Omezování svobody

kraja
kraja
Jul 21, 2017 · 6 min read

Vrátil jsem se s manželkou z Ukrajiny, a ačkoli by to leckdo z nadpisu asi předvídal, řeč skutečně nebude o nějakých svobodách, které si našinec myslí, že jsou na Ukrajině potlačovány, ale o Česku.

Na Ukrajině jsem nebyl poprvé, zato je to země, kterou jsem si napoprvé zamiloval — a to přesto, že mě po cestě zpátky poprvé ukradli ve vlaku tašku s hromadou fakt důležitých věcí (kdo by si chtěl myslet, že “to je ta Ukrajina”, tak ne, byl to slovenskej cigoš v Praze na hlavním nádraží). Ono se to blbě popisuje, ale ta země je tisíckrát svobodnější, než to, co necháváme udělat z Česka.

Zatímco “Češi” — myšleno ti, co komentují burkiny Aquaparku Průhonice a mají strach, aby jim někdo (uprchlíci!) neubral trochu z jejich českého blaha, utíkají nám mezi prsty skutečné problémy. Jaké jsou?

V Česku (asi i EU) je tendence řešit vše zákonem, směrnicí, vyhláškou, kterou se následně snaží všichni obcházet. A následně se zavádějí další opatření, která mají zabránit obcházení. A tím vznikají nové kličky.

Třeba taxi. V ČR řešíme komplikovanou legislativní otázku, jak je to vlastně s tím Uberem (a dalšími obdobnými). Uber sám o sobě je klička obcházející dávno debilní zákon, který ojebávají i ti taxikáři, kteří jezdí “legálně” — jen nenatáhnou legální taxikáře jako Uber, ale pasažéry.
Na Ukrajině jezdí jako taxíky auta, která by v EU možná ani dávno nemohla na silnici (při mé minulé návštěvě řidič šel nahazovat motor “ručně”). Taxametr jsem neviděl, kilometry počítal v jednom případě podle tachometru ve voze, v druhém asi odhadem, protože nešel. Víte, proč to není problém?
Vůbec netvrdím, že na Ukrajině nejsou nepoctiví taxikáři, ale jel jsem tehdy 3x stejnou trasu taxíkem “na mávnutí” a stála +/- pár korun vždy stejně.
A to jsem byl přesně ten turista, kterého by v Česku ojebali — neznalý řeči, města, trasy kterou jedeme, mohli to vzít klidně dvakrát delší trasou a asi bych nic nepoznal, kromě rozdílu v ceně.

Nebo EET. Nechci polemizovat o EET a její smysluplnosti — spíše o tom, co všechno se touhle věcí, která má odhalit černé příjmy, pohřbilo. Ona má samozřejmě smysl i ta šedá ekonomika, protože nakonec ten, kdo šidil, ty peníze zase utratí někde u většího a čistého obchodníka, a tím daňovým systémem stejně proběhnou, byť trochu jinak.

Díky EET se “podařilo” či podaří naprosto vymýtit babky, které před barákem prodávají zbytek úrody co nespotřebují — a nahradíme to dovozem bio ovoce přes půl světa. Na Ukrajině jsme cestou projeli spoustu vesnic, kde je před každým druhým domem prodej, který by nějakým EET okamžitě skončil. To jsme chtěli? V EU možná nejde prodávat ani salám vedle ředkviček.

Nevím jaká je regulace v ČR stran lékáren (které jsou na Ukrajině na každém rohu), ale rovněž benzínek najdete i několik za sebou. Asi neměli potřebu zavést 20 milionovou kauci (později sníženou na 10 milionů, když se ukázalo, jak velký je to průser). To je ta svoboda, co jsme chtěli?

Ceny některých komodit a “český specifický trh” rovněž dělají svoje: spotřební daň je všude v EU, a proto si cigarety za 22 korun a snad 50% vodku, půllitr za 60 korun, nekoupíte. Ale, sakra, to jsme fakt tak pozadu, že si na Ukrajině koupím od “jejich” Vodafonu za 60 korun na měsíc (!) jako předplacený (= bez závazku) tarif ve kterém je 4GB dat, neomezená volání ve své síti, 75 minut do ostatních, 25 minut do celé Evropy a 50 SMS/MMS kamkoli (celé Evropy)? Ano, nemají nikde LTE (vůbec), my ho máme i na Sněžce. Ale 3G na nějakých 21Mbps hádám fakt stačí.

(ceny jsou v UAH, aktuální kurz je 89 CZK = 100 UAH, tedy v českých korunách je to ještě o cca 10% méně)

V ČR máme mocného regulátora na směnárny, přesto cizince ojebe směnárna přímo na Staromáku. A dělá to dodnes. Při tom si vzpomenu na to, jak jsem minule směňoval v Užhorodě u nějakých veksláků na ulici, tentokrát ve směnárně někde u sámošky. Nikdy mě nikdo nenatáhl. Ještě vám půjčí kalkulačku, abyste si to spočítali :-) Podle množství směnáren i veksláků bych řekl, že to tam nereguluje nikdo nijak. Nebo to nikdo neřeší.

A co je na tom nejlepší? I když se tam anglicky fakt nedomluví nikdo nikde, a i když jako já azbuku hláskujete po znacích, tak jsou lidi milí, úslužní, snaží se vám rozumět a když nezvážíte v krámě bonbóny, tak vás nevyfakují jako v Česku, ale ještě tam s úsměvem doběhnou za vás.

A když vám (na tamní poměry ne až tak starý) 16letý mercedes přestane startovat u hotelového komplexu 20km od města a asistenčka vám pošle ukrajince, co samozřejmě neumí jinak než ukrajinsky, ještě se tomu zasmějete, potřesete si rukou a i z tak debilní situace odcházíte s dobrým pocitem.

Jinak, na Ukrajině se jezdí šíleně, v podstatě jsem měl pocit, že tam pravidla silničního provozu buď neplatí, nejednou jsem někde strhl volant na poslední chvíli, když jsem vyjížděl blbou cestou, parkoval jsem spíš taky “kde se dalo”, ale víte co? Za celou dobu mě nikdo nevytroubil, nevyfakoval že stojím kolem na chodníku, jak je v Česku dobrým zvykem. A to je strašně fajn.

Dopravní situace je takové téma na závěr. V Česku na bezpečnosti silničního provozu pracujeme tím, že nás “anonymní” policejní vozidla náhodně projíždějící po rychlostních silnicích měří, případně stavíme statické radary, aby se z toho mohly plnit obecní pokladny. O žádnou bezpečnost tu samozřejmě nejde, nikdy nešlo, jde prostě jen o to řidiče, co o radaru v dané oblasti ještě neví, stáhnout o pár korun.

Tyto peníze následně projebou obce, do státního z toho nejde ani koruna. Je fakt smutné, pokud silnice mezi dvěma, snad okresními městy (Užhorod/Mukačevo) vede lepší silnice, než D1 od Humpolce do Brna — a že to jde i jinde se lze přesvědčit v Maďarsku, kde se na naprosto volné dálnici dalo jet v podstatě neomezenou rychlostí snad přes 400 km cesty.
I Maďaři, stejně jako Slováci, již pochopili, že jen úplný dement bude kontrolovat nákup dálničních známek náhodně policií (z mých statistik asi od roku 2012 mohu s naprostou jistotou říct, že se v Česku vyplatí jezdit více bez známky a pokuty zaplatit, než si ji kupovat), ale lze prostě toto kontrolovat elektronicky na každé mýtné bráně a celou “známku” mít elektronicky, bez zasraného předního skla od lepidla z minulých pěti známek.

K naší svobodě se na závěr můžeme pobavit tím, že zcela vážně musel ústavní soud rozhodovat o tom, že obce zakázaly sezení mimo lavičky, či že právo, které je samo o sobě na hraně — užívat “skrytou” identitu, které je odjakživa přisuzováno hlavně zpravodajským službám, bude mít i tak nesmyslný orgán, jako je ČOI. Nebylo by sakra lepší nechat ty lidi samostatně přemýšlet a když už se napálí aspoň věřit, že to neudělají znovu?

Rád bych nakonec napsal k naší svobodě v Česku něco pozitivního, třeba že to bude lepší. Ne, dokud hlavní předmět zájmu desítek tisíc lidí budou burkiny v bazénu, do kterého se patrně vymočila část dětí diskutérů a větší část z nich se zpocená po opalování bez sprchy navalila tamtéž, to lepší fakt nebude.

Aspoň něco pozitivního na závěr, na Ukrajině se nežije ve stanech:

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade