LUND 58

19. 4. — 1. 5.

Píšu až dnes (17. 5.) se skoro měsíčním odstupem, pardooon. Celou dobu jsem ale nijak nestrádala, jen jsem nejdřív neměla moc co psát (měla jsem odoperovaný palec a nic jsem nemohla dělat). A vzápětí jsem toho začala mít hodně ve škole, takže to pak znamenalo další zdržení:/ Teď mi školní povinnosti pomalu skončí, ale zase se nepříjemně rychle blíží státnice v Praze — 15. 6.

Po Velikonocích a odjezdu holek jsem se vrátila do školy, kde to začalo pomalu nabírat tempo… Podle toho odstupu je zřejmý, že to tempo vystoupalo překvapivě vysoko. Obzvlášť na švédské poměry. Až mě to překvapilo :D

21. 4 jsme měli závěrečné prezentace předmětu Climate Smart Architecture and Urban Design. Učili jsme se tam zahrnovat klimatické poměry už do prvotního návrhu a taky některé nástroje, jak toho docílit — např. počítačové programy. To bohužel moc nevyšlo, protože jim ty programy furt zlobily :/ Ale měli jsme hodné učitele, zajímavé přednášky… a a často volné čtvrtky0:)

Naše území bylo v Malmö, kousek od Västra Hamnen.
V “porotě” nám seděla i Loiuse (vlevo), naše vedoucí z Recycling, minulého semestru. Má dobré postřehy a poradí, jak vylepšovat...
Naše práce. Pracovat ve čtyřčlenné skupině bylo výhodné, práci jsme si rozdělili tak, že jsme měli skoro celý semestr jen minimum práce 0:)
Náš finální urbanismus. Zachovali jsme starou železniční trať a udělali okolo příjemnou procházku.
Ty řezy nám pochválila Louise — ona vždycky chválí tak, že říká ostatním, že by si měli dát s tím autorem kafe. Tak to řekla o nás a našich řezech (a kreslila jsem je já 0:) )
Tohle jsou ty programy, co moc nefungovaly.
Výstava ve školní aule. Nějaký interiérově zaměřený předmět.
Tohle tu v pátek vyrostlo. A v sobotu už ráno začala snad celoměstská obří party…
Nedělní koncert v centru města v Lunds Stadshall. Zpívala tam Tinkara, byla to hudba z počítačových her a celé to bylo vztaženo k výročí založení univerzity (350 let). Skladby prokládali malými proslovy ve švédštině, čemuž jsem samozřejmě nerozuměla. Tinkara ale taky moc ne, ani důvodu, jak spolu souvisí založení školy a počítačové hry…
Někteří členové sboru a orchestru měli kostýmy — např. slečna vlevo dole je drak. Byly to asi postavy z těch her.
Učitelka Susanna z Fågelskolan Language Café rozeslala zoufalý e-mail, že jí chybí erasmáci, tak jsem tam šla, ve škole stejně nic zásadního nebylo. Dostala jsem tři výborný holky, všechny tři byly dětmi přistěhovalců. — Írán, Irák a Palestina, tuším. Uměly hezky anglicky, pěkně jsme si popovídaly, čas rychle utekl. Myslím, že i já jsem se jim líbila. Z těch 5 Café, na kterých jsem ve Fågelskolan byla, bylo tohle poslední nejlepší. :)
Středeční cesta do nemocnice, moc se mi tam teda nechtělo :D Tudy za rok povede tramvajová trať.
Vtipná reklama v čekárně— asi na nějaké vyšetření.

Dávám jsem fotky kde čeho, ale fotky svýho zarůstajícího nehtu radši ne. Od ledna se to zhoršovalo a bylo postupně jasný, že to do června nepočká. Po dvou návštěvách mi dali termín po Velikonocích, což nastalo teď. Bohužel :D

Všechno šlo ale dobře. Byli na mě tři — mladý doktor a mladá doktorka a jedna starší. Ptala jsem pak té mladé, proč jich bylo tolik — oni jsou doktoři junioři a mají jednou týdně hodinu se zkušenějším lékařem, a na tuhle hodinu si ta mladá schválně objednala mě, takže jsem byla v bezpečí :) Nejdřív mi všechno vysvětlili. Že se při téhle operaci odebere kromě části nehtu i příslušná část nehtového lůžka, takže nehet už tam nikdy nevyroste. Zapomněla jsem se zeptat, kolik mi ho vezmou a trochu je korigovat, abych neměla každý nehet jiný. No zapomněla, takže uvidíme :D

Povídali si švédsky, ten doktor byl hezkej a neměl tak silnou intonaci, jak Švédi často mají. Nicméně mě překvapilo, že píchnutí lokální anestezie bolelo docela dost. Na chvíli mě po tom píchnutí posadili nohou dolů, načež se mi udělalo úplně špatně (zpotila jsem se, jakoby jsem slyšela všechno z dálky, skoro jsem se zhroutila a prý jsem zbělala). Tak mě položili a pak už bylo všechno lepší, za hoďku bylo hotovo. Ale nekoukala jsem se na to.

Doktoři se pak vystřídali se zdravotním asistentem, který mi to zavázal. Pochválila jsem mu, načež se usmál a vytáhl tužku. Tak jsem si myslela, že se mi na to jde podepsat, ale nakreslil smailíka :)

Po dvou dnech jsem šla na převaz — nevypadalo to pěkně teda. Ale vůbec to naštěstí nebolelo, kromě toho místa vpichu té injekce. Pak ještě jednou a nakonec asi po 12 dnech od operace mi vyndali stehy. Fotku zase nedávám :D

Geodeti studenti cestou z nemocnice (dva dny po operaci už jsme šla pěšky, protože to MHD je děsně drahý :D a kolo mi nepřipadalo vhodný)
Po tom vyndání stehů jsem dostala nějaký bílý krém a náplasti. Přístup, který znám z domova — koupat to v řepíku a nechávat na vzduchu — tu neexistuje. Tady to chtějí mít pořád zabalené a nesundavat… Sprchování bylo teda hrozný, dva pytle okolo chodidla a většinu času ve stoje na druhé noze…

Beru to ale z lepší stránky — rozhodla jsem se, že to bude brzy vypadat líp než teď a že to třeba nebude skoro ani poznat. A když jo, tak to holt bude asi nejoriginálnější (a doživotní) suvenýr z erasmu, jaký jsem si mohla přivézt :D

Ta velká párty pokračovala i další víkend. V neděli večer tu pálili čarodějnice v parku. Ale neměli tu čarodějnici, jen oheň.
Park byl skoro celý obehnaný plotem, hlavně jezero a dětské hřiště. Na tenhle víkend se do Lundu sjíždí spousta stuentů, protože je ta velká párty a policie přivírá oči, takže System Bolaget (obchod s alkoholem) je údajně vyprodaný a parky a všechno obležené opilými studenty.
To je ten oheň bez čarodějnice. Nebylo to nic moc. Sice tam chvíli okolo tančili s ohněm, ale to přes všechny ty lidi stejně skoro nebylo vidět. A kromě toho mi byla zima na nohy — bylo jsem letos rozhodně první v sandálech. Jenže jiné boty od té operace nenosím. Kvůli obvazu jsem se do jiných nevešla a teď (17.5.) už je hezky :)
Byl to rychlý a hodně čoudivý oheň. Po chvilce (a milionu fotek a videí) bylo po všem.

V pondělí 1. 5. byl svátek. Tinkara měla domluvený Skype s nějakou Anikou z výzkumné skupiny v Ulmeå, kam by Tinkara chtěla na stáž. Byl už týden hrozně nervózní, připravovala si úplně všechno, včetně profesionální fotky na skypovým účtě a podložení notebooku knihami, aby nebyla kamerou zabírána z podhledu. Daly jsme si zkušební Skype hovor, kdy jsem byla jako ta Anika. Docela nám to šlo a taky pak Tinkara uspěla. Anice se líbila, dokonce Tinkaru pozvala zdarma na den se letecky přijet podívat. Stáž je to placená (slušně) a začne v říjnu. Takže budeme ve Švédsku zase spolu, akorát ona bude v Ulmeå.

Tinakra si zjišťovala časté otázky při pohovorech, aby byla připravená na úplně všechno. Někdo jí poradil otázku “Co pro vás bylo v životě nejtěžší?” Potenciální zaměstnavatel tím chce zjistit, jak se uchazeč vypořádává s nepříjemnostmi. Její odpověď mě hodně překvapila. Pro Tinkaru to totiž bylo odjet na Erasmus, konkrétně vystoupit z auta v Lundu, kam ji přivezli rodiče.

V neděli jsme se šly s Tinakrou projít (já “prokulhat”) . Bylo tam hezky a konečně se otepluje, dny jsou čím dál delší a je to bezva. Škoda, že nemůžu s tím palcem běhat :(
Tady mají běžci speciální cestu — měkčí povrch.
To nahoře je koš na frisbee. Takových košů jsem v Lundu viděla už mnoho, ale nikdy nikde nikoho hrát. Navíc tu všude děsně fouká, to musí být těžká hra…
Show your support

Clapping shows how much you appreciated klara.z’s story.