Měním pravidla — poprvé kladně hodnotím školní předmět. Aneb, co mě naučil Dramaťák …

Pro ty, kteří mě sledují již delší dobu, mám v dnešním blogovém článku jedno malé překvapení. Za celou dobu, co jsem a existuji na tomto světě — a že už je to nějaký ten pátek, co se chovám jako mrška =) — se mi nikdy nepodařilo získat normální školní předmět, který by byl do učení opravdu zapálený a dokázal by nabídnout nejenom teoretickou, ale i lidskou/osobní část výuky.

Dlouho jsem si myslel, že nic takového neexistuje. Že je moje představa spíše vysněným ideálem, jak by měl vypadat správný učitel/ka. Je zvláštní, že se mi, ale v tomto školní roce stal velmi zajímavý opak, což jsem opravdu nečekal.

Skutečně to bylo poprvé, kdy jsem ocenil svůj první školní předmět — dramatickou výchovu. Poprvé v životě. Konečně někdo, kdo umí učit.

A každopádně mě to ještě více utvrdilo v mém názoru, že je velmi důležitý osobní přístup. Lidskost. Otevřený a odvážný styl výuky. Boření hranic klasiky a posouvání nových a moderních trendů. Zkrátka — zájem o to, co učím.

Na to není potřeba žádná škola, žádné speciální pedagogické vzdělání ani zkušenosti, dokonce ani žádné speciální schopnosti (žádný Superman).

Učení je především o snaze. O snaze učit dobře a učit rád. Dělat radost.

To, co jsem popisoval výše s dramaťákem je přesně ten případ, kdy je to všechno naplněno. Do poslední kapky. Hodiny dramaťáku jsou prostě a snadno — BOMBA. Vím, že to ode mně jako pravidelní čtenáři nečekáte, ale opravdu je to poprvé, co jsem za dlouhou dobu přehodnotil svůj názor na edukativní systém, potažmo na celé školní vzdělávání. Jsem na sebe hrdý.

Věřím, že poprvé a naposled. Definitivně. Více se už mýlit nechci.

Přehodnotil jsem dobře? Dejte mi své ❤, budu Vás také milovat =)