Jak dělat recruitment z pohledu vývojáře — hledání práce v zahraničí (3. díl)
Od publikování mého prvního článku o hiringu neuběhlo ani pár měsíců a dostal jsem se do situace, kdy jsem si začal sám hledat novou práci. Rozhodl jsem se změnit po čtyřech letech práci, jelikož jsem si uvědomil, že bych rád svoji zavedenou rutinu opět uvedl v nepohodlí nových výzev a někam se profesně posunul. Chtěl jsem se na nějakou dobu odstěhovat do zahraničí, naučit se tam nový jazyk (výjimečně ne ten programovací) a pracovat s moderními technologiemi na projektu, který dává smysl.
Skončilo tedy mé dlouhé období mé ignorace zpráv na LinkedInu a začal jsem aktivně odpovídat na nabídky recruiterů, které byly alespoň trochu relevantní pro to, co chci dělat (takových však nebylo mnoho).
Automatizace komunikace
Po pár týdnech, otráven z neustále komunikace, která byla z většiny ztrátou času obou zúčastněných stran, jsem měl pocit, že se situace nikam neposunula. Většinou mi po půl hodinovém telefonátu přišla další generická nabídka na PHP programátora (kterým nejsem) v německé korporátní firmě (kam jsem nechtěl). Rozhodl jsem se začít trávit méně volného času zbytečnými diskusemi, které se stále opakovaly a raději zkusit proaktivně sám hledat práci. Také jsem si uvědomil, že nemá smysl být při prvotním kontaktu s recruitery nějak přehnaně originální, a tak jsem si dopředu sepsal odpovědi na otázky, které se neustále opakovaly. Člověk to párkrát přečte a pak už nemusí přemýšlet při telefonování zda na něco nezapomněl. Programátor je od přírody tvor líný a snaží se všechno, co nejvíce automatizovat.
Konkrétně jsem si připravil odpovědi na následující témata (ptalo se na ně cca 90 % recruiterů):
- Představení se
Kdo jsem, co jsem vystudoval, kde jsem pracoval a co se zajímám (nejen v IT životě). - Moje motivace
Co jsou reálné důvody proč chci měnit práci (popisuji je níže) - Finance
Jaká jsou moje finanční očekávání a jaké benefity bych chtěl. Je dobré se informovat ohledně průměrných platů ve firmě (respektive zemi) na http://glassdoor.com nebo https://www.payscale.com. - S jakými technologiemi chci pracovat
- V jakém místě hledám práci
Většina otázek se do těchto témat trefovala, ale občas jsem dostal i zajímavější a méně generické otázky (na které je dobré se také dopředu připravit):
- Jaká je moje role v současném týmu
- Jaký byl největší problém, co jsem na současném projektu řešil
Velice zajímavá otázka, stojí za to se nad těmito výzvami zamyslet dopředu, protože vymyslet něco z hlavy přímo při pohovoru není úplně jednoduché. - Jaký používám devstack
- Zda bych dokázal a chtěl vést tým
- Zda bych dokázal spolupracovat se vzdáleným týmem v Asii
- Jaké jsou moje silné a slabé stránky
Tohle je hodně individuální, ale zajímavé je zamyslet se nad nimi dopředu a přetavit i ty slabé stránky na silné. Třeba když jste detailista jako já, je to občas na obtíž, ale dá se to považovat zároveň i za dost pozitivní vlastnost.
Obecně platí, že čím lépe se na pohovor připravíte a prostudujete si, co firma dělá, tím lépe. Většina lidí toto nedělá a jdou celkem naslepo přímo na pohovor. Potom se zbytečně ptají na věci, které mohli vědět, pokud by se trochu sami informovali dopředu. I toto vás potom odlišuje od průměrných uchazečů.
Kritéria budoucí práce
Ohledně své budoucí práce jsem měl řadu kritérií a dopředu jsem věděl, že nebude lehké je všechny splnit. Nicméně, pokud se chce člověk naučit něco nového, je důležité definovat si nějaká kritéria, jichž by chtěl dosáhnout. V mém případě byly následující:
- Nechtěl jsem už znovu pracovat v agentuře — Už jsem si prošel třemi digitálními agenturami (myslím tím námezdní firmy, které se živí děláním digitálních produktů pro někoho jiného) a zjistil jsem, že mi to nevyhovuje. Nelíbí se mi dělat reklamy, ani jednoduché weby bez nějaké zajímavější výzvy. Navíc často se tyto produkty dělají pro lidi, kteří nevědí, co chtějí a často si ani nenechají poradit. Potom půl roku času člověk ztratí na projektu, o kterém dopředu ví, že nedává smysl a dělá se jen proto, aby firma měla za co dostávat peníze. Rozumím tomu z hlediska firmy, ale nelíbí se mi to z mého pohledu, kdy hledám něco, co dává smysl a na co bych mohl být v budoucnu pyšný. Jako docela zajímavý koncept mi přišla agentura, která rozjíždí “startupy” velkým firmám (které toho z nějakého důvodu sami nejsou schopni), jako to dělalo například U+. Občas to vyjde moc pěkně (jako třeba v případě Zonky.cz), ale dost často také ne. A pořád to bude zřejmě dražší než mít interní tým.
- Nechtěl jsem pracovat v příliš korporátním prostředí — Párkrát jsem pracoval na projektech pro velké korporace, třeba pro firmu Škoda. I když si myslím, že na je to na svoji velikost ještě stále zajímavá firma, dost mi vadil její korporátní přístup. Lidé z byznysu často vůbec nerespektují názory odborníků v daných oborech a sami potom rozhodují o věcech, jimž příliš nerozumí (například user experience). Díky tomu se potom dělají nelogické kroky, jejichž účelem je spíše vykázat aktivitu pro uspokojení představenstva přidělujícího finance, než vytvoření kvalitnějšího produktu.
- Potřebuji, aby mi produkt, který firma dělá, dával smysl — Nechci dělat produkt, který bych sám nepoužíval nebo mi nějak vadil. V IT oboru si člověk může docela dobře vybírat a tak není životně nutné dělat věci, se kterými bych měl morální dilema. Nejlepší produkty jsou takové, které chci sám používat.
- Chtěl jsem dělat něco technologicky zajímavého — Javascript programátora člověk může dělat prakticky všude, ale moje preference je dělat s moderními technologiemi a ne nějakými vykopávkovými frameworky. Mým vůbec nejzbožnějším přáním bylo dělat na nějakém užitečném open source projektu a používat při tom React nebo React Native, GraphQL.
- Hledal jsem komunitní prostředí — nějaké, kde lidé rádi pracují, kde jsou odbornící a kde se klade důraz na zapojení do vývojářské komunity.
- Chtěl jsem pracovat v nějaké zajímavé lokaci — Původně jsem se plánoval odstěhovat do nějaké z německy mluvících zemí a zdokonalit zde svoji pochybnou, gymnáziem nepříliš dobře pilovanou, němčinu.
- Jedno z kritérií, o kterém jsem byl přesvědčený, že bude jen velmi těžko realizovatelné bylo, že bych chtěl, abych mohl v zaměstnání pokračovat i po přestěhování zpět do ČR.
Jak si asi umíte představit, firem, které by byly schopny tato kritéria splnit bylo velice pomálu. Nicméně nezbývalo než to zkusit a tak jsem začal procházet nabídky a hledat zajímavé firmy. Většinu volného času jsem díky tomu trávil na Glassdoor, LinkedIn Jobs a Angelist. Prošel jsem si profily stovek firem a zbylo mi několik, které jsem vyhodnotil jako zajímavé.
Zajímavé nabídky práce v zahraničí
Při hledání zajímavých firem mi byl nápomocný obzvlášt Glassdoor. Kromě klasických nabídek práce se zde dají najít hodnocení firem jejich zaměstnanci, platové podmínky a další zajímavé údaje za oponou, které člověk na “cool” tvářících se stránkách firmy nebo inzerátech od recruiterů většinou nenajde.
Z firem, které mě zaujaly mi přišlo nejlepší Holidu, což je německá obdoba Airbnb. Kromě toho, že mělo skvělé hodnocení na Glassdoor, sídlí v Mnichově, což je z mého pohledu zajímavá lokace. Jejich systém vyhledávání ubytování mi svým UX hodně připomínal carsharing HoppyGo, na kterém jsem se podílel, což mi bylo také sympatické. Nicméně bohužel zrovna tato firma nerozšiřovala svůj tým. Pár dalších firem bylo relativně zajímavých (například Tourradar, Runkeeper, 8fit, AppLike, TaxFix, Yas.life, Secretcycles) ale většinou to mělo nějakou vadu. Třeba pro mě nebylo příliš atraktivní pracovat pro startup, zabývající se zjednodušením daní v Německu, pracovat v Londýně pro Brexitu (který se nakonec zatím nestal) a podobně. Pár velmi zajímavých startupů bylo v Dánsku (například ConnectedCars), ale uvědomoval jsem si, že vidina placaté země, kde je celou zimu šedá obloha a severská deprese, mě příliš neláká, pokud tu neplánuji nasát atmosféru pro napsaní severského krimi. Podobné to bylo s prací v Holandsku, kde mě taktéž zaujalo několik nabídek, ale lokalita pro mě byla nepříliš atraktivní.
Dobře napsaný inzerát
Jeden inzerát mě opravdu zaujal. Šlo o holandskou firmu https://ijsberen.io. Líbilo se mi na něm, že kromě textu samotného zde byly také přiložené otázky, relevantní k nabízeným pozicím, na které by měl uchazeč společně s odesláním svého životopisu, odpovědět. Jednak si díky tomu může zaměstnavatel snadno udělat dobrý obrázek o znalostech uchazeče, ale také může získat velmi cenné nápady pro svůj produkt.
Winter is coming
Když jsem byl v říjnu na dovolené v Norsku, přehodnocoval jsem své plány a možná i kvůli místní zimě jsem si uvědomil, že jet od ledna pracovat do alpských či severských zemí možná není úplně nejlepší nápad. Napadlo mě tedy zkusit začít hledat i v jižněji umístěných zemích a přečkat tak zimu v příjemnějším podnebí. Zároveň však oblasti jižní Evropy nejsou příliš známá zajímavými startupy, a tak jsem měl jisté pochybnosti. Když jsem se díval na mapu, kam by se dalo jet, napadla mě Barcelona a vzpomněl jsem si, že Kiwi.com, kde jsem už jednou na pohovoru byl, zde má pobočku. V Barceloně jsem byl jenom jednou na výstavě MWC 2018 a i když výstava byla extrémně nudná, město samotné se mi líbilo.
Zkusil jsem tedy kontaktovat Michala Sängera z Kiwi.com, kterého jsem znal z přednášek PragueJS a z předchozího pohovoru. Zeptal jsem se ho, zda náhodou nejsou nějaké zajímavé React Native pozice v Barceloně a řekl že ano.
Dodělal jsem ještě několik dalších pohovorů v jiných, převážně německých firmách, ale Barcelona mě lákala a táhlo mě to do Kiwi.com víc a víc. Michal mi totiž mimo jiné ukázal, že dělají zajímavé open source projekty. Dokonce celá jedna část jejich produkční Kiwi.com aplikace je uvolněna jako open source a je napsána v React Native. Zkusil jsem si aplikaci rozjet u sebe, prohlédnout si devstack a prostudovat jaké technologie používají. Obojí mě dost zaujalo a vzpomněl jsem si na názor, co pronesl jeden kamarád když říkal, že open source dělají většinou jen firmy, které se nemusí stydět za svůj kód. Tyto firmy si totiž uvědomují, že i když investují do věcí, které jsou pro ostatní zdarma, pomáhá to hlavně jim. Získávají díky tomu lepší renomé mezi vývojářskou komunitou, pomáhá to při hiringu a reálně to může podpořit i byznys model (jako například Margarita u Kiwi.com). Právě i díky podpoře open source mě firma zaujala o něco více než všechny ostatní. Jinde jsem nabídku na práci v open source projektech neměl. Kromě toho Kiwi.com splňovalo prakticky všechna má kritéria a tak jsem se rozhodl to zkusit.
Připravte si otázky
Co by to bylo za pohovor, kdyby uchazeče nezajímaly žádné informace o firmě. Pokud mám být firmě k dispozici podstatnou část svého dne je potřeba vědět, zda nejen já splňuji požadavky firmy, ale také zda splňuje ona mé. Doporučuji připravit si otázky na nového zaměstnavatele.
Uvádím pár otázek co jsem si napsal ke Kiwi.com:
- Jak probíhá planning, development a building proces aplikace?
- Kdo dělá code review a jaké technologie se používají?
- Je nějaká část produkční aplikace napsaná v React Native? Používá se Codepush? Jak udělali brownfield?
- Je možné pracovat z domova a digitálně nomádit? Jak funguje vzdálená spolupráce?
- Nechat si vysvětlit špatné recenze na http://glassdoor.com
- Je možné účastnit se konferencí nebo přípravy dev eventů?
- Jak vypadá on-boarding?
- Otázka na lidi u pohovoru: Jaká vidí z vlastního pohledu negativa a pozitiva na práci ve firmě?
Přijímací proces do Kiwi.com
Nakonec jsem si prošel docela dlouhým přijímacím procesem (celé to trvalo asi 4 týdny), kde jsem absolvoval několik pohovorů (s vývojáři, HR a CTO), dělání úkolu a code review. Trochu mě ta délka procesu překvapovala, neboť jsem se už relativně brzy chtěl stěhovat a nikdo moc nespěchal s nějakým konkrétnějším rozhodnotím. Myslím si, že samotná technická náročnost přijímacího procesu je nastavena dobře a zajišťuje lepší technickou úroveň zaměstnanců, než ta na kterou jsme zvyklí u firem v nichž jsem pracoval dříve.
Z mého osobního pohledu mohu potvrdit, že při hiringu je lepší vytvářet dlouhodobý vztah než se snažit hirovat developery okamžitě. Byl jsem v kontaktu s Kiwi.com už před rokem a půl (psal jsem o tom v prvním dílu této série před pár lety) a i když jsem si to tenkrát se změnou práce rozmyslel, zanechali ve mně vývojáři z pražské pobočky Kiwi.com velmi pozitivní dojmy a i to bylo důležité pro mé budoucí rozhodnutí tam jít.
Práce v Barceloně
První měsíc práce v Kiwi.com jsem strávil onboardingem v pražské pobočce a potom jsem se přestěhoval do Barcelony.
Po půl roce v Barceloně, uznávám, že jsem si těžko mohl vybrat lépe (snad kromě toho, že v severněji položených zemích nebývá tolik švábů jako u středozemního moře). S výběrem práce i destinace jsem byl nadmíru spokojený, kolegové jsou super, děláme většinou věci, co dávají smysl a máme kanceláře s terasou odkud můžeme kontrolovat jak pokračuje dostavba Sagrady Familie (viz obrázek níže). Španělsky jsem se nakonec také docela naučil, i když do nativního mluvčího mám ještě hodně daleko. Nicméně na jednoduchý pokec při stopování po Katalánsku to celkem stačilo.
Od začátku roku 2019 jsme v Kiwi.com pracovali na zajímavém projektu Margarita, kde jsme vyvinuli klon Kiwi.com aplikace pro iOS, Android i web. Celé je to v jedné codebase a tento projekt je dostupný na githubu. Při implementaci jsme experimentovali s moderními technologiemi React Native, React Native Web nebo GraphQL.
Jde o praktickou ukázku využití Tequila API pro vyhledávání cestovních spojů od Kiwi.com. Vzhledem k open source licenci se tento projekt dá použít i jako základ pro budoucí aplikace lidí využívajících toto API.
V červenci 2019 jsem změnil projekt v rámci firmy a začal jsem pracovat na design systému Orbit.kiwi, který v rámci českých firem patří k tomu nejlepšímu.
Závěr
Nakonec bych rád dodal, že obecně pociťuji z hledání práce jistou formu zklamání, neboť ve finále mě komunikace s recruitery stála spoustu času a většinu zajímavých nabídek jsem si nakonec našel sám.
Vypozoroval jsem také, že je obrovský rozdíl mezi recruitery, kteří pracují ve firmě zabývající se recruitingem obecně a mezi recruitery, kteří hledají zaměstnance pro firmu, ve které samipracují. Ti druzí — kteří hledají zaměstnance pouze pro firmu v níž pracují, jsou mnohem lépe seznámeni s vizí koho firma hledá a komunikace s nimi je několikanásobně efektivnější, neboť se nesnaží vytvářet zbytečný “firewall” mezi firmou a uchazečem, kde se polovina informací ztrácí, aby se náhodou neprozradilo něco, co by mohlo ohrozit jejich provizi. Také dokáží snadno zapojit do pohovoru technicky vzdělané zaměstnance namísto, aby se snažili sami vařit z vody, pokud něco nevědí.
Předchozí díly seriálu:
