, aniž by si jen vybral z katalogu cestovky. Jo, je to sice jednodušší a člověk si opravdu odpočine, ale veškeré dobrodružství a zážitky čekají jinde než na hotelovém pokoji. Detailnější postřehy z dovči tady: 2016: Mallorca, Ibiza, Formentera.

Jako poslední destinace byla v plánu Dubaj, ze které ale bohužel sešlo. Špatná domluva a nový přírustek v rodině to odsunuly na druhou kolej a tím se vlastně dostávám k té největší perličce, která mě loni potkala.


Marley

Tou perličkou je naše nové štěndo Marley. Vše začalo na dětském táboře v Hejnicích, kde Nicky učila děti jezdit na koni a kde se narodilo 10 štěnat křížených ovčákem a akitou. V tu dobu to bylo jedno z našich nějtěžších období a moji milovanou přítelkyni nenapadlo nic jiného, než nám do malého 2KK bytu jedno tohle medvídě pořídit. Celé to mělo být překvapení po návratu z dovolené, ale díky bohu to kvůli prokecnutí nevyšlo. Píšu díky bohu protože přijet domů a objevit tam štěně s mašlí na krku, asi by mě švihlo. Ne že bych neměl rád psy, ale zkrátka to bylo v plánu logicky třeba až k baráku se zahradou, ne do malého bytu.

Ze začátku jsem byl jednoznačně proti a neuměl sem si představit tak velkého psa v bytě, ale časem jsem nějak změknul a souhlasil. Můžu říct, že to bylo to nejlepší co se loni stalo protože to zároveň srovnalo i nás dva a kdo by se přeci nechtěl starat o společné, chlupaté a kousající miminko.

Kolikrát je na pěst, protože se z něj právě klube puberťák, který vás má totálně na háku a když se mu nechce, tak prostě matku ani fotra poslouchat nebude, žejo. Jinak je to ale samozřejmě boží pesan bez kterého si to už ani neumím představit a člověk by samou láskou přehlédl i to nekonečné luxování, pletení se pod nohama a každodenní venčení :)


Konec srandy, jde se makat

A to nejlepší na konec. Chápu, že pro někoho je práce noční můrou, ale v mém případě je to naprostý opak a loňský rok toho byl důkazem. V Únoru jsme konečně spustili projekt Smartmockups, který se mi pár let válel v šuplíku a už jsem ani nedoufal, že někdy vznikne. Jak se ale říká, co má se stát, stane se. A stalo se…

Úspěch a pozitivní ohlasy první verze nás doslova dostaly do kolen, protože během prvních pár měsíců začlo naši službu využívat přes 160.000 lidí po celém světě. Dostali jsme se na přední příčky Product Huntu a Hacker News, což je pro geeky doslova sedmé nebe, vyšlo několik možná i desítek článků o tom, jak je to boží a v Číně se dokonce rozhodli, že natočí pár videí, jak naši službu používat.

Jelikož to vypadalo jako života schopný produkt, byla by hloupost se tím dál nezaobírat a dělat dál zakázkové věci, a protože jsme vydali hodně základní produkt, který téměř nic neuměl, těch možností kam to posunout bylo opravdu mraky. Mohli jsme z toho udělat fotobanku na mockupy, ve které by si uživatel kupoval kredity jako třeba na Shutterstocku, mohli jsme fotit vlastní fotky a ty dál prodávat v balících nebo jsme to celé mohli přesunout na marketplace jako je CreativeMarket a podobně. To nejlepší rozhodnutí ale přišlo na lyžích, při nekonečné cestě nahoru na Ještěd.

Tam jsme totiž jen tak plácli, že bychom mohli udělat desktopovou appku s premiovým obsahem, za kterou bychom vydělali první cash a zavedli nějaké ty příjmy. Webová verze byla a stále je kompletně zdarma a když jsme viděli, jaký je o to ohlas, chtěli jsme z toho samozřejmě něco málo vyždímat.

Trvalo thruba měsíc, než vznikla první verze Smartmockups App, kterou stále vylepšujeme a která je teď naším hlavním focusem. Je to totiž asi 7 měsíců, co jsme appku spustili a už teď se blížíme k hranici 1mil. Kč, což ve dvou lidech nezní uplně špatně. S téměř nulovými náklady se z jednoho čtvrtečního lyžování vyklubal business, který po pár měsících provozu neuvěřitelně roste a já už se nemůžu dočkat dalších met, na které se dostaneme.

Vedle Smartmockups jsem dál kreslil weby, zkusil si první mobilní aplikace a i v téhle části své práce se zase o něco posunul. Ke konci roku jsem si vyzkoušel jaké to je, vytvořit si vlastní brand a prodávat reálný fyzický produkt. Tenhle experiment se jmenoval Yomate a ani ve snu by mě nenapadlo, že mi dá takhle zabrat. O jeho úspěšném neúspěchu jsem se rozepsal tady: Yomate a jeho úspěšný neúspěch.


Těch věcí a zážitků bylo nejspíš daleko více, ale tohle jsou takové hlavní, které mi uvízly v paměti. Za loňský rok jsem nabral mraky zkušeností, poznal spoustu nových míst, ale i skvělých lidí, za které jsem hrozně rád. Velký dík patří také Profitku, které v Liberci konečně otevřelo crossfitový gym a kam několikrát týdně utíkám před hromadou práce a špatnou náladou. Doufám, že i váš rok byl boží a ten současný bude ještě víc!