Reciprocita

Není den, kdy bych nedostal nějakou nabídku spolupráce. A velmi často pisatel zmíní, že máme skvělé služby/produkt a on sám (nebo manžel, přítel) u nás nakupuje. Vím, že nabídku nechci, ale jakmile narazím na zmínku, že to je náš zákazník, tak znejistím. Co když nakupuje fakt hodně? No neměl bych mu dát šanci? Někomu to může přijít zbytečné, možná dětinské. Nechci, odmítnu. Ale mně to prostě nedá. Nakonec ve většině případů stejně odmítnu jakoukoli další kontaktáž, ale chvíli to můj mozek zaměstná. Kdysi jsem četl knížku Jak drahé je zdarma, kde se o reciprocitě celkem dost píše. Zeptejte se úplně cizího chlapa, jak se mu líbí nějaký obraz (opravdu hnus). Velmi pravděpodobně řekne, že to je hnus. Pak s tím člověkem navázejte kontakt, dejte mu třeba při nezávazné konverzaci kolu a řekněte, že jste autorem a jestli by si ho nekoupil. Téměř nikdy už nebude tak radikální, slabšímu jedinci ten obraz dokonce prodáte. Dostal přeci kolu a navíc vás na začátku pomluvil. Takže to musí nějak odčinit. Pro každodenní byznys rozhodování je tahle mrcha reciprocita fakt nebezpečná.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Jakub Lohniský’s story.