Kdo je (a není) solidární

Každý z nás má 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Někdo uklízí kanceláře, jiný v nich zodpovídá za desítky lidí a velké projekty. Někdo je nočním hlídačem, jiný špičkovým chirurgem. Jeden pracuje daných osm hodin denně, druhý tráví v práci celý den (i noc). Každý svou prací vytváří rozdílné věci, podle čehož dostává mzdu.*

ČSSD nyní hlásá, že zdanění není spravedlivé a já v tom s nimi musím souhlasit. Stát si bere od lidí třetinu až polovinu všeho, co každý měsíc vydělají, pod pohrůžkou pokut i vězení. A máme-li aspoň trochu rozumu, nemůžeme tyto platby označit jako solidaritu. Otrok přece není altruista a řekněte, na kolika procentech odevzdané mzdy se člověk stane otrokem?

Zde je pár jednoduchých ilustrací dnešního zdanění zaměstnanců a nové představy ČSSD.

Pokud vám i tak vrtá hlavou, co dělají bohatí s tím zbytkem peněz “který jim přece musí stačit”, řeknu vám tajemství — utrácí je. O tom ale příště, a vy se zatím zamyslete, co dělají politici s tím, co ostatním berou.

*Tedy krom státních zaměstnanců, kteří dostávají peníze ne podle toho, co dokážou vytvořit, ale podle toho, kolik jim politici přerozdělí z peněz ostatních.

Like what you read? Give Karina Kratochvilova a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.