Můj život s MacBook Pro 2016

Mám za sebou něco přes týden s novým Macbookem. Je pěkný. Je plochý. Má své mouchy.

Již nechci psát na jiných klávesnicích. Jsou odporně vysoké. Nikdo neumí psát na mé. Řada kláves s čísly začíná mít horší odezvu. Až budu mít dovolenou, tak to půjdu reklamovat. A dokoupím prodlouženou reklamaci.

Šedá barva je skvělá. Víceméně. Alespoň je jiná než stříbrná. Špiní se ovšem stejným tempem jako stříbrná. Leštítko na Mac je stále povinnou výbavou. S šedou barvou tak akorát všichni vidí, že máte nový Mac. Šedivý iPhone 7 do páru neseženete. Konzistence produktových řad nadevše.

Jack mi nechybí, Jill také ne. Sluchátka mám přes bluetooth už nějakou dobu.

Zkusil jsem píchnout neoriginální redukci do originální redukce a touto dvojredukcí se napojit na USB C > VGA. Nevyšlo to. Koupil jsem jinou neoriginální redukci přímo na VGA. Ta už fungovala. Budu si muset koupit taštičku na redukce.

Vzpomínám si na své nadšení z Macu i z iPhone. Nadšení bylo postupně zploštěno a zredukováno. Zůstal mi zvyk a platforma. Nemám v plánu odcházet z applího ekosystému — ten klid oproti Windows je skvělý. Migrace, zálohování, rychlost práce… což je pro mě dnes normální. Nadšení zmizelo, je nahrazeno klidem.

Nekoupím si další Mac dokud se nadšení nevrátí. Kdyby ženě neodcházel její Air, nekoupím si ani tento. Prostě není proč.

Like what you read? Give Jan Řezáč a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.