Imperfektum

Když každému bije srdce po jazyku jeho, kdo určuje hranici?
— Dalimilova kronika, rok 1310 až 1314, z příběhu o sedlčce kněžně Boženě

Žádný fanatismus není dobrý. Nikdy. Definitivně.

A to je komplikace, poměrně dosti velká. Vezměmě si typický příklad, třeba u lásky. Protože zamilovaný člověk se stává poměrně rychle slepým. Slepým vůči sám sobě. Začíná žít ve lži. Ve krásné a přenádherné lži.

Žije ve svém vlastním, dokonalém světě, kde mu nic nechybí — a je šťastný. Kromě toho je také v tomto stavu schopný opustit dobré mravy, morálku či se dopustit zásadních životních chyb, které se ne vždy dají odpustit.

Což je sama o sobě dobrá otázka — co je tedy morální a co ne?

Kde je hranice toho, zda je naše jednání, potažmo chyba, morální či nikoliv? Kdo toto jednání stanovuje? Společnost, zákon, magická síla? A nejsme to náhodou tak trochu my sami, kdo je hlavním soudcem, který posuzuje?

Za mě je morálka neskutečně kouzelná a zvláštní věc.

Umožňuje nám totiž obhajovat naše jednání- určovat zda je správné či nikoliv.

Problém nicméně spočívá v tom, že není úplně vždycky možné sám za sebe rozhodnout, zda je takové či makové jednání správné anebo není. I kdybychom nakrásně chtěli či toužili a chtěli bychom posoudit věc v celé míře, nikdy se nám to nemůže povést. Můžeme se přiblížit, ale nikdy to nebude objektivní. Je mi líto. Snažte se sebevíce, nepovede se to. A to je fakt.

Každopádně situace ohledně morálky je sama o sobě dost složitá.

Často se osobně sám sebe ptám, jak je možné, že někdo někoho vůbec může soudit. Je to teoreticky vůbec možné? Vezměme si určitý problém a představme si ho. Ze všech stran. Zvládnete to? A nezapomenete na žádnou?

Každý problém má mnoho stran. A ty mohou být různé — nejenom černé a bílé. Dá se říci, že každý problém je v určitém směru duhový (“duha má spoustu barev, každá barva znamená jednu stranu”).

Za mě je názor takový, že někoho či něco soudit je neskutečně těžké. A takové souzení, ani nemůže být nikdy objektivní. Nikdy. I kdyby chtělo.

A co Vy? Souhlasíte? Klidně klikněte na ❤ dole, budu rád =)

Tento blogový příspěvek je extrémně názorový a filozofický. Vznikl během mé dnešní hodiny českého jazyka a rozvinul se ze vzájemné diskuze s mojí spolužačkou. Bylo extrémně zajímavé sledovat, jak z jedné citace může vzniknout celý článek. Ještě jednou díky, byla tu úžasná diskuze. Mám Tě rád.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Jakub Pejzl’s story.