Review 2018

Již čtvrté ohlédnutí se za uplynulým rokem

Psaní každoročních review mi dává víc a víc zabrat. Toto je po reviews za roky 2015, 2016 a 2017 již čtvrté a přijde mi čím dál těžší si najít na začátku nového roku čas a vše sepsat tak, abych si na vše vzpomněl a nic nezapomněl.

Ne všechno, co jsem na minulý rok plánoval, vyšlo, ale za to se událo tolik neplánovaných věcí, že to v klidu předčilo moje očekávání i plány. Spoustu věcí ale klasicky opět nevyšlo, a tak nezbývá než se o ně pokusit letos a dohnat tak resty z minulého roku. Obecně mám ale z roku 2018 tak super pocit, že už se těším, co z tohohle review vlastně vznikne. Tak pojďme na to! 💥

🚗 Cestování & výlety

Mám velkou radost, že většina plánovaných cest a výletů opravdu vyšla a stihli jsme se někam podívat. Nebyly to zrovna exotické dovolené u moře, ale o to více jsme stihli těch malých, tady po Evropě.

Jako první na seznamu byla Itálie, o které jsem psal už loni. Na začátku února jsme se vydali do Santa Cateriny nedaleko Bormia a Livigna. Krásné malé městečko s ubytováním přímo na sjezdovce, no co si budem. Sice to byla dovolená jen na 4 noci, ale stihli jsme všechno. První den hike s pesanem, abychom se všichni po těch 10h v autě trochu protáhli, další dny pak lyžovačky v legendárním Sunny Valley, kde svítí slunce snad 365 dní v roce a nakonec večerní procházky po zasněžené Santa Caterině. Naše první zkušenost s Italskými alpami dopadla na výbornou a doufám, že se tam zase brzy podíváme. A ta gorgonzola!

Další zastávkou pro nás byla Paříž, kterou jsme pojali víc v klidu. Opět to byl jen prodloužený víkend, ale stihli jsme projít snad všechny památky, prozevlit všechny hipsterský kavárny a restaurace a dokonce byl čas i na zpestření večera v Moulin Rouge, které můžu jedině doporučit.

Na přelomu června a července jsem si odskočil na malý roadtrip do Švýcarska, kde jsme s Matěj během 5 dnů projeli několik kempů, vyšlápli si několik hiků a mimo civilizaci si náležitě odpočinuli a pokecali. Sice se vídáme 1–2x za rok, ale zrovna Švýcarsko to skvěle vynahradí. Koupat se v křitálově čisté vodě s výhledem na ledovec se člověku nepoštěstí každý den a pro mě je to ten nejlepší relax a odpočinek (i za cenu že má voda asi -1000°C). Jo, a byly tam krávy! Pod zasněženým ledovcem, ve výšce 1 600m.n.m. Ve Švýcarsku si přijde na svý opravdu každý.

Poslední takovou lepší dovolenou byl Londýn, který jsem vymyslel jako překvapení na 4. výročí. Ten výraz, kdy vaše drahá polovička nemá nejmenší tušení kam ji táhnete, je k nezaplacení. Začalo to příjezdem na letiště, pokračovalo boardingem na let do Londýna a aby toho nebylo málo, finále překvapení byl koncetr 2Cellos v botanické zahradě Kew Gardens, ze kterého jsme si sedli na prdel oba dva. Boží. Druhý den jsme ještě rychle prolítli památky a hurá zpátky domů.

Když tak na to koukám, jsem až sám překvapenej, kolik jsme toho vlastně stihli 👀 Mimo to jsme ještě navštívili nespočet hezkých míst v ČR, vyzkoušeli několik treků po jizerkách a na konci roku se podívali i do sklípku nebo do vánoční Budapešti. Fotky i videjka k vidění na storieskách.

💪 Cvičení & jídlo

Tak jako každý rok, bylo u mě i letos cvičení a jídlo jako na houpačce. Každý to zná, někdy se chce a jde to, jindy je zase víc práce nebo se zkrátka nic nechce.

