Relevance v komunikaci s dětmi

Když chcete, aby s vámi mluvily, musíte je poslouchat. Poslouchat nejen ušima, ale skutečně vnímat, co říkají. Vnímat a reagovat, tak jak byste chtěli, aby lidé vnímali vás, když jim sdělujete něco důležitého. Zní to jednoduše a samozřejmě, ale pro spoustu dospělých je vědomé vnímání toho, co jim říkají děti velký problém. Poslouchají pouze ušima, ale soustředěné vnímání a adekvátní reakce jim chybí. A proč je to pro děti problém? Protože jim berete pocit relevance. Dítě není hlupák, který nepozná, že jeho slova protékají jedním uchem dovnitř a druhým ven. Možná mu chybí schopnost tuhle frustraci vyjádřit a možná ji vyjadřuje jinak, než by to udělal dospělý. Pokud ale dostává podobnou zpětnou vazbu dlouhodobě, bude to mít zásadní vliv na jeho motivaci komunikovat a sdělovat svoje potřeby a pocity dospělým. Zároveň bude posilovaný pocit naučené bezmoci. Dítě se opakovaně dozvídá, že jakkoliv závažnou věc se nám pokouší sdělit, odezva bude pouze na úrovni “aha, to je pěkné”, “hmm, aha”, nebo dokonce “prosím tě, nevymýšlej si takové blbosti”. Některé věci, které se nám děti pokoušejí sdělit jsou z pohledu dospělých možná směšné, nedůležité nebo dokonce urážlivé. Jenže tyhle atributy si k dětskému sdělení přilepujeme my sami na základě předchozích zkušeností a komunikačních stereotypů. Naše hodnocení relevance je pouze odrazem naší interní reality a ta je pro dítě nejspíš daleko větší neznámou než naše chápaní reality a myšlenkového rámce, ve kterých žijí naše děti. Pro dítě je často komunikace vleký experiment, kterým si testuje zpětnou vazbu okolí. Určitá sonda do světa dospělých, která ho má naučit, jak se v něm pohybovat, chovat a uplatnit.

Řešením je respektující přístup k dětem a bdělá pozornost vůči sobě. Respektující přístup nám umožní brát dítě v každé situaci jako komunikačního partnera a dá jeho sdělením relevanci. Aktivní zájem o to, co dítě sděluje a adekvátní zpětná vazba dítě motivují k další komunikaci a zároveň rozvíjejí jeho komunikační schopnosti a dovednosti. Učí ho orientovat se ve vlastních pocitech a potřebách a způsobech, jak se o nich bavit s dospělými. Bdělá pozornost a postoj pozorovatele jsou tu pro naše vlastní poučení a rozvoj. Komunikace s dětmi je ideální pro zkoumání světa mimo zaběhané stereotypy. Světa, který ještě není svázaný předsudky a společenskými normami, které jsou pro nás natolik běžné a hluboko zakořeněné, že o nich dávno nepřemýšlíme a neuvědomujeme si jejich nadužívání a vyprázdněnost. Zkuste se do komunikace s dítětem ponořit jako pobavený objevitel, který se raduje z toho, že může jít s dítětem po společné cestě a nacházet místa a obrazy, které by na své vlastní cestě přehlédl nebo nenašel. Nechte vaše společné snažení být i vaším průvodcem a učitelem. Třeba budou věci kolem vás plynout, třeba budete konečně teď a tady.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.