Prostě s tím přestaň

Jestli chceš pochopit, proč pořád děláš, co dělat nechceš, prostě s tím přestaň a sleduj, co se bude dít.

Tahle myšlenka Michaela A. Singera, autora skvělé knížky Odpoutaná duše, je tak trochu hlavolam. Alespoň tak vyzněla včerejší diskuse čtenářů na facebookové stránce Jen mrtvé ryby plavou s proudem.

Jak prostě přestat s něčím, co děláme proti své vůli? Kdyby to šlo, tak to přece neděláme! Kdo v Singerově větě vidí neřešitelný rozpor, ten má pravdu. A komu jeho myšlenka dává smysl, ten má veliké štěstí. Úhel pohledu tady nejde lámat přes koleno.

Ke změně se podle mě dá jen prožít. Vždycky jsem musel uvádět na pravou míru všechna nedorozumění, dokázat druhým omyl, odkrýt křivdu, přimět jejího pachatele k pokání.

Když jsem si začal připouštět, že tím škodím lidem kolem a hlavně sobě, obhajoval jsem si své postoje: Tohle jsem já, je mi to vlastní, nemohu jinak.

Opravdu, nemohl jsem. Vždyť jsem bojoval za pravdu, za právo, za spravedlnost. Tedy přesněji za moji pravdu, moje právo a moji spravedlnost.

A pak, okolnosti dnes nechám stranou, to najednou šlo. Ne vždy a ne důsledně, ale přece jen už jsem nechával věci plavat. Pozoroval jsem, jak se mi po téhle cestě jde a kam obvykle vede.

Touha znát pravdu mi zůstala, ale nutkavá potřeba mít pravdu postupně slábne a mizí. Nenápadně, jak voda po holení. A tak je to s většinou změn, které se sebou můžeme udělat.

Mám dnes kolem sebe i v sobě méně konfliktů, to je příjemné. Odstup mi umožňuje vidět větší část obrazu reality. Dává mi čas a prostor. Využívám toho k rozvaze, jestli mám obraz, na který se dívám, čím doplnit, obohatit. To je víc než mít pravdu.

Nejotravnější a nejméně šťastní totiž jsme, když neumíme druhým přiznat autorské právo na vlastní život. Když si myslíme, že každý obraz vyžaduje náš komentář nebo dokonce zásah a podpis vpravo dole.