Loni to nebylo jinak a zrovna radost z toho nemám. Bylo sice období, kdy jsem chodil pravidelně a někam se posouval, ale jak rychle to začalo, tak rychle to taky skončilo. Motivace vznikla hlavně díky výzvě, kterou jsme si s kucíma dali a ve které jsme se vzájemně motivovali i buzerovali. Každý jsme si nastavil svoje cíle, jako třeba zvládnout muscle-up, vydržet 3min v planku, zvednout tunu na deadlift apod. Zhruba v půlce se nám to ale začalo hroutit a pomalu rozpadat. Trénovat jsem sice nepřestal, ale už v mnohem menším tempu a ne uplně tak, jak bych si představoval. No, třeba letos znovu a lépe. A ne, muscle-up stále neumím. 😭

Z čeho mám ale dobrý pocit je jídlo a obecně pohled na stravu. Díky Profitko semimnáři “S nadhledem” jsem si konečně našel svoji cestu, která mi vyhovuje a zároveň dává i smysl. Otevřelo mi to oči co se týče stravovacích stylů, počítání makro nutrientů, vážení jídla a dalších kravin, o kterých se všude píše a bez kterých by měl být člověk vlastně uplně mimo, což nemusí být uplně tak pravda.

Koncem roku jsem se opět vrátil k intermittent fastingu 16/8, neboli přerušovanému půstování, kdy 8h jím a 16h půstuji. Neřeším už ale počet sacharidů, proteinů ani tuků, ale zkrátka jím víc podle pocitu a snažím se víc vnímat, co mi tělo říká. Když mi například o víkendu řekne, že má chuť na Swiss Kinga, nedá se holt nic dělat a obětuju se. 😬 Ne, ale v týdnu se fakt držím! Když se člověk neřídí podle kalorických tabulek, ale podle sebe, přináší to mnohem víc svobody a lepšího pocitu než jíst jen proto, abych naplnil 3.000kcal, co mi předpověděly tabulky. Taková byla vlastně moje první zkušenost s fastingem a právě tohle “nemoc to užrat” mě od toho ve finále odradila.

Vedle toho se mnohem víc zajímám o kvalitu a původ jídla a snažím se vybírat co nejlepší lokální suroviny. Kolem Liberce je toho spoustu a dá se najít např. hovězí nebo jehněčí maso v BIO kvalitě, které je ještě levnější než plesnivý a zelený maso z Billy. Ohledně rozdílu kvality a nutričních hodnot snad netřeba ani psát. Trochu horší je to pak s čerstvým ovocem a zeleninou, ale to je bohužel dáno i zemí, ve které žijeme.

💻 Freelancing & Smartmockups

Stejně jako předloni, tak i loni jsem kombinoval freelance zakázky s prací na Smartmockups. Konečně jsem našel skoro ideální stav, kdy zvládám pracovat na obou věcech, aniž by jedna nebo druhá šla do kytek. Místo braní všech možných zakázek od všech možných klientů jsem se začal plně věnovat projektům, které tvoříme společně s Jakub Sodomka a podle vyhrávaných tenderů to byla dobrá volba.

Práce na maximálně jednom nebo dvou projektech zároveň mi umožňuje větší koncentraci a lepší výsledky než když člověk seká zakázky jak na běžícím páse. Bál jsem se, že to bude na úkor financí, ale ve finále se ukázalo, že to může vycházet plus mínus stejně, nebo dokonce i lépe.

Přibližně v půlce roku jsem si ještě vyšvihnul jednu zakázku, která pro bě byla trochu mimo komfortní zónu. Šlo o kompletní branding nadnárodní logistické společnosti z Francie. Od loga přes podpisy v e-mailu až po firemní plakáty do kanceláří. Když pominu koktavý skypecally, ve kterých jsem se nemohl téměř nikdy vymáčknout a řekl nakonec uplně něco jinýho než jsem chtěl, byla to vcelku zajímavá zkušenost. Pro obě strany, řekl bych. 😅

Ve Smartmockups jsme za loňský rok udělali hned několik změn. Tou první a největší byla změna z one-time ceny na pravidelné subscription, která sice pár lidí naštvala, ale je to jediný způsob, jak udržet jakoukoliv službu naživu. Právě díky subscription pricingu si můžeme dovolit zaplatit kvalitnější lidi, kteří odvedou kvalitnější práci a které nemusíme lákat jen na DPP jako na začátku. Zároveň se nám otevřely dveře pro outsourcování a zlepšení tasků, které jsme byli doteď nuceni dělat svépomocí, jako je například fotografování, 3D grafika, marketing apod. Tohle všechno nás raketově posouvá vpřed a zlepšuje naše služby, které našim uživatelům poskytujeme.

Jako další samozřejmě roste i revenue, které bylo oproti předloňskému roku dvojnásobné a troufám si říct, že příští rok budeme ještě mnohem dál 💰 Kéž bychom to udělali už mnohem dřív 🙏

Mezi další změny patří nové kanceláře, ve kterých už můžeme počítat s více lidmi, aniž bychom se umačkali v jedné místnosti nebo dostali ponorkovou nemoc. Konečně jsme mohli oddělit pracovní část kanceláře od té chillové, kde je kuchyň s kávovarem, gauč, nově i barový stůl, kde se dá normálně najíst nebo cokoliv probrat, aniž bychom rušili ostatní.

Vedle toho jsme samozřejmě posunuli i celý produkt mílovými kroky vpřed. Přidali jsme stovky nových mockupů, spoustu nových funkcí a nebo například platební plány, ve kterých si vyberou lidé, kteří to chtějí jen zkusit, profesionální designéři, který chtějí ze Smartmockups vymáčknout maximum nebo třeba teamy až 20 lidí, pro které jsme připravili sdílené accounty a mnoho dalšího.

U produktu jako je Smartmockups se vlastně furt něco posouvá a není snad týdne, kdy bychom něco nepřekopali, nevymysleli jinak nebo lépe a nebo nepřidali něco uplně nového. Díky bohu máme službu, která nebude asi nikdy dost hotová na to, abychom ji nechali jak je a neměli co dělat.

🏡 Bydlení

A konečně to nejdůležitější na konec! Jestli bylo loni něco, kolem čeho se vše točilo a od čeho se vše odehrávalo, bylo to právě bydlení.

Od začátku byl plán jasný. Najít v centru panelákový byt s výhledem, zrekonstruovat a do zimy bydlet ve “svém”. Naším cílem byl samozřejmě barák, ale přišlo nám to jako fajn mezičlánek místo bydlení v pronájmu. Po několika prohlídkách jsme si oťukali věci, na co se ptát, na co si dát pozor a dokonce i našli byt, do kterého půjdeme. Paneláková 3+1, 9. patro, libovka výhled na Ještěd a v tak samém centru, že jsem si z balkónu viděl do okna vlastní kanceláře. Následovala prohlídka bytu a zvažování všech pro a proti. Druhý den ráno voláme s nadšením, že do toho jdeme a byt byl pryč. Druhý zájemce, co šel na prohlídku hned po nás, okamžitě složil zálohu a podepsal rezervační smlouvu... A víte co? Bylo to to nejlepší, co se nám mohlo stát!

Během těch pár dnů, co potom následovaly, kdy jsme znechuceně rezignovali na jakékoliv další prohlídky a hledání bytu, jsme uplnou náhodou narazili na pozemek. Pozemek, kolem kterého jsme několikrát projížděli, procházeli se se psem a říkali si, jak by bylo super něco takového jednou sehnat. Ani ve snu by nás nenapadlo, že právě tenhle pozemek najdeme o pár dní později v nabídce. Zamilovali jsme se! Krásný stavební pozemek s přilehlou loukou, dokonalým výhledem na Ještěd, obklopený jen lesy a CHKO a stále 10min od centra Liberce. Byl to pro mě v tu chvíli ráj na zemi a o Nicky, která už se viděla, jak snídá na terase s výhledem na své koně, ani nemluvě.

No co si budem, byla to láska na první pohled a museli jsme do toho jít. Od první prohlídky do přepisu vlastnického práva uběhlo sice 6 měsíců plných stresu, hádek, beznaděje, zoufalosti a řešení problému, ale máme to!

O samotném procesu nákupu pozemku chci psát samostatný článek, protože tolik věcí, co se člověku může posrat, je až neuvěřitelných a skutečnost, že ten někdo podniká a není jen zaměstnaná ovce tomu taky moc nepřidá. Vědět byť jen půlku věcí co jsme řešili, mohlo jít vše jak po másle a nemuseli jsme tím zabít půl roku života. Jakmile ze mě opadne nechuť a nasranost na všechny banky, úřady, předchozí majitele a další lidi, kteří nám akorát házeli klacky pod nohy, pokusím se celý proces sepsat a třeba tím i někomu pomoci. Teď by to byl bohužel jen samý hate a nadávky…

Ale zpátky k těm hezkým věcem! 😇 Jakmile jsme měli vše hezky černé na bílém, šlo se slavit. Oslavit to nešlo samozřejmě jak jinak, než prvním přespáním na vlastním pozemku. Sbalili jsme stan, koupili šampaňské, maso a špekáčky na grilování a vyrazili jsme. Ta pohoda, jakou jsme poprvé po těch 6 měsících měli, snad ani nejde popsat. Všechny ty útěky na prodloužené víkendy byly fajn, ale stejně člověk nemyslel na nic jiného než na to, aby se už nic dalšího neposralo. Ten pocit, kdy člověk konečně leží na vlastním pozemku, kouká na hvězdy, pije šampaňský a vedle něj praská oheň za to všechno trápení stál.

Stále ale byla jedna věc, kterou jsem posledních pár týdnů plánoval a chtěl ji s naším prvním spaním na pozemku spojit. Věc, o které Nicky samozřejmě neměla ani nejmenší tušení…

💍 Řekla ANO!

A bylo to boží! Vše vyšlo přesně tak, jak jsem chtěl. Přepis pozemku se stihnul, počasí vyšlo na jedničku, prstýnek se nakonec také stihl (čekal jsem že přijdu, vyberu a zase půjdu. Nikdo mi neřekl že se třeba 3 týdny čeká?!) a dokonce klaplo i tancování pod nebem plným hvězd na naši písničku. Zbytek je všem asi jasný 😇 Klekám si na zem, tepovka přibližně 400 a v hlavě mi běží jen motlitby, aby jí ten prstýnek byl. Když máte totiž přítelkyni, která běžně prstýnky nenosí, je to docela hardcore. No, ale vše dobře dopadlo, následovalo pár desítek minut histerického breku (štěstím, doufejme) a teprve pak přišla ta opravdová pohodička.

Jak rychle nám ale ta pohodička začala, tak rychle se zase chýlila ke konci. Ve chvíli, kdy žádáte svoji polovičku o ruku v září, vám nikdo moc neřekne, že už neseženete svatební místo na další rok a budete tak muset čekat na ten rok další. Všechny prostory, které se nám líbily byly zrkátka plně vybookovaný nebo stály nesmyslný peníze, což je s čerstvě podepsanou hypotékou přesně to, po čem mladý perspektivní pár touží.

Následovalo několik týdnů hledání na internetu, telefonování a návštěv, až jsme na doporučení našli místo, o kterém nikdo nevěděl a které bylo přesně podle našich představ. Dostal se nám takový luxus, že jsme si dokonce mohli vybrat ze dvou červnových termínů! 😎 Byla to sice jediná věc, kterou jsme na svatbu stihli zařídit, ale za to to byla ta nejdůležitější.

Tip: Chceš žádat o ruku? Bookni si nejdřív místo a fotografa. Novou nevěstu si kdyžtak najdeš rychle, místo na svatbu už ne. ☝️

V našem případě šlo o hospodářství, které si paní koupila na rekonstrukci a bydlení a co se nestalo, lidi tam chtějí pořádat akce! Úžasná stodola se dvorem, kolem jen lesy, louky a jezera. Kdo by tam chtěl cokoliv dělat, natož tam mít svatbu, že? 😅

🔮 Plány na 2019

Po posledních odstavcích je asi jasné, že plány na první půl rok 2019 jsou následující: catering, výzdoba, půjčení stolů, židlí, tvorba a rozeslání pozvánek, koupě šatů a obleku, atd. atd. atd. atd. Česko-Polská svatba bude velká věc, takže se nic nesmí podcenit. Hlavně vodka, ja pierdolę!

Mimo svatbu bych ale rád pokračoval ve výletech, ať už s pesanem po horách nebo jen ve dvou všude možně. Nabízí se Zrće, kde jsme se před 5 lety poznali a kam se chceme opět podívat a samozřejmě líbánky, které nejspíš necháme až na zimu a zmizíme někam do tepla.

Od začátku roku si také hraju s novým řazením tréninků a místo večerních hodin chodím naopak dopoledne. Když jsem celý den proseděl za počítačem a večer se měl jít hecnout a vydat ze sebe všechno, nebylo to uplně dobrý. Přes den měl člověk nulovou energii, večer jsem zas nemohl po treninku usnout a takhle stále dokola. S novým režimem naopak udělám ráno to nejnutnější, pak si odskočím na 1–2h trénink, během kterého krásně využiju ranní energii a po prvním jídle, cca ve 13h, jsem zpátky v práci, kde zůstávám až do večera. Uvidíme, jak to půjde udržet z dlouhodobého hlediska, ale zatím jsem mile překvapen a doufám, že to tak půjde i dál.

V druhé polovině roku bych se chtěl pustit do věcí spojených s bydlením a začít řešit alespoň projekt. Se stavbou to tak rychle bohužel nepůjde, ale i tak je před námi spousta práce, která jde vyřešit svépomocí nebo bez větších výdajů. Zatím na pozemku nezbývá nic než stanovat, ale to vlastně taky není zas tak špatný.

Vedle toho pak samozřejmě vstávat dřív, víc číst, víc cvičit a tak dále a tak dále. Však to máme všichni určitě stejně, tak tyhle každoroční stálice není třeba víc rozepisovat. Tady bych to ukončil a jsem moc zvědavý, co nám rok 2019 přinese. Tak hurá do toho! 🙏