Chci více Česka

Aktuální Forbes nás zařadil do přehledu významých českých módních značek, což potěší. To, že jsme několika tisícům chlapů ukázali, že polyester není správná volba bylo náročné, ale pořád to bylo jen o tom mít dobrý produkt a nějaký marketing. Co ale bylo (a je) mnohem těžší, je ta cesta, kterou musíte za dobrým produktem ujít (v našem případě uběhnout). V podmínkách českého textilního průmyslu, který je ve sračkách. Ano, je to expresivní a neslušné slovo, ale nedá se svítit. Pár příkladů, abyste tušili, s čím musíme každý den bojovat. Potřebujete hezké ramínko? Dřevěné s ražbou nebo potiskem. Potřebujete to dříve než za 2 měsíce a za dobrou cenu? Nemožné. Takže Itálie. Potřebujete plastové výztuže do límců, aby košile nějak vypadala, když ji zákazník dostane? Nemožné za dobrou cenu a rychle. Česko za 3 týdny a 4,5 Kč, Itálie 1 týden a za 1,8 Kč. Při 10 000 ks to je měsíční plat jednoho člověka. Potřebujete lepení do košilových límců? Skladem jen to, co léta odebírají čeští dodavatelé, takže pro nás nepoužitelné. Tudíž opět zahraničí nebo čekat 2 týdny, až to přijde z Německa. Co takhle podšívky do saka s vlastním logem? Ale jo, nicméně počítejte s 12–16 týdny na výrobu. Itálie 4 týdny. Cena stejná i s dopravou. A tak bych mohl pokračovat. Strašně rád bych utrácel v ČR, ale je to pořád těžší a těžší. Knoflíky se tady vyrábí, ale Poláci je mají kvalitnější. Kde jsou ty zlaté české ručičky? Ony tady stále asi jsou, ale když vidíte pár výrobních závodů, kde se měly stroje vyměnit už před 10 lety a na stěnách stále visí plakáty Pepíka Laufera, tak leccos pochopíte. Ten vlak už je dávno pryč.

Abych jen neprskal, tak třeba Mileta dodávající nám látky je skvělá. Lidi, produkt, progres v kolekcích. Paradoxně ji hodně pomohlo, že před 3 lety o vánocích vyhořela. Už před požárem byli dobří, ale poté, co jim půlka podniku shořela to nakopli ještě více.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.