Do naší hospůdky vedou jen tři schůdky…

Adam Havlík

… to je ten důvod, má milá, že já tam raz, dva, tři jsem. Když zazní první tóny z dílny autorské dvojice Svěrák–Uhlíř, všichni vědí, co mohou očekávat. Partu existencí zavřenou v hospodě a humor útočící na první signální soustavu.

Parta u jednoho stolu: kotelník, špeditér, advokát, psychiatr, harmonikář a kamelot

V devadesátých letech se sitcom s lakonickým názvem Hospoda zařadil k divácky nejúspěšnějším tuzemským televizním sériím. Objevil se po seriálu Nováci jako teprve druhý komediální seriál z produkce TV Nova. Impérium ředitele Vladimíra Železného vyprodukovalo v letech 1996–97 celkově něco přes padesát epizod. Režie se ujal v té době již veterán česk(oslovensk)é seriálové tvorby Jaroslav Dudek (1932–2000). Do jeho portfolia přitom patřil vůbec první československý seriál Rodina Bláhovic z roku 1959, Taková normální rodinka či Bakaláři (některé díly) a zejména normalizační seriály, které režíroval podle scénářů Jaroslava Dietla: Žena za pultem, Nemocnice na kraji města, Synové a dcery Jakuba skláře, Malý pitaval z velkého města ad. V režii filmů a seriálů pokračoval i po roce 1989 a Hospoda se stala jeho nejúspěšnějším porevolučním dílem vysílaným na televizních obrazovkách (kromě televizní tvorby se Dudek věnoval takřka celý život divadelní režii).

U jednoho stolu

Profesní skladba štamgastů odpovídá již po staletí přejímanému obrazu české hospody jako místa se silným nábojem rovnostářství, kde vedle sebe popíjejí lidé z různých společenských vrstev. Tvrdé jádro, jež okupuje stůl štamgastů v české hospodě, má následující složení: kotelník a nejzdatnější pijan Tomáš Babula (Bronislav Poloczek), špeditér Venca Novák (Ladislav Potměšil), mazaný advokát Vladimír Zatloukal (Jan Kanyza) a elegantní psychiatr Prášek (Jiří Menzel, původně měl být ztvárněn Milošem Kopeckým). Sekundují jim mlčenlivý harmonikář Joska Váňa (Pavel Vondruška) a kamelot David Goliáš (Jiří Krytinář), který si rád dopřeje „jedno podměrečný“. Pivem je zásobuje sarkastický vrchní Jarda Dušek v podání Petra Nárožného.

Hovory u stolu se skládají hlavně z příběhů „ze života“, různých mouder a průpovídek. Doplňují je citáty klasiků a informace jako vystřižené z časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Selský rozum Babuly a Vency Nováka se snoubí s akademickou moudrostí Práška a Zatloukala. Jednotliví herci pronášejí své repliky v různých stupních předstírané opilosti, většinou však ve fázi „mírná hladinka“. Zcela mimo kategorie je v tomto ohledu Babula v podání věčně zamračeného Bronislava Poloczka. Z jeho pronikavého pohledu a specifické dikce nelze vyčíst, jestli měl tři nebo šestnáct kousků. O konzumaci alkoholu při natáčení dnes koluje více různých, i protichůdných zpráv. Herci měli prý vypít maximálně tři piva za jeden natáčecí den. Podle rozhovorů s nimi samotnými nahradil štáb tehdy nepříliš rozšířené nealkoholické pivo pivem slabým, sedmistupňovým. Další informace hovoří o speciálních půllitrech se skleněnou výplní, které díky optickému klamu vypadaly jako plné.

Pivní bezčasí

Kdo chodí na panáka k jardovi Duškovi?

Situační komedie je žánr, jež je vlastně založen na jisté nedějovosti. Postavy se zde dramaticky nevyvíjí, stále dokola řeší své drobné, každodenní starosti a jednotlivé díly se obvykle odehrávají na jednom místě. Hospoda tyto principy ctí jako nejvyšší zákon. Jako jediný novácký seriál se natáčela pouze v jednom interiérovém ateliéru. Všech 52 dílů se odehrává v bezčasí, v oparu nasáklém pivem, rumem a cigaretovým kouřem, kde ani nelze rozlišit denní dobu. Výjimkou je, co se týče děje, úvodní epizoda, jež nastavuje mantinely dalším dílům. Původní majitel hospody zemře, avšak před smrtí ji v závěti svěří do pronájmu svému příteli Jardovi Duškovi. Otázka dědictví však novému hospodskému přiřkne protihráče Jonáše, který se stane pro zbytek hospody trnem v oku; trpěným, ale neoblíbeným hostem. Zápletky dalších dílů jsou většinou založeny na jednoduchém schématu. Do hospody zavítá host či hosté, kteří normálně k Jardovi Duškovi na pivo nechodí. Přespolní fungují většinou jako katalyzátory dění, byť třeba jen tím, že nevědomky zasednou místo partě stálých hostů (díl s příznačným názvem Vetřelci). Celkem se počet dílů hospody zastavil na čísle 52. Údajně se natočil i třiapadesátý. Ovšem tato epizoda — mělo jít údajně o „best of“ z předešlých dílů — se záhadně ztratila a v archivu TV Nova chybí.

Nová doba?

Seriál Hospoda je dítětem své doby, tedy devadesátek. Z řady replik je ale (kromě alkoholu) cítit závan dob minulých a naši pivní hrdinové se s přechodem do nové éry musí poprat po svém. Proklamují sice, že „dělnická třída už neexistuje, dneska jsme všichni zase lidi“, ovšem na řadu novinek si teprve zvykají. Třeba pokud jde o proměnu vztahu k zákazníkovi v pohostinství. Výčepní Jarda tak dospívá k závěru, že „dneska je jiná doba“ a co host řekne, to on prostě udělá. Časy, kdy byl neomezeným pánem lokálu nerudný hospodský v bílém „doktorském“ plášti, již odcházejí. Nové poměry překvapují osazenstvo hospody i v jiných směrech: když se zde objeví výherní automat jako nejnovější výdobytek techniky, je pořádně rušno. Přes počáteční podezřívavé pohledy se u něj ale brzy vytvoří fronta potenciálních gamblerů. Některé normalizační vzorce chování hlavních protagonistů v nových podmínkách narážejí, ale jiné se ve skutečnosti hodí. Venca Novák je prototypem vyčůraného šmelináře, který si poradí za všech okolností, ať už za „reálného“ socialismu, nebo kapitalismu „bez přívlastků“. Do lokálu se nebojí přinést pokoutně získané zboží, které chce na místě prodat. Příběh, kterak si obstaral mikrovlnku ze skladu, kde se rozkrádaly, protože „to neměli podchycený“, si sice vymyslel, nicméně svědčí o jeho čichu na rychlý výdělek.

Společným znakem hlavních postav je směsice machismu a podpantofláctví. Jestliže servírky bez milosti častují dvojsmyslnými narážkami či je na uvítanou plácnou přes zadek, vlastních žen se bojí jako čert kříže. Výčep funguje jako svatyně, kam se pravidelně utíká před „starou“ a kde mohou návštěvníci bezstarostně nadávat na poměry ve vlastní rodině, na politiku i na vše ostatní. Současnou frustraci někdy zahánějí nostalgickými historkami a dojímají tak sami sebe. Každý díl je de facto dvacetiminutovou snůškou hospodských plků, proložených plytkou zápletkou a spláchnutých hektolitry piva.

Pod taktovkou Jaroslava Dudka vznikl zhruba před dvaceti lety sitcom plný průměrnosti a na odiv vystavovaného čecháčkovství, který však navzdory tomu, nebo právě proto, našel širokou diváckou základnu a je dodnes populární (některé díly mají na serveru YouTube přes půl milionu shlédnutí). Dlužno podoktnout, že i tak jde o jeden z těch lepších seriálů, které první česká komerční televize vyprodukovala. V porovnání s nekonečnými ságami typu Ulice či Ordinace v růžové zahradě je zdraví neškodný. V devadesátých, „nultých“ a „desátých“ letech se na poli televizní zábavy odehrávala horší zvěrstva, za které nebyl dosud nikdo zodpovědný z planety Nova potrestán.

Serálová vzpomínka na devadesátkovou Hospodu vyšla v seriálové Lógru 23.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.