O škodolibosti

Vlastně nevím, co to je za pocit. Možná škodolibá radost? To mě sice moc netěší, ale nemůžu si pomoc. O co jde? Vždy mám takový zvláštně radostný pocit, když od nás někdo odejde za imaginárním lepším — někam, kde je prý lepší šéf, méně práce, více peněz, menší tlak atp. a já po půl roce zjistím, že ještě nemá job, už ten nový job stihl opustit nebo říká, že to u nás vlastně bylo skvělé. Je to vlastně přirozený filtr, takový pomocník neschopnosti týmu (a mojí) poznat, že ten člověk do naší firmy nezapadá. Abych nečelil blbým dotazům karlínské kavárny — pár lidí od nás odešlo, daří se jim dobře a když se potkáme, tak se rádi vidíme. Čau Maxič!

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.