Deep reading, technologie a my
Určitě to znáte. Čtete text do školy na počítači. Třeba nějaký Hjørlandův článek nebo něco méně výživného, abyste podložili projekt k diplomce. Jak u vás takové čtení probíhá? Hledáte konkrétní informace, jdete cestou abstrakt-závěry či diskuze nebo čtete celý text od začátku do konce včetně pečlivého projití zdrojů? Nevypadá čtení odborného textu v digitálním prostředí v mnohých případech spíše takto?
- 8x kontrola Facebooku
- 5x vyhledávání v on-line anglickém slovníku
- 1x kontrola Instagramu,
- 4x přepnutí hudby na Youtube
- 2x přečtení zprávy v Messengeru na telefonu
- 1x odpověď na zprávu v Messengeru na telefonu
- 1x kontrola Twitteru na telefonu
(vlivy jako hlad či teplota prostředí nezahrnuty)
Nechávám pro vlastní úvahu, kolik si toho čtenář z článku může při takové formě interakce odnést a jak u složitějších textů porozumí myšlence a záměrům autora. Co je vlastně cílem takového čtení kromě splnění povinnosti se daným textem „prokousat“ a jít dělat něco jiného? Je tohle vůbec ještě čtení?
Zpátky ke kořenům
Deep reading neboli hloubkové čtení znamená podle Barzillai a Wolf sofistikované procesy, které zahrnují pochopení analogií, deduktivní odvozování, kritickou analýzu, nadhled a reflexi vedoucí k porozumění. Můžeme ho dosáhnout spíše pomalým soustředěným čtením bez rušení a distrakcí, které je v současných podmínkách těžší a těžší dosáhnout. O jaké podmínky jde? Budou vám jistě notoricky známé. V době informační exploze a smogu jsou na nás (obecně, nejen studenty) vkládány rostoucí nároky na rychlé a efektivní zpracování dat a informací. Je smutným důsledkem vlivu trhu, že je kapitalizována už i pozornost. S přístupností k nepředstavitelnému množství dokumentů a stránek souvisí problém orientace v některých oblastech bez přítomnosti kurátora. To není problém akademické sféry, i když i zde zažíváme problémy s nadprodukcí nekvalitní vědy nebo predátorskými časopisy, ale např. blogů či jiného obsahu vkládaného uživateli. Potřebujeme vůbec nějaké takové kurátory? Nesloužili by nakonec jako cenzoři?
Co nám tedy může pomoci k návratu ke hlubokému čtení? Pokusil jsem se zamyslet nad možným řešením. Prvním a dost důležitým krokem je trénink vůle v boji s tendencemi se podívat na tu či na to stránku. Pravidelnost je matka úspěchu (nebo nějak tak), takže by stálo za to si vyhradit na čtení určitou dobu, kdy víte, že se můžete v klidu soustředit. Také určitě pomůže optimalizace pracovního prostředí. Netvrdím, abyste nechali ve svém pokoji jen židli, stůl a vymalovali stěny na bílo, ale třeba ukliďte alespoň počítač či stůl. V rámci počítače konkrétně myslím uložení 59 tabů někam do pryč, smazání nesplněných to-do a tak. Kromě klasických strategií jako vypnout wi-fi, odhlásit se ze sociálních sítí a zavřít všechny rušivé aplikace existují i některé nástroje, jež vám můžou ulehčit život (nebo ukázat vaši dosavadní temnou stránku).
StayFocused je plug-in do prohlížeče Chrome, který vám zakáže přístup na jednotlivé stránky na určitou dobu. Problém je, že rozšíření lze vypnout. Závislost na telefonu se snaží řešit aplikace pro Android jako Forest nebo App Locker. Pro vlastníky jablečných přístrojů je zde zajímavé řešení, jak se věnovat pouze jednomu oknu na obrazovce. RescueTime má více funkcí. Kromě toho, že měří čas strávený surfováním a v aplikacích, posílá i reporty nebo v placené verzi může omezit přístup ke zdrojům distrakce. Pokud vám to stále nestačí, tak můžete zahodit vaše současná zařízení a přejít na radikální alternativu.
Ptejte se vašeho developera a UX designéra
Nelze svalit veškerou vinu na líného čtenáře, který nemá zájem o nic než bezduchou konzumaci čehokoliv, co se objeví na jeho zdi a netrvá déle jak 30 sekund. Nicholas Carr ve svém skvělém článku s divným názvem (vivat clickbait) mimo jiné popisuje, jak se taylorismus, tedy na exaktních vědeckých důkazech založené řízení lidí a technologií staré 100 let, projevuje v digitální ekonomice. Podle něj směřuje maximální optimalizace a sledování uživatelského chování, stejně jako nárůst obsahu a reklamy, k tlaku na uživatele k větší a větší distrakci a doslova přelétání mezi weby, jež vede ke konverzím a proklikům. Google a jiní digitální giganti jsou přes všechny zdarma dostupné služby a integrovanost v našich životech stále komerční podniky s primárním cílem generovat zisk.
Tento závažný argument je výzvou pro designéry nejen výše zmíněného softwaru. Uvedené příklady totiž řeší spíše důsledky problému, než jeho příčiny. Vyvstávají z toho nové otázky pro přizpůsobení rozhraní našim požadavkům a vývoj úplně nových interakcí. Například jak nastavit operační systém, aby se v módu práce automaticky skryly všechny notifikace a spustila se hlasová schránka v telefonu. Jak pracovat s poznámkami při psaní magisterské práce v tandemu? Jaké je ideální sazba a forma prezentace akademického textu v on-line databázi s důrazem na čitelnost? Jak maximálně využít zařízení jako AR/VR brýle k imerzivnímu čtenářskému zážitku? Spousta otázek, které jsou navíc ovlivňovány informačním chováním a kontextem, v němž čtení probíhá.
Je potřeba si uvědomit, že některé potřeby uživatelů jsou a budou často v konfliktu s obchodními záměry korporací.
Změní se něco?